Za nejstarší známé prokazatelné moderní obojživelníky ze skupiny Lissamphibia dnes považujeme zástupce malého druhu Triadobatrachus massinoti ze spodního triasu Madagaskaru, jde o malého předka dnešních žab. Moderní výzkumy ale ukázaly, že ještě nejde o první pravou žábu, za tu byly donedávny považovány rody Vieraella z Argentiny a Prosalirus ze souvrství Kayenta v Arizoně. Výzkum paleontologů Michell Stockerové a Sterlinga Nesbitta ale přinesl zajímavé výsledky ohledně evoluce těchto obojživelníků.

Rekonstrukce primitivního předka dnešních žab rodu Triadobatrachus ze spodně triasového Madagaskaru. Ačkoliv recetní studie zkoumaly spíše původ moderních obojživelníků jako takových, původ dnešních žab se zatím uspokojivě vysvětlit nepodařilo. Kredit: Christopher DiPiazza

Souvrství Chinle na jihozápadě Spojených států nabízí cenné okno do světa pozdně triasové Severní Ameriky, za dlouhé roky vědeckého výzku zde byly objeveny tucty exemplářů různých druhů živočichů, od velkých krokodýlovitých rauisuchianů přes obrovité dicynodonty po primitivní druhy neptačích dinosaurů. Existují ale i zdejší nálezy, které by výrazně mohly přispět k pochopení evoluce recentních skupin živočichů. V tomto případě žab.

Michelle Stockerová, odborná asistentka z Virginia Tech College of Science, je spoluautorkou nové studie popisující několik malých pánevních kostí z tohoto souvrství. Byly nalezeny již v květnu roku 2018, ale dosud nebyly podrobeny žádnému řádnému výzkumu.

Tato vědkyně poukázala především na fakt, že tyto skutečně malé fosilie jsou ve své pravé podstatě velmi dobrým zdrojem poznání složek zdejší fauny, která nepatří mezi archosaury. Podle jejích slov tento objev minimálně dokazuje to, co se ještě o tomto souvrství musíme dozvědět.

Neformálně se tomuto obojživelníkovi přezdívá Chinle frog - doslova "žába z Chinle". Dosud nalezené fosilie představují pouze slabé, duté a dlouhé sedací kosti, její celková velikost se údajně pohybovala jen okolo tří až pěti centimetrů. Zatím se ale nejedná o žádný konkrétní druh, studie se spíše zaměřuje na popis fosilií jako takových. Podle vědeckého týmu se také chystají ještě do terénu, aby mohli odkrýt další diagnostický materiál.

Spoluautory studie jsou ještě vědecké instituty z University of Florida Museum of Natural History a Petrified Forest National Park, spoluautorem je také význačný paleontolog Sterling Nesbitt. Uvádí, že teď je již nad světlo jasné, že v pozdním triasu před 215 miliony let už v Severní Americe existovaly první druhy pravých žab.

Na fosiliích nalézají daleko více charakteristik, které jsou typické pro skupinu Anura než pro primitivní předky ze skupiny Salientia (tedy již výše zmíněného triadobatracha a ještě polský rod Czatkobatrachus). Jedná se nejspíš o blízkého příbuzného prosalira ze spodní jury, je tedy jen vzdáleně příbuzný třeba současné ropuše obecné (Bufo bufo), ale stále je prvním skutečně "žabím" obojživelníkem.

Jak jsem již zmínil v několika předchozích aktualitách, i na výzkumu této fosilie se podíleli hlavně studenti z Virginia Tech. Právě oni fosilie naskenovali CT skenem a také je nasbírali v terénu. Někteří odborníci jsou toho názoru, že bude velmi užitečné podobné technologie použít pro odhalení tajů evoluce dalších skupin relativně malých živočichů jako primitivních savců, ještěrek nebo želv.

V evoluci tyranosauroidů stále nemáme zmapované všechny úseky jejich vývoje, ačkoliv relativně dobře známe taxony z doby svrchní jury a spodní křídy, v době cenomanu a turonu zatím nemáme příliš mnoho informací o jejich vývoji. Kusé informace máme z této doby z rodů jako je Timurlengia z Uzbekistánu nebo dalších nekompletních a dosud nepopsaných druhů z Kazachstánu, nový pohled na tuto problematiku ale vrhl popis dalšího tyranosauroida z doby této ztracené evoluční větve. A překvapivě není z Asie.

Vědecky podložená rekonstrukce nového druhu tyranosauroidního teropoda ze souvrství Cedar Mountain. Moros intrepidus je pro pochopení evoluce tyranosauroidů velmi důležitý, jelikož vědcům ukazuje vývojové směry, kterými se severoameričtí zástupci nadčeledi ubírali. Kredit: převzato z News and Observer

Paleontologové se už nějaký čas snaží přijít na to, jaké formy tvořili tyranosauroidi v době mezi stupni cenomanem a santonem před asi 100 až 80 miliony let. Právě zde bychom měli hledat předky slavného T-rexe, ale bohužel chybí údaje a rody, které by tuto evoluční mezeru vyplňovaly. Přesto by nový tyranosauroid Moros mohl poodhalit, jak se předkové pozdějších obřích tyranosauridů jako byli Zhuchengtyrannus, Tarbosaurus nebo legendární Tyrannosaurus.

