Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

10.06.2019 07:10

Vážení čtenáři,

tento příspěvek má informovat o důvodech neaktivity tohoto blogu od dnešního dne až do čtvrtka 13.6. 2019. Důvodem tohoto stavu je nepřítomnost autora, který bude až do pátku na školním zájezdu jako jeden z instruktorů. V pátek, den příjezdu, by už ale měly přibýt příspěvky v normálním tempu. Tímto všem děkuji za pochopení a doufám v brzké shledání.


Autor blogu,

Martin Kabát

09.06.2019 22:47

Mezi velmi zajímavé kontinenty, z hlediska výzkumu evoluce pokročilých druhohorních obratlovců, patří určitě i Antarktida, která dosud může skrývat (a s největší pravděpodobností skrývá) dosud nepoznaná tajemství vývoje života na Zemi nejen v druhohorách. Pod její ledovou čepičkou může jít dokonce o jedno z největších nalezišť prehistorických forem organismů na světě, my se v tomto příspěvku ale zaměříme přímo na období svrchní křídy, ze kterého odsud známe poměrně hodnotná naleziště a také množství poměrně unikátních druhů. A studie argentinských paleontologů před vědeckou veřejnost předkládá naprosto nový objev měnící pohled na biomechanické limity mořských plazů.

Rekonstrukce šestimetrového elasmosaurida druhu Vegasaurus molyi, který plave blízko usazenin a vyvrácených kmenů stromů při pobřeží antarktických ostrovů asi před 72 miliony let. Elasmosauridi byli na jižní polokouli jako čeleď rozšířeni v hojných počtech i ve svrchní křídě a právě na antarktických ostrovech jsou jejich nálezy docela častým jevem. Nově analyzovaný exemplář ale předčil i odhady odborníků na tuto skupinu. Kredit: Mark Witton, převzato z jeho blogu

Možná jste jako čtenáři zaregistrovali, že se nedávno na blogu objevil příspěvěk o pozdně křídové fauně současného ledového kontinentu, ovšem kdybych jako autor věděl, co za vlastně senzaci z tohoto území přijde, nejspíš bych s jeho publikací ještě počkal. Před dvěma dny se v médiích a také vědeckých periodikách objevila nová studie argentinských paleontologů pod vedením Josého P. O´Gormana, která popisuje fosilní fragmenty a především velikost jednoho mořského plaza z území Grahamovy země (Antarktického poloostrova).

Podle jejích autorů, kterými byla ještě nizozemská odbornice na plesiosaury Anne Schulpová z Univerzity v Utrechtu, šlo o zástupce čeledi Elasmosauridae známého z poměrně dobře zachované kostry (na poměry Antarktidy). Sám osobě byl tento exemplář objeven již v roce 1989, ale dosud nebyl podroben soustavnému výzkumu.

Vědci totiž znali pouze místo, kde se měla fosilie nalézat, ale kvůli tvrdé hornině a nepříznivým podmínkám se na původní lokalitu, známý Seymour Island s bohatými křídovými nalezišti, vrátili až v roce 2012. Tehdy se už této expedice zůčastnil i O´Gorman, který posléze vedl popisné studie několika dalších exemplářů antarktických pozdně křídových plesiosaurů. Vykopávky byly ukončeny až v roce 2017, když se velkou část živočicha podařilo vyprostit.

Původně se vědci domívali, že jde o zástupce svrchnokřídového rodu Aristonectes. O něm je známo, že patří k těm těžším druhům plesiosaurů s váhou odhadovanou v rozmezí šesti až jedenácti tun, ale po podrobné analýze se ukázala daleko masivnější povaha nalezených fragmentů. Poměrně rychle pochopili, že jde o něco ještě většího a mohutnějšího.

Ohromující byl rozměr, který jim vyšel po veškerých propočtech - plesiosauři z čeledi Elasmosauridae se váhově často pohybovali okolo třech až osmi tun živé váhy, již zmíněný aristonektes mohl snad vážit i okolo jedenácti, ale tento antarktický obr zaživa vážil mezi dvanácti až patnácti tunami. Pro živočicha z příbuzenstva poměrně lehkých typů mořských plazů jde o ohromující odhad, navíc ho s elementy kostry dostatečně odlišuje od aristonektů.

