Mesozoikum - druhohory

Druhohory neboli mesozoikum ("Střední období") je druhá geologická éra fanerozoického eonu, která zahrnuje další tři geologické útvary, které jsou mezi laickou veřejností velmi známé a oblíbené. Geologické pochody, v tomto období probíhající, se zprvu vyznačovaly poměrně klidným ústáním sopečné činnosti, jednolitou polohou obrovského superkontinentu Pangea a později jeho následným rozpadem, přesunem jednotlivých částí a formování podnebí, fauny i flóry podobné té naší a především vývojem moderních skupin vyšších obratlovců. Samozřejmně se dá charakterizovat jako doba neptačích dinosaurů, později i jejich ptačích potomků, a archosaurů obecně.

...

Po velkém permském vymírání se zdál svět prázdný. Paleontologické výzkumy ukázaly, že obnova rozmanitosti ekosystémů trvala po nejméně 4-6 milionů let, jeho dopady přitom byly cítit ještě další desítky milionů let. Některé druhy živočichů katastrofu na konci permu přežily, byli mezi nimi mnozí synapsidi (Thrinaxodon, Lystrosaurus, Tetracynodon, Moschorhinus a jiné druhy), několik čeledí temnospondylních obojživelníků, archosauři, amoniti nebo žraloci a kostanté ryby. Většina těchto živočichů převzala místo po specializovaných druzích terapsidů a terapsidů obecně. Začalo období zvané trias, doba vzdálená od té naši asi 252-201 milionů let.

Evoluce přeživším forem expandovala do naprosto nových živočišných skupin, které se musely přizpůsobit měnícím se podmínkám v důsledku pohybu Pangey a menších pevninských celků. Z permského suchého klimatu se svět propadl do poněkud vlhčího prostředí, teplota i hladiny oceánů ale stále byly vyšší než dnes. Pohybem menších kontinentů, které dnes tvoří jižní a severní část Číny, se uzavřelo moře Tethys, nazývané taktéž Tethyda, a jeho větším bratrem byl oceán Panthalassa obepínající téměř celou planetu. Příznivé deště jdoucí od mořského pobřeží se dotkly především jihu superkontinentu a severní polokoule zhruba od pólu do obratníku Raka. Vysoká horská pásma nebo jiné faktory jim nedovolily celoročně procházet až do jader severoamerického, evropského, jihoamerického a afrického kontinentu, která se stala sezónně vlhkými oblasti. V letních měsících se ale měnila na velmi suchá místa podobná těm z permu.

V průběhu triasu vzniklo a znovu zaniklo mnoho skupin prehistorických plazů, dal by se označit za období jejich největšího rozkvětu. Po uvolnění nik v přímořských a mořských ekosystémech se zde rozrůznilo několik skupin plazů, prvními byli primitivní druhy ichtyosaurů, rané druhy tanystrofeidních protorosaurů, později ve středním triasu je následovali notosauři, jejich evoluční potomci plesiosauři a také první skutečné želvy. V brakických a snad i slaných vodách žilo hned několik druhů temnospondylních obojživelníků, dominovali i ve sladké vodě a žila zde i ta největší zvířata, která mezi obojživelníky řadíme. Ve vzduchu dominoval velký hmyz, později různé druhy plachtících plazů a první ptakoještěři.

Od začátku triasu ale na souši dominovali archosauři, kteří zabrali většinu volných ekologických nik. Ačkoliv se mezi nimi objevily i býložravé formy (Rhynchosauria), převážná většina z nich byla masožravými predátory od velikosti psa po obry meřící více než pět metrů. Většina starých skupin archosaurů neměla dlouhého trvání, nicméně dvěmi významnými byli fytosauři (Phytosauria) a pseudosuchové (Pseudosuchia), kteří sdružovali i předky moderních krokodýlů. Druhá jmenovaná skupina se také rozrůstala po celé období, byli hlavními predátory a mimo toho také velmi výrazným způsobem konkurovali prvním předkům dinosaurů, čeledi Silesauridae, a posléze i skutečným pravým dinosaurům (Dinosauria).

Přibližný vzhled krajiny pozdního triasu. V tomto velmi drsném světě ještě dinosauři plně nedominovali a vlastně někteří z nich stále představovali lovnou zvěř pro daleko větší druhy plazů.

První praví dinosauři jsou známí z vrstev středního triasu o stáří přibližně 233 milionů let. Jejich první prokazatelné fosilie známe z Argentiny a Brazílie, ikdyž některé indicie svědčí o daleko starším původu této skupiny (Sphingophus, zuby údajných "prosauropodů" z Madagaskaru), kde začínali jako malí masožravci živící se i na zbytcích po větších plazech. Za dalších pár milionů let se ale rozrůstali do stále větších forem, o patnáct milionů let později už ale dokonce začaly vznikat první druhy s váhou přes deset tun, což už byla největší suchozemská zvířata své doby. Velice rychle se rozrůstali, diverzifikovali a vytvářeli si vlastní místa v ekosystémech nebo obsazovali ta prázdná.

Ke konci triasu už neptačím dinosaurům patřila většina souše a stávaly se z nich dominantní formy suchozemských obratlovců. Svou tělesnou stavbou a naprosto novým stupněm metabolismu dokázaly některé druhy vytlačit i složky fauny, které dominovaly desítky milionů let před nimi.