Paleontologický výzkumný tým vedený americkou paleontoložkou Lindsay Zannovou publikoval popisnou studii, která se týká popisu několika kosterních fragmentů nového druhu tyranosauroida z Utahu, konkrétně ze souvrství Cedar Mountain. Jeho jméno zní v překladu docela příhodně, znamená totiž "předzvěst zkázy". Demonstruje tak to, za co je paleontology považován.

Mimo jiného se na vědeckém popisu podíleli také dalš významní paleontologové jako Terry Gates nebo Peter Makovicky ze Stellenbosch University. Publikovali, že dosud chyběl jakýkoli dostupný fosilní materiál severoamerických tyranosauroidů z doby mezi 105-81 miliony let. To byl také hlavní impulz ke zkoumání sedimentů a pozůstatků ze známých souvrství této doby.

Deset let strávených vykopávkami v terénu přinesl své ovoce v roce 2013, kdy vědci objevili několik zubů a zadní končetinu jakéhosi teropoda. Paradoxně do bylo na stejném místě, kde o tři roky dříve nalezli Zannová a Makovicky fosilie ohromného neovenatorida druhu Siats meekerorum dlouhého přibližně dvanáct metrů a vážícího až čtyři tuny.

Fosilie morose byly o poznání menší, podle vědců šlo asi o tři až čtyři metry dlouhého predátora vysokého jen okolo jednoho a půl metru a vážícího asi sedmdesát osm kilogramů. V době smrti byl tento jedinec přibližně sedm let starý a téměř dospělý. Jeho proporce ale ukázaly překvapivý fakt, daleko více se jeho končetiny podobaly rychlým ornitomimosaurům a je tedy oprávněný předpoklad, že šlo o hbitého lovce schopného pohybu o vysoké rychlosti.

Podle Zannové šlo o velmi mrštného a obratného lovce, který dokázal vyvinout velkou rychlost a svou úskočností dokázal zmizet před očima i těm největším dravcům.

Výzkum fosilií rodu Moros ukázaly, že tyranosauroidi období tzv. střední křídy byli pravděpodobně těmi nejdůležitějšími druhy v evoluci celé nadčeledi. Právě tito živočichové totiž zažili největší změny v globálních teplotách, zvedání a klesání hladiny oceánů a celkové změny v ekosystémech.

Moros odhalil, že to, aby se tyranosauroidi změnili ve vraždící stroje s ohromnými čelistmi jim stačilo méně než 15 milionů let.

Fosilie ze souvrství jako je Prince Creek na Aljašce dokazují, že neptačí dinosauři obývali i oblasti daleko za polárním kruhem. Paleontologové předpokládali, že se pod jejich nohama motaly menší druhy nevýrazných savců, ale nález a popis nového druhu zdejšího savce překvapil i odborníky. Nejedná se totiž o nějakou formu placentála nebo jemu příbuzného živočicha, jde o jistý druh vačnatce. Kdo by si pomyslel, že za polárním kruhem ve svrchní křídě žil malý tvor vzdáleně příbuzný dnešního klokana?

Takřka nevýrazný jedinec nového druhu Unnuakomys hutchisoni vedle přední tlapy ornitopodního dinosaura. Vědci, spolu s dalšími nálezy této oblasti, poukazují na fakt, že zdejší fauna byla svým způsobem skutečně unikatní. Kredit: James Havens

Uloženiny staré 69 milionů let, právě ty poskytly vědcům úžasné fosilie mnohých druhů tzv. polárních dinosaurů a v nedávné době také zvláštního druhu malého savce. Navzdory tomu, jak mohl být nevýrazný, v evolučním stromě má Unnuakomys své nezaměnitelné místo. Jde totiž o nejseverněji nalezenou formu vačnatce nebo živočicha, který se za něj dá považovat.

Podle vědců z University of Colorado a University of Alaska Museum of the North, kteří pod taktovkou paleontologa Patricka Druckenmillera publikovali popisnou studii, tento malý savec může doslova přepsat pohled na evoluci vačnatců a křídových savců obecně.

Uvádějí, že tento druh musel zvládat zdejší extrémní podmínky včetně dlouhotrvající zimy a chladu, čímž se mezi známými vačnatci stává unikátem. Stejně jako současné vačice, ačkoliv s nimi nebyl v blízkém příbuzenském vztahu a byl menší, šlo o tvora lovícího hlavně hmyz a snažícího se vyhnout slídivým teropodům.

Kuriozní byl ale i objev typového exempláře tohoto savce, sedimenty shromažďovali absolenti a studenti vysokých škol na svazích okolo řeky Colville na Aljašce. Bylo malým zázrakem, že při podrobném rozboru nalezených sedimentů odhalili drobounké zubky ne větší než zrnka písku.

O jejich porovnání se posléze postrala palentoložka Jaelyn Eberle z University of Colorado, která je porovnala s již známými zuby a čelistmi savců ve sbírkách. Jejich tvar jasně ukazoval, že jde o něco neznámého a také velmi drobného. Přesto ale dokázala určit, že jde o docela neznámý druh křídového savce, podle ní jsou zuby obratlovců stejně specifické jako otisk prstu.

Na první pohled se určitě tak netváří, ale Unnuakomys je jedním z nejzvláštnějších druhů druhohorních savců. Jeho evoluční postavení mezi vačnatci ukazuje ohromně široké rozšíření a adaptabilitu tehdejších druhů a do budoucna je velmi pravděpodobné, že ze severní Aljašky přijdou další nálezy podobně unikátního rázu.