Studie ještě přidává, že celé zvíře přitom měřilo "jen" nějakých dvanáct metrů, což je ještě méně, než například u populární severamerického druhu Elasmosaurus platyurus, u kterého se předpokládá váha mezi třemi až osmi tunami s průměrem okolo pěti tun. Možná tu také je souvislost s tvorbou podkožního tuku kvůli chladným vodám, které obývali.

Tento odhad velmi výrazně upravuje a přetváří naše znalosti o biomechanice velkých mořských plazů se skupiny plesiosaurů, protože některé druhy můžeme označit za poměrně rychlé a aktivné dravce, kdežto jiné svědčí o spíše poklidném lovu v menší rychlosti.

Faktem zůstává, že dosud neznáme přesnou maximální hranici rychlosti, které mohli dosáhnout, počítačové simulace ukázaly poměrně malou rychlost asi okolo pěti kilometrů v hodině (resp. 5,4 km/h), ale i vědecké kapacity se přiklánějí k vyššímu odhadu asi okolo patnácti kilometrů v hodině. Objev takto obrovského a muskulárního plesiosaura ale tyto odhady může značně upravit, protože při jeho velikost a váze byl stále se schopen uživit a rozmnožit se.

Vědci doposud neznají fosilie lebečních kostí, ale mají k dispozici několik izolovaných zubů svědčících o poměrně odlišném způsobu stravování. Ačkoliv pravděpodobně nešlo o filtrače krilu a menších živočichů jako u příbuzného druhu Morturneria seymourensis ze stejného místo i času, přestože to bez nálezu čelisti nelze vyloučit, tak malé zuby svědčí o lovu menších živočichů jako korýšů nebo drobných ryb. Jak uvádějí autoři, muselo jít o poměrně spokojeného živočicha s dostatkem potravy v okolí.

A jakoby senzací ohledně tohoto objevu nebylo málo, tohoto živočicha se podařilo nalézt jen několik málo decimetrů pod iridiovou vrstvou, která je orientační hranicí mezi křídou a kenozoikem. Podle studie toto zvíře existovalo asi necelých 30 000 let před dopadem asteroidu Chicxulub a téměř s jistotou se dá říct, že se ho dožilo.

05.06.2019 23:28

Pokud vezmeme v potaz, že zhruba 99,99 % všech organismů v historii života na Zemi vyhynulo, tak je zřejmý fakt přítomnosti evolučních mezer v paleontologii a evoluční biologii, kterými průběh a stopy po životě v geologickém záznamu zkoumáme. Menší mezery známe prakticky z každého kontinentu v rámci každého geologického stupně nebo útvaru, ty větší v globálním měřítku už jsou méně časté (hlavně potom v době vývoje složitějšího života) a existuje pro ně termín lacuna. Jedna z nich se nacházela i v době středního ordoviku na území současné západní Evropy, avšak díky intenzivnímu výzkumu mezinárodními vědeckému týmu jsme již nejméně jednu větší část této lacuny dokázali rekonstruovat. Výsledky jejich výzkumu jsou nyní publikovány a osobně doufám, že tento příspěvek je bude zpracovávat srozumitelnou formou.

Děsivý avšak neškodný radiodont Aegirocassis benmoulai existoval v oblasti dnešního Maroka jen krátce před tím, co se nám ztrácejí záznamy o evoluci mořské fauny současné západní Evropy. Jeho stáří se pohybuje kolem 480 milionů let a s délkou dvou metrů se patrně řadil mezi největší živočichy jeho doby. Svým životním stylem, filtrováním mikroorganismů z mořské vody, se podobal recetním kosticovcům, kteří mají dnes také statut největšího tvora světa. Kredit: Nobu Tamura, převzato z jeho blogu

Geologie, paleontologie a evoluční biologie spolu neodmyslitelně souvisejí, kromě toho na základě všech těchto můžeme porovnávat vývoj života na Zemi v průběhu dlouhých milionů let. Zajímavé je, při výzkumu fosilní fauny, hlavně některými vědeckými studiemi nebo objevy podložené "posouvání" tedy upřesňování časového rozhraní některých geologických útvarů - recetně například hranice mezi kambriem a ordovikem ustanovená na zhruba 485 milionů let.

Víme, že v kambriu probíhala velmi výrazná evoluční změna známá jako kambrická exploze, ovšem podobný efekt se odehrál i v období následujícího ordoviku (přestože nebyl tak náhlý a drastický). Posouvající se hranice obou útvarů na základě různých interpretací vůdčích fosilií (graptolitů, trilobitů nebo konodontů) kolísá, čímž ale značně ztěžuje výzkum prvních tvorů, jež můžeme za ordovické považovat. Není proto překvapivé, že i v době středního ordoviku existují na určitých územích evoluční mezery - lacuny.