Trias skončil zhruba před 201 milionem let, kdy se na Zemi odehrálo dosud předposlední hromadné vymírání. Vědci stále tápou nad jeho příčinami, dříve se soudilo, že do Země mohlo narazit nějaké velké kosmické těleso nebo ho způsobila přemíra sopečné aktivity v důsledku postupného rozpadání superkontinentu. Ani jeden z těchto scénářů se ale nepodařilo dost dobře prokázat. Vymírání každopádně nebylo tak masivní jako v předchozím permu, odstranilo ze zemského povrchu přes 50 % druhů a většina z nich byla starými skupinami plazů, takže se uvolinil prostor pro úplné rozvinutí vývoje neptačích dinosaurů.

...

Počátek a průběh periody zvané jura se velmi podobal té triasové, planety stále měla velmi horké podnebí a průměrná teplota byla dokonce ještě zhruba o půl stupně vyšší než v triasu. Přesto bylo daleko větší vlhko a v jejím průběhu postupně ubývalo pouští a suchých ploch souše. Za dobrý příklad stojí, že na počátku jury byly lesy subtropického rázu rozšířeny až do 60° na obou polokoulích, na pólech byly lesy mírné a vlhké, podobné Valdiviánským lesům v jižní Chile. Tyto změny v podnebí a teplotách zapříčinily především pohyby kontinentárních celků, už ke konci triasu se začal Pangeyský superkontinent rozpadat na menší kusy a ty postupně tvořily současnou podobu dnešního světa.

V průběhu jury se Pangea rozpadla definitivně, z její severní části se stala Laurasie sestávající ze Severní Ameriky a Eurasie, na jižní se opět vytvořila Gondwana a tu tvořily prakticky všechny ostatní pevninské celky. Přestože už ke konci jury byla rozděla většina kontinentů severní polokoule, tak průběh tohoto rozpadání se zdá být pomalejší. Naznačují to některé evoluční nálezy z různých míst tehdejšího jurského světa (čeleď Piatnizkysauridae a její zástupci z obou Amerik, rod Allosaurus a jeho fosilní nálezy ze Spojených států a Portugalska apod.). Postupem jury se klima na určitých místech začalo velmi podobat současným africkým savanám a galeriovým lesům s proměnlivými dobami sucha a dešťů.

Pohyb kontinentů následovala rozsáhlá transgrese, mělká šelfová moře zaplavila většinu nízko položených oblastí kontinetů a proměnila celé oblasti v mořské dno. Evropa se ocitla v teplém jurském moři, z původní pevniny zůstaly pouze ostrovy podobné současné Indonésii. Roztržením Laurasie a Gondwany začala tvorba zárodku dnešního Atlantického oceánu, ke konci tohoto období se zvětšil, přesto ale zdaleka nedosahoval takových rozměrů jako dnes. Z oceánu Panthalassa se začal tvořit Pacifik, zvětšovalo se i moře Tethys.

Přes celou juru také probíhalo alpinské vrásnění, vznikla některá nová pohoří v jižní Asii a Číně, výrazným projevem také bylo tzv. Nevadské vránění na západě Severní Ameriky. To zdvihlo předchůdce dnešních Kordiler a první výraznější vrcholky se objevily i v Andách.

Jurské prostředí a zdejší biotopy se pomalu začaly podobat těm současným. Flóra i fauna se však stále velmi odlišovala od dnešní, byl to dokonalý svět plný smrti, boje o přežití a soupeření mezi nejúžasnějšími živočichy své doby.

Od počátku jury dominovali neptačí dinosauři, bisoféra se prakticky podřizovala právě jim. Po velkém vymírání na konci triasu ubylo starších skupin primitivních plazů, vyhynuli primitivní předci krokodýlů a evoluce těchto plazů se odvíjela od některých skupin, které přežily. Výrazný úbytek také zažili temnospondylní obojživelníci, naopak velký rozkvět zažily žáby, červoři a také později mloci. Vývoj hmyzu expandoval do prvních dobře prokazatelných komárů, motýlů a skupin podobných dnešním opylovačům (Kalligramatidae z příbuzenstva sítokřídlých), v pozdní juře se objevují i mravenci, vosy a včely. Souvisí to s vývojem prvních kvetoucích rostlin, které můžeme prokázat z fosilních nálezů.

Ve vzduchu byli dominantními živočichy stále ptakoještěři, už na samém počátku jury bylo mnoho druhů a mnoho z nich představovalo poměrně gracilní a aktivní lovce hmyzu a menších živočichů. V jejím průběhu zažívali ptakoještěři zlatý věk, objevilo se skutečně velmi mnoho druhů a některé z nich se staly předky jejich krátkoocasých příbuzných. Ti už nepotřebovali dlouhé ocasy a celkem mistrně ovládali vzdušný prostor, ačkoliv zprvu byli menší než jejich evoluční předchůdci a také nebyli tak lítými predátory. Druhová rozmanitost se projevila i na velikosti, jurští pterosauři dosahovali rozpětí od několik decimetrů po tři a snad i více metrů.

Mezi skupiny, které vytvořily několik různých vývojových linií rozvíjejících se v průběhu jury, patřili i savci. Byli ve stínu daleko větších živočichů a sice neptačích dinosaurů, uznat se jim ale musí poměrně široká druhová rozmanitost a také zastání některých ekologických nik, jež se podobají i dnešním druhům. Objevily se druhy plachtících savců (čeleď Volaticotheriidae), semiakvatické formy (Castorocauda) nebo savci přizpůsobení k hrabání podobně jako krtci. Rozmanitost ale byla ovlivněna skupinou neptačích dinosaurů.

Ti dosáhli v období obrovského evolučního rozmachu, na samém počátku dominovali na všech kontinentech a stále se ještě rozrůstali. Objevilo se hned několik druhů velkých neptačích dinosaurů, patřili mezi ně velcí sauropodomorfové a sauropodi, přičemž mnozí z nich už vážili přes deset tun. Ke konci jury už existovali první megasauropodi s váhou přes třicet až padesát tun, za příklad čeledí sauropodů, které těchto rozměrů dosahovaly, stojí diplodocidi (Diplodocidae), brachiosauridi (Brachiosauridae), mamenchisauridi (Mamenchisauridae) a zdá se, že také rebbachisauridi (Rebbachisauridae). Mezi herbivory, kteří ale byli podstatně menší než sauropodi, se rozvíjeli i stegosauridi, ornitopodi a menší ornitischiani, první akylosauridi a ceratopsidi, dryosauridi a kamptosauridi. Ohromná druhová rozmanitost se týkala i jejich masožravých příbuzných.

Od počátku jurské periody se rozvíjelo hned několik skupin teropodních dinosaurů, pro další vývoj byli ale důležití především ceratosauři (skupina Ceratosauria, čeledi Ceratosauridae a Abelisauridae), velcí karnosauři (čeledi Allosauridae a Carcharodontosauridae) a po nich rozvíjející se celurosauři. Třetí jmenovaná skupina původně představovala malé opeřené masožravce, měnící se svět jim ale poskytl prostor pro vývoj větších forem (předci tyranosauridů, Lourinhanosaurus, dospělci rodu Sciurumimus), ale hlavním zásadním krokem v evoluci byl vývoj prvních předků ptáků a ptáků samotných.

Už v době před 160 miliony let se v Číně objevilo několik druhů malých masožravých dinosaurů, kteří měli velmi blízko k prvním ptákům a patří s nimi do skupiny Avialae. Prvním skutečně dobře prokazatelným ptákem by podle nejnovějších studií měl být německý Archaeopteryx. Neptačí dinosauři, a posléze i jejich ptačí potomci, byli dominantní skupinou teplokrevných suchozemských obratlovců.

Konec jury byl poznamenán menší ekologickou katastrofou, kdy vyhynulo několik čeledí neptačích dinosaurů, ptakoještěrů a také savců. Její příčina není známa, nicméně uvolnila další místa pro nové druhy živočichů a její rozsah zase nebyl tak velký.

...

Posledním obdobím druhohor byla křída, kdy teploty kolísaly stejně jako pevninské celky a evoluce všech živých forem šla ještě úžasnějšími směry než v juře. Pokračovalo roztrhávání pevnin, definitivně se rozdělila Laurasie na eurasijský a severoamerický kontinent. Proces tohoto dělení se neobešel bez zvedání mořské hladiny a zaplavení ještě více nízko položených částí kontinentů. V průběhu křídy se pod vodu ponořila i velká část západní a jihozápadní Asie a to třeba na území Kaspického moře nebo Uralu (který se ale při opětovném snížení hladiny vyzvedl a tvořil ostrovní kontinent s Skandinávským poloostrovem a Finskem), velká část Evropy a vnitrozemské moře Niobrara se utvořilo ve spodní křídě v Severní Americe. Rozdělilo ji na dva pevninské celky, Apalačii na východě a úzký pás Laramidie na západě, přičemž na severu existovaly další větší ostrovy a to včetně Grónska.

Tento stav mořské hladiny později v křídě způsobil případy ostrovních forem mnoha druhů živočichů a to včetně neptačích dinosaurů. Podobné efekty jsou sice známé již doby před zhruba 110-86 miliony let, nicméně nejvíce patrné se ukázaly v pozdně křídových stratigrafických stupních kampánu a maastrichtu, kdy se tvořily celé ekosystémy zvláštních forem živočichů.

Gondwana ještě ve spodní křídě setrvávala v jakémsi semknutém stavu, její jednotlivé celky držely při sobě a některé fosilie (abelisauridní teropod rodu Rugops, obří folidosauridní krokodýl Sarcosuchus nebo ceratosaurian Dahalokely) ukazují, že Afrika, Jižní Amerika měly své pevninské mosty ještě před 99-95 miliony let, Indie a Madagaskar vytvářely pevninu se suchozemským spojením ještě v době před přibližně 89 miliony let.

Od zbytku Gondwany se ale oddělila Antarktida, která se posouvala na jih a na konci křídy už byla v přibližně stejné pozici jako dnes, s Austrálií, která se od svého souseda otrhla v době tzv. střední křídy před asi 95 miliony let. Do té doby ležel její jižní cíp za polárním kruhem, koncem tohoto období už ale byla velmi blízko své současné pozici. Stejně tak Indie opustila v rané pozdní křídě Madagaskar a pousouvala se směrem od obratníku na sever k rovníku. Celkový vzhled kontinentů se tak začal podobat tomu, jaký známe dnes.

Navzdory typické představě křídového období jako velmi horké skleníkové planety s velkým úhrnem srážek, kterým ale na určitých místech skutečně bylo, se objevovala oteplení i ochlazení v celém jejím průběhu. Začátek se velmi podobal juře, na mnoha místech světa převládaly sezónně vlhké lesy a subtropická vegetace, ještě v průběhu spodní křídy se ale na několika místech světa ochladilo velmi rapidním způsobem. Dobrými příklady jsou místa na jihu Austrálie, kde dokonce půl roku převládala pouze zima a sníh, důvod si můžete odvodit z textu výše. Podobné podnebí bylo na severní Sibiři a Aljašce, stejně tak i v Antarktidě. Významné ochlazení na teploty, které se dají přirovnat k těm v našem státě, nalezneme v horninách spodní křídy severovýchodu Číny, na území provincie Liaoning v souvrství Yixian. Neptačí i ptačí dinosauři včetně dalších forem zde zažívali chlad a sníh.

V křídě, především v její druhé polovině, se projevovaly výrazné známky alpinské vrásnění. Pokračovala tvorba Kordiler a do větších výšek se vyvrásnily i Andy, Ural a mnohá další pohoří, především ve východní Asii. Některé z nich, například ty v Antarktidě a Africe, ale průběhem křídy zanikají a mizí. Další posouvání Indického subkontinentu také vedlo k prvním vrcholkům Himálají, výrazné projevy ale nastaly až ve starším kenozoiku, kdy se Asie a Indie skutečně přiblížily a střetly. Z moře Tethys se postupně stával Indický oceán a Atlantik se rozšiřoval, jiná hladina moří také přispěla ke tvorbě pevninských šelfů a kontinentální drift k vysokému množství středooceánských hřbetů.

Křída se z mesozoika nejvíce podobala současnosti. V této době se začaly vyvíjet a velmi rozrůzňovat kvetoucí rostliny a s nimi následovala obměna některých druhů živočichů. Je právem označována za zlatý věk neptačích dinosaurů.

Měnící se teploty a hladiny oceánů vystavily biosféru novým zkouškám, které musela překonat. Neptačí dinosauři zde zažívali svůj zlatý věk, z tohoto období známe nejvíce jejich druhů a čeledí a to navzdory tomu, že některé z nich v tomto období mizí. V průběhu křídy se rozrůstala jejich diverzita spíše v rámci jednotlivých čeledí, než-li skupin, dobrým příkladem jsou třeba tzv. raptoři (čeleď Dromaeosauridae), kteří dokázali obsadit hned několik ekologických nik a to byla pouze jedna čeleď. I tyto evoluční adaptace mohly přispět k vyhynutí některých čeledí sauropodů, ornitischianů a některých teropodů, mezi neptačími dinosaury se daleko více uplatnilo evoluční soutěžení.

Křída poskytla některým dřívějším čeledím neptačích dinosaurů ohromný volný ekologický prostor pro jejich další evoluci, do té doby nevýrazní ceratopsoidi, tyranosauroidi, spinosauridi nebo titanosauridi získali velké možnosti pro jejich další vývoj a patřičně ji využili. Po dobu spodní křídy dominovaly některé starší formy neptačích dinosaurů, ty postupně nahradili jiní, větší a adaptabilnější. V tomto útvaru se objevila ta největší zvířata, která kdy po Zemi chodila, největší, nejvyšší a pravděpodobně také nejtěžší. Po jižních kontinentech se pohybovali obři dlouzí jako čtyři školní autobusy a vážící přes osmdesát tun, na té severní zase jejich příbuzní vysocí jako šestipatrová budova. Jejich obratle a kosti byly kolosální, vedle nich se ale nelítostným tempem vyvíjeli i jejich přírození predátoři. Mnozí z nich, jako karcharodontosauridi a později také tyranosauridi, patřili mezi největší suchozemské predátory vůbec. Vůbec tím největším ale byl semiakvatický dravec Spinosaurus aegyptiacus ze severní Afriky, který se svým životním stylem podobal spíše krokodýlům.

Vedle těchto druhů se vyvíjela ještě plejáda dalších, tentokrát spíše býložravých, dinosaurů. Známe odsud skutečně zvláštní opancéřované tyreoforany ankylosauridy (čeleď Ankylosauridae), kteří se svou velikostí vyrovnali velkému autu nebo malému autobusu. Měli na sobě silné kostěné desky a na konci své ocasu kostěné palice pro bránění před predátory. Jejich vzdálení příbuzní ceratopsidi si proti velkým dravcům naopak vyvinuli rozměrné kostěné límce a rohy na lebkách, pachycefalosauridi (čeleď Pachycephalosauridae) vypouklé lebky a velcí ornitopodi různé typy obrany. Křída je také proslulá variabilitou hřebenů tzv. kachnozobých dinosaurů, kteří se v tuto dobu skutečně rozrůznili.

Toto období poskytlo i prostory pro evoluci ptáků, ačkoliv se v první polovině křídy jednalo spíše o menší formy bez širší diverzity, v její druhé polovině se už ale jednalo o významnou skupinu obratlovců. Některé fosilní nálezy ukazují, že už na přelomu spodní a svrchní křídy existovali ptáci podobní kasuárům a pštrosům, potápkám nebo pelikánům. Konec křídy pak poskytl fosilie, které by potvrzovaly vývoj prvních plameňáků, pelikánů, tučnáků, pěvců nebo hrabavých. Ačkoliv není jasné, jak moc jsou tyto nálezy průkazné, tak rozhodně jen potvrzují fakt, že ptáci se velmi prosadili a za krátkou dobu si vydobili množství dalších ekologických nik, které uplatili především po velkém křídovém vymírání.

Dramatickou proměnou prošli také ptakoještěři, jejich evoluční předkové konkurenti ramforynchoidi vyhynuli a umožnili pterodaktyloidům velký evoluční skok do obrovských i miniaturních forem. Obsadili niky moderních ptáků, se kterými později evolučně soupeřili, takže někteří nebyli větší než vrána nebo kos, kdežto ti největší byli velcí jako malá letadla. V pozdní křídě ale jejich diverzita lehce klesla, ubylo těch menších druh a to byl výsledek stále narůstajících počtů ptáků. Velcí až obrovští pterosauři naopak využili své velikosti, někteří byli ve stoje vysocí jako žirafy s rozpětím okolo dvanácti metrů, a ke konci křídy se z nich stala monstra lovící na zemi. Byli to posléze stejně nelítostní predátoři jako masožraví teropodi.

V mořích a oceánech byla evoluce v plném proudu, po zhruba první polovinu křídy zde stále plavali velcí pliosauridi a ichtyosauři, vedle nich se diverzifikovali velcí dlouhokrcí plesiosauři jako čeleď elasmosauridů (latinsky Elasmosauridae). Ekologické změny v rané fázi svrchní křídy ale vedly z vymření tehdejších velkých predátorů z řad pliosauridů, ichytosauři také vymřeli. Na jejich místo vplavali noví obří lovci, gigantičtí ještěři zvaní mosasauridi (čeleď Mosasauridae). Zaujmuli prázdné niky velkých predátorů a po dobu své existence se stali největšími lovci v moři, ty vůbec největší a nejhmotnější rody dosahovaly délky přes patnáct metrů a váhy v řádech několika desítek tun. Soupeřili se stále se rozrůstajícími moderními žraloky a moderními druhy kostnatých ryb, v mořích také pluly velké želvy podobné dnešním kožnatkám.

Vedle neptačích a ptačích dinosaurů, mnohých mořských plazů, žraloků, želv a ptakoještěrů se vedle nich vyvíjeli obří krokodýli (čeleď nepravých krokodýlů Pholidosauridae), první aligátoři a krokodýli. Od konce jury probíhal jejich vývoj do forem podobných těm dnešním, ale až v křídě se objevily počátky skutečně dnešních krokodýlů a byli skoro nerozeznatelní od recetních druhů. Objevili se i moderní leguáni, ještěři a varani. Samozřejmně se v křídě vyvíjely mnohé skupiny savců, známe odsud první placentály, pravé vejcorodé a vačnatce. Jejich význam se ale projevil až po vyhynutí velkých živočišných druhů na konci křídy. Křída ela také byla dobou obřích obojživelníků, velkých olihní a hmyzu jako motýlů, vos, včel nebo mravenců.

Křída a celé druhohorní období končí v době před asi 66,043 nebo 66,038 miliony let, kdy na území dnešního Mexického zálivu dopadl obrovský asteroid Chicxulub o průměru asi deseti kilometrů. Následky tohoto dopadu byly děsivé, po celém světě začaly padat kyselé deště a kusy rozžhaveného materiálu zapalujícího lesy a celé budoucí státy. K pobřežím se šinuly vlny tsunami vysoké i okolo jednoho kilometru, spálenou zemi zastihly záplavy a sopečná činnost. Strašlivá byla nuklární zima, prach přikryl atmosféru a Země se na několik let propadla do tmy zahalené prachem a nemocemi. Bohužel, neptačí dinosauři a mnohé další skupiny nebyly schopny tyto kaskádovité změny přežít, a přestože to byla neskutečně adaptabilní zvířata, tak nakonec nebyla schopná vytvořit životaschopnou populaci dost velkou pro další přežití a tím tyto skupiny vymírají.

Po onom velkém vymírání začíná nová doba geologické historie této planety, kenozoikum, často označované jako "éra savců" nebo "novověk Země". Tehdy se savci naplno prosadili a začali tvořit nové ekosystémy po zmizelých vládcích planety.

Trias-

Evoluční vítězové přebírají vládu

Trias je geologická perioda trvající asi 53 mil. let. Začala asi před 252 mil. l. a skončila před 201 mil. let. Po spojení všech kontinentů v jedinou pevninu Pangeu mohli živočichové volně přecházet. Nejstarší plazi z období triasu žili v Číně, Argentině a Antarktidě. Jeden z nich, Lystrosaurus byl jeden mála štastlivců, kteří přežili. Na úplném začátku se ale objevili skupiny plazů, které po celý trias byly hojně rozšířené např. Ichthyosauria, Rauisuchia nebo Desmatosuchia. Objevil se také jeden z nejpodivnějších plazů všech dob, Atopodentatus unicus. Jeho zvláštní čelist byla unikátním znakem. V průběhu triasu se též snížil počet dicynodontů. Na začátku jich však bylo poměrně hodně. Počátek však už svítal u skupiny, která ovládla na příštích 140 milionů let svět. Byla to pokročilá skupina plazů, v triasu však omezována rauisuchiany. Jejich název zná snad i úplný laik. Je to Dinosauria, snad nejznámější skupina plazů. První dinosauři se objevili již před 240 miliony let v jižní americe, ovšem některé indicie (Sphingopus ferox) naznačují, že jsou podstatně starší. Začínali jako poměrně malé formy, jejich hlavními nepřáteli byli hlavně velcí příbuzní krokodýlů (rausichiani jako Prestosuchus, Saurosuchus či Batrachotomus). Vůbec prvními známými druhy neptačích dinosaurů byli teropodi jako Herrerasaurus nebo Zupaysaurus, saurischian Eoraptor nebo ornitoschian (?) Pisanosaurus. V průběhu triasu se vyvíjely další formy velké (první prosauropodi jako Euskelosaurus nebo Plateosaurus) i malé (jako velice účínný predátor Coelophysis). Dinosauři se tak postupně stali dominantní složkou v ekosystémech triasu a jejich diverzifikovanějších formy tak zaplňovaly prázdná místa třeba po dicynodontech či rauisuchianech. Ve středním triasu, asi před 232 miliony let, se objevila ještě jedna nová a velice známá skupina tentokrát mořských plazů. Byli to plesiosauři, latinsky Plesiosauria. Byli to mnohem diverzifikovanější plazi než ichtyosauři. Vyznačovali se dlouhým krkem a malou hlavou s ostrými zuby. První savci se také začali vyvíjet, ale první opravdoví savci se objevili až v juře. Jejich dávní předci mamaliformové a ještě starší cynodonti se začali ukrývat v norách, puklinách a úkrytech. Postupně se začali podobat krysám. Po té se asi před 220 mil. l. objevil první savcotvárný Adelobasileus. K mořským plazům ještě přibyli první předchůdci moderních želv. Jejich předkem byl pravděpodobně hrabavý permský ještěr Eunotosaurus, usuzuje se tak podle 240 milionů let starého jedince rodu Pappochelys z Německa a 220 milionů let starého rodu Odontochelys z Číny, kteří s tímto živočichem sdílí mnohé anatomické znaky. Naopak kromě velkého hmyzu se ve vzduchu objevili i bizardní létající plazi jako Longisquama, konvergentně se také vyvinuli zástupci čeledi Kuehneosauridae nápadně podobní s permskými weigiltisauridy a také první zástupci skupiny Pterosauria, tedy pterosauři nebo česky ptakoještěři. Tuto evolučně úspěšnou skupinu dravců vzduchu započal před 225 miliony let malý Preondactylus z Itálie. První skupina, která se vyvinuli byli ramforynchoidi (nadčeleď Rhamphorhynchoidea), což byli tzv. dlouhoocasí pterosauři, primitivnější a robustnější než jejich potomci z pozdní jury a křídy.

Konec triasu, který nastal zhruba před 201-199 miliony let, byl poznamenán dalším masovým vymíráním. Dosud však přesně nevíme, co bylo příčínnou tohoto vymírání. Patrně ale bylo spojeno s rozpadem superkontinentu Pangea, tím způsobené sopečné erupce a změna teploty ovzduší a oceánů. Díky tomu tak většina starých skupin konkurentích plazů vyhynula a na trůn nastoupila skupina zvaná Dinosauria.

Počátek triasové říše

Živočichové triasu

29.08.2019 21:25
19.08.2019 21:23
09.08.2019 22:29
10.07.2019 15:42
29.05.2019 16:02
15.05.2019 13:56
07.05.2019 22:27
06.02.2019 18:34
14.12.2018 15:53
07.12.2018 22:14
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

"Velká pětka"

- Po něm přebírají vládu dinosauři

Zhruba před 201 milionem let se v důsledku rozpadu Pangey zvedla obrovská sopečná činnost. Jedná se o jednu z nejuznávanějších teorií o velkém vymírání, které se na Zemi odehrálo. Když se začaly lámat a tříštit o sebe litosférické desky pangeyského superkontinentu, začala rozsháhlá sopečná činnost. Unikání oxidu uhličitého, síry, metanu a jiných plynů do ovzduší značně zkomplikovalo život většině starých skupin plazů. Zároveň se již tak suché pouště staly ještě nehostinějšími místy pro život. Nejen, že byl nedostatek vody, ale (zvláště u rauisuchianů, rynchosaurů nebo etosaurů) někteří plazi ještě vylučovali značné množství vody. To byla výhoda dinosaurů. Další evoluční výhodou také bylo, že většina tehdějších druhů mohla požírat i jiné typy potravy, než jaké bychom do nich řekli. Když vysychaly vodní toky, problémy měli také velcí temnospondylové, třeba kapitosauři. Je pravda, že někteří zástupci temnospondylů přežili do mladších dob (Siderops, Koolasuchus), ti však také postupem času vyhynuli.

Kromě toho minulý rok přišli vědci s názorem, že v podmořských zlomových liniích se do vody dostávala vysoká koncentrace oxidu uhličitého a sirovodíku. To vysvětluje, proč byla výrazně oslabena i mořská fauna. V tu dobu vymřeli i praobratlovci konodonti. Celkově tehdy svět přišel o 50% diverzity fauny. Podle vědců však mohlo vymírání zapříčinit i srážka s kosmickým tělesem. Napovídal by tomu Rochechouartský kráter ve Francii s průměrem 25 km, který vznikl zhruba před 201 milionem let. Mohlo se jednat spíš o "spoluviníka" oné katastrofy. Každopádně většina starých plazů vyhynula a dinosauři se velmi krátce po ukončení vymírání stali pány souše.

Jura

- Čas obrů

Po vymírání na konci triasu se většina živočichů zotavovala. Dinosauři však neutrpěli takovou ztrátu jako jiné skupiny. Velice rychle se proto adaptovali na svět, který byl dříve obýván plazy, kteří představovali pro dinosaury velké nebezpečí. Kontinenty se navíc rozpadly na dvě velké pevniny, na Laurasii a Gondwanu. Rozpad kontinentů zapříčinil ke tvorbě mělkých moří a nového prostředí. To obsadili ryby, žraloci, ichtyosauridi a plesiosauridi. Lovci ryb jako plesiosauři nebo žraloci měli ve svých ekosystémech novou potravu, první jesetery jako byl např. Gyrosteus mirabilis. Většina predátorů souše se velmi rychle zvětšila a nabyla také velice podivných výrůstků na lebce, které byly většinou u zástupců čeledi Dilophosauridae. Také býložravci se zvětšili a objevili se předci prvních sauropodů. Mimo velkých prosauropodů se objevili i malí všežraví i býložraví heterodontosauridi. Podobali se ornitopodům, ale byli to předci prvních ceratopsidů. Pterosauři se začali formovat do podivných tvarů a velikostí. První toto uzpůsobení bylo učiněno u druhu Dimorphodon macronyx. Ten měl tlamu ve tvaru skoro mangovitého. Vývoj a adaptace dohnala pterosaury, dinosaury a mořské plazy k bizardnímu vzhledu. Z primitivních scelidosauridů se postupně stávali stegosauridi a ankylosauridi. Nejstarší ornitopodní dinosauři vznikli v Číně, patrně z živočichů, kteří byli příbuzní heterodontosaurům a čínští předci tyrannosauridů, celurosauři, se již modifikovali do forem tyranosauroidních. V Číně také začal vývoj ocasatých obojživelníků jako mloků, jedním z prvních byl například Chunerpeton tianyiensis. Ještě k obojživelníkům, na začátku jury se objevily první pravé žáby. První megasauropodi jako brachiosauridi nebo diplodocidi zaplnili vetšinu severní polokoule. Na jižní se už objevovali první abelisauridi. Ti zaplňovali niky dravců ze severní Laurasie, tedy druhů jako byli Allosaurus fragilis a lucasi, Streptospondylus altdorfensis či Sinraptor hepingensis. Objevily se i zvláštní druhy opeřených teropodních deinonychosaurů jako čínský Epidexipteryx hui nebo známý "prapták" Archaeopteryx litographica. Nebe kromě nich a pterosauřích ramforynchoidů také nový typ pterosaurů, krátkoocasí pterodaktyloidi. Tito noví letci, kteří se později stanou opravdoými vládci oblohy, lovili také nad anglickými lesy první hady, jako byl Eophis. Moře byly již plné nebezpečných zvířat jako žraloků, ale také novému typu plesiosauridů, řádu ohromných masožravců z řádu Pliosauroidea. Tito měli narozdíl od svých prapředků plesiosaurů krátké krky a masivní lebky. První se objevili již před 199 milliony let jako malé formy masožravců, jedním z prvních jejich zástupců je např. Meyerasaurus victor, ale později hlavně ve svrchní juře dorůstali rozměrů až 17 m. Byli to největší predátoři druhohorních moří. Postupně však byli vyhubeni jelikož se ve svrchní křídě objevila nová skupina mořských dravců. To ale až příště...

Krása jurského světa

Živočichové jury

04.08.2019 22:04
26.06.2019 23:13
23.05.2019 23:40
05.05.2019 17:36
11.04.2019 19:04
07.02.2019 21:33
03.02.2019 19:29
18.01.2019 20:47
31.12.2018 14:40
31.12.2018 14:29
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Křída-

Zlatý věk dinosaurů

Křída byla zajímavé období, protože se vyvíjeli nové živočišné a rostlinné skupiny. Dinosauři v tu dobu dosáhli všech suchozemských biotopů. Nastal totiž zlátý věk éry dinosaurů. Plazi se zde rozšířili do všech biotopů. Vládci oblohy se stali zástupci skupiny Pterosauria a nově také ptáci a jejich předci teropodní maniraptoři. Voda patřila skupinám jako Plesiosauria, Pliosauria (před 89 mil. l. ale vyhynuli), Ichthyosauria (ti však také vyhynuli ve střední křídě před 90 mil. l.) a Mosasauria. Mosasauři byli i přes svůj vzhled příbuzní varanům. Byli to dravci, kteří nejspíš nakonec vytlačili pliosauroidy. Byli také mnohem větší, nejmenší dosahovali délky 3 metrů (Phosphorosaurus sp.) a největší měli kolem 18 m (Hainosaurus sp.). V tomto období se také vyvinuli první pokročilejší hadi a také jejich první obří druhy jako byla Madtsoia. Souš však patřila dinosaurům. V křídě se vyvinuli ti největší známí suchozemští živočichové všech dob. Jedním z největších a nejtěžších jsou například argentinský Argyrosaurus superbus, africký  Paralititan stromeri  nebo indický Bruhathkayosaurus matleyi. V severní Africe žili dva obrovští predátoři a to Carcharodontosaurus iguidensis a největší suchozemský predátor všech dob Spinosaurus aegyptiacus. Také v amerikách se objevili kolosální monstra. Byli to např. Tyranotitan chubutensis nebo známý Tyrannosaurus rex. Obrovští sauropodi putovali ve stádech po planinách v nebezpečí před největšími masožravci všech dob. Řečeno stručně, dinosauři ovládli celou souš, od Severní Ameriky po Austrálii a od Jižní Ameriky po Dálný východ a od Afriky přes Antarktidu až po Austrálii. Objevovaly se tak nové a nové formy různých druhů neptačích dinosaurů, plachtící teropodi jako byli Microraptor či Graciliraptor, plachtící jedovatý teropod Sinornithosaurus millenii nebo potápivý ceratopsid Koreaceratops. Navzdory této ohromné diverzitě některé čeledi či celé skupiny neptačích dinosaurů v tomto období mizí. Z těchto skupin to jsou např. heterodontosauři, diplodocidi nebo brachiosauři. S postupem krytosemenných rostlin se také od střední křídy snižovaly počty menších ornitopodních dinosaurů, ale přesto se křída dá označit za zlatý věk dinosaurů. Křída však nebyla jen věkem plazů. Objevily též se první krytosemenné (kvetoucí) rostliny. Jejich éra začíná před 145 mil. l. kdy se objevily jak dvouděložné i jednoděložné (trávy, orchideje a cibulovité) rostliny. S jejich nástupem se objevil i nový hmyz jako vosy, včely a mravenci, ale nejen bezobratlí se změnili. S krytosemennými rostlinami se z iguanodontidů vyvinuli hadrosauridi a ubylo megasauropodů. Do konce křídy přežil jen Alamosaurus sanjuanensis, který měl přes 30 m a malí nebo středně velcí sauropodi. Zato někteří ornithopodi se vyvinuli v obry. Například Lambeosaurus laticaudatus (15 m, 23 t (?) ), Olorotitan arhanensis (11 m, 6 t), Magnapaulia latucaudus (12 m, 7 t), Velafrons coahuilensis (16 m ?, 14 t ?),  Edmontosaurus regalis (13 m, 5 t), Shantungosaurus giganteus (15 m (18 m ?), 8 t) a snad největší ornitopod Zhuchengosaurus maximus (17 m, 24 t (?) ). Také pterosauři dosáhli obřích velikostí. Největší pterosauři jako Quetzalcoatlus měli rozpětí i 14 m! Vyvíjeli se však i podivné útvary na pterosauřích hlavách jako byly hřebeny na hlavách pteranodontů nebo různé typy čelistí ornitocheridů. Koncem křídy, asi před 75 miliony let se objevili vůbec první pěvci, krátkokřídlí, brodiví ptáci a pravděpodobně také první předkové papoušků, pelikánů, kormoránů, tučňáků a dravců. V přítmí se však rozvíjely i savčí skupiny. První šelmy jako byl Cimolestes se rozvíjely už od kampánu, na samém konci křídy se vyvinuli primáti z veverovitých tvorů, jako byl Purgatorius, a také první kondylárti.

Konec křídy byl asi před 66,04mil. let. V tu dobu vymírali dinosauři, pterosauři, mořští plazi, amoniti a belemniti. Z rostlinných rostlin vyhynula primitivní skupina benetitů. Bouřlivé vymírání způsobil pád planetky o průměru zhruba 10 km do oblasti, kde dnes leží východní cíp poloostrova Yucatán. Asteroidu dnes říkáme Chicxulub, odvozený od vesnice, která se nachází blízko epicentru dopadu. Neptačí dinosauři vymřeli, ale jejich ptačí potomci se v kenozoiku vyvinuli do obřích býložravých i masožravých forem a své slavné předky rozhodně nezklamali. Dinosauři, snad nejdokonalejší ti živočichové, téměř zmizeli, ale svítalo však na nový svět, na svět savců.

Návrat do křídového ráje

Živočichové křídy

16.04.2015 17:44
07.04.2015 15:31
03.04.2015 11:02
02.04.2015 10:06
19.03.2015 16:18
06.02.2015 18:25
06.02.2015 18:05
<< 6 | 7 | 8 | 9 | 10

"Velká pětka"-

5. a poslední

Poslední velké vymírání pravděpodobně způsobily meteority, které na zem spadly před 67-66 miliony let. Jedním z nich je například meteorit, který dopadl do území Indického oceánu a kráter se jmenuje Šiva (Podle indickému božstva zkázy). Ten nejničivnější ze všech byl, ale pravděpodobně meteorit, který měl průměr asi 10 km (některé zdroje uvádí dokonce 14 km !) a dopadl do území dnešního poloostrova Yucatán. Kráter jím vzniklý má průměr 180 km a meteorit se jmenuje se Chicxulub. Jméno je podle přilehlé vesnice. Srážku podporuje i vrstva iridia, kovu, který se nachází často v meteoritech. Náraz vyvolal výbuh o síle 1 mld. atomových bomb. Jas výbuchu byl tak jasný asi jako 1 mld. sluncí. Teplota na místě srážky byla podle předběžných odhadů 10 000 až 20 000 *C. To je 3x více než na povrchu slunce. Je velice pravděpodobné, že po dopadu se zvedly obrovské vlny tsunami o výšce až 1 km. Dinosauři při pobřeží byli úplně smeteni. Výbuch zvedl obrovskou vlnu prachu. Vzdálenost 13 tisíc km do současného Mongolska prach překonal za necelou hodinu. Prach pak zastínil atmosféru a tím pádem bylo velmi málo slunečního světla. Tma trvala 6 měsíců nebo snad až rok. Potravní řetězec se úplně zhroutil. Býložravci umírali, ale masožravci měli na nějaký čas vystaráno. Hrozilo však jiné nebezpečí. Z mraků začaly pršet kyselé deště. Byla to příčina toho, že se v mracích objevila kyselina sírová. Žádný živočich, který neuměl hrabat nebo se neskryl zemřel. Na pólech však dinosauři mohli přežívat podstatně déle, kvůli jejich přispůsobilosti na tyto podmínky. Země se také v důsledku prachového mračna začala ochlazovat. Začalo sněžit a dinosauři také začali umírat na nemoci. Kvůli kyselým dešťům se staly kyselé i oceány a živočichové začali postupně hynout. Amoniti a belemniti začali hynou, protože byli přispůsobení na určitý typ slaných vod. V Indii navíc vypukla rozháhlá sopečná činnost, která dnes tvoří tzv. Dekánské trapy.

Neptačí dinosauři postupně hynuli. Některé nálezy, ale občas zpochybní vyhynutí během několika tisíc let. Jedním z nejznámnějších je kost sauropoda druhu Alamosaurus sanjuanensis. Stáří