Jednu z nich se alespoň z části podařilo vyplnit, vědecký tým sestávající se z amerických a portugalských paleontologů publikoval studii popisujicí složení a taxonomii fauny objevené v severním Portugalsku na Pyrenejském poloostrově. Tito živočichové zde existovali před zhruba 470 až 459 miliony let, a poskytují poměrně důležitý zdroj informací, jaké skupiny se na různých místech západní Evropy vyvíjeli, a jak to bylo s jejich ekologií.

Vedoucím autorem byl paleontolog Julien Kimming z Kansaské univerzity, ten přímo poukazuje na velmi dobré zachování fosilních měkkých těl pomocí uhlíkových filmů a jejich vyjímečný přínos z hlediska poznání fauny středního ordoviku. Je nanejvýš zajímavé, které skupiny ale zastupovaly faunu souvrství Valongo.

Kimming a jeho kolegové totiž zpracovali pozůstatky dosud tří známých zdejších druhů, z nichž jeden představuje exoskelet nějakého druhu členovce. Zbylé dva jsou ještě zajímavější, co se týče jejich systematického zařazení, protože jeden z nich je primitivním druhe podkmenu Medusozoa a tedy vzdáleným příbuzným současných medúz.

Ještě markantnější byl ale objev fosilizovaných elementů podobných krunýři nebo spíše exoskeletu, který je typický pro zástupce rodu Wiwaxia. Paleontologové dnes toho kambrického živočicha zařazují do blízkosti předků současných měkkýšů (Mollusca) a mezi veřejností je znám především pro svou malou velikost a podivné trny, které mu čněly z horní části těla, přičemž celé bylo pokryto kostěnými šupinami. Pokud by tedy byly skutečny nalezené pozůstatky patřily tomuto rodu, pak by se značně prodloužila doba jeho existence, protože poslední zástupci tohoto druhu měli vyhynout před asi 505 miliony let.

Do určité míry se nalezené zbytky podobají některým jiným pozůstatkům, které byly nalezeny v oblasti souvrství Fezouata v Maroku, které se datuje do deset milionů let starších vrstev. Určitá podobnost obou nálezů naznačuje, že patrně nejde o jen špatně určené fosilie, ale o naprosto konkrétné pozůstatky wiwaxií nebo jejich blízkých příbuzných.

Autoři studie se proto domívají, že tito živočichové pravděpodobně v malých počtech přežili i menší vymírání na konci kambrického období. Podle nich je dokonce možné, že tuto čeleď vyhubilo až velké vymírání na konci ordoviku, kde, jak je známo, vyhynulo okolo 75 % tehdejší fauny. Na podobné spekulace ale zatím musíme počkat, protože dosud jsme nenalezli ještě mladší průkazné fosilie.

Objev v Portugalsku je ale přesto poměrně důležitý, fosilie totiž (dle informací autora) pocházejí z hlubších pobřežních vod a tedy z jiného prostřední, než jsou ostatní fosilní pozůstatky podobného rázu. Výrazně posouvá hranice výzkumu do jiných uloženin a tedy do míst s odlišným složením fauny i flóry.

Kimming také vysvětluje, že zachování těchto měkkých částí těl je pro tuto část ordoviku velmi netypickou záležitostí a fosilie musely být podrobeny snímkování a analýze pro vyloučení jiného než organického původu. Zkamenělé otisky měkkých těl se ale ukázaly být jako nezpochybnitelně pravé a tvořené sloučeninami uhlíku, což vyloučilo jejich anorganický původ.

A o marockých uloženinách je dobré se zmínit ještě podruhé, protože souvrství Valongo leželo v době středního ordoviku daleko blíže této oblasti než dnes, čímž to nahrává názorům, že objevená portugalská fauna jsou potomci těchto tvorů.

Z hlediska paleogeografie a chronologie prehistorických druhů hlavně bezobratlých živočichů také studie přináší poměrně důležité poznatky, protože ukazuje reakce podmořského života na stále měnící se mořské proudy, složení půdy i pohyby kontinentů. Současně s tím také převrací dosavadní názory o vyhynutí velmi značné části kambrické fauny při události na konci kambria. Při srovnání se současnými mořskými živočichy tyto vlastnosti vyniknou, protože dnešní mořské druhy reagují na změny ve vodě silně a změna jejich prostředí je může dovést k vyhynutí za pouze několik desetiletí nebo stovek let.

<< 5 | 6 | 7 | 8 | 9 >>

Zeptejte se na vše

Nevšední pohled na dinosaury

17.05.2019 18:15
Zcela poslední část projektu Poslední souvrství se zaměří na poslední kontinent, který ještě nebyl...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Malíři

01.10.2018 15:25
Britský vertebrátní paleontolog, paleoartista a také autor mnoha odborných publikací Mark Witton...
1 | 2 | 3 >>

Knížky na dlouhé chvíle

26.06.2019 14:45
Po delší době se opět vracíme do rubriky se zamřením na odbornou i neodbornou literaturu, tentokrát...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Ve stopách geologie - Souvrství za souvrstvím

21.08.2019 11:07
Jakožto v nové rubrice, souvrství Drzewica není od hranic našeho státu není nijak zvlášť vzdálené,...

Základy systematiky - Bezobratlí

17.07.2017 07:49
Jako druhou skupinu prehistorických členovců, která je jednou z těch důležitějších, si představíme...
1 | 2 >>

Anketa

Líbí se Ti tento web ?

Ano (143)
Ne (12)

Celkový počet hlasů: 155

Budoucí projekty/Oznámení o změnách

-  Ve fázi příprav bude otevřena revizovaná strana stejnojmené sekce Příběhy ztracené v čase, která bude plně v provozu v zatím neurčeném termínu, do té doby jde pouze o stránku s omezeným obsahem

- Probíhá příprava na otevření nové rubriky, jejíž tématem budou osobnosti paleontologie a geologie, 5.8.2019

Anketa

Měl bych přidávat články častěji

Ne (0)

Celkový počet hlasů: 120

Živočichové kambria

25.03.2019 16:16
Původ současných obratlovců sahá pravděpodobně až do doby krátce po počátku kambria. Známe několik...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové ordoviku

04.03.2019 22:21
Trilobiti jsou skupinou členovců s neuvěřitelně velkou variabilitou, co se týče tvaru a velikosti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové siluru

28.02.2019 11:02
Silur nabízel množství nebezpečných predátorů, kterými se mělké mořské vody doslova hemžily, i mezi...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové devonu

19.02.2019 17:47
Zvláštními rybami se devon jen hemžil, období ryb dostálo svého názvu už jen ohromnou variabilitou...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové karbonu

06.05.2019 19:31
Specializace prvních velkých plazů k býložravému způsobu života byla téměř stejně rychlá, jako...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové permu

05.01.2019 20:43
Jistě by bylo zajímavé sledovat, kam by se vyvíjela permská fauna, kdyby ji nezasáhlo velké...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové triasu

29.08.2019 21:25
Po přechodu některých obratlovců na pevninu začala další úžasná etapa evolučního vývoje, kdy...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové jury

04.08.2019 22:04
Druhorní moře lákalo množství živočišných skupin se suchozemskými předky už od spodního triasu,...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové křídy

29.04.2019 16:02
Existence různě velkých zástupců ohromující skupiny pterosaurů, létavých plazů s vysokým stupněm...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zvířata paleocénu

27.08.2017 17:20
Uintateria byla velkými rohatými býložravci pozdního paleocénu až středního eocénu s dlouhými...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové eocénu

04.01.2019 21:38
Po vyhynutí neptačích dinosaurů na konci křídového období měli savci velkou šanci se rozvíjet a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové oligocénu

17.07.2017 20:22
Austrálie i v dnešní době oplývá množstvím aborižinských mýtů, přitom některé mají dozajista reálný...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové miocénu

09.04.2019 20:31
Kytovci jsou jako skupina savců velice zajímaví, už jen proto, že mezi nimi jsou obrovští mořští...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pliocénu

14.01.2019 18:16
Až na zvláštní počátky v evoluci koní můžeme říct, že se jejich vzhled v průběhu paleogénu a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pleistocénu

07.07.2019 18:45
O patrně těch nejikoničtějších tvorech doby ledové jsme na blogu ještě nepojednávali, mamuti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové holocénu

17.08.2017 19:52
Celý australský kontinent zažil před zhruba 40 000 lety první příchod člověka na tuto pevninu, kdy...
1 | 2 | 3 | 4 >>

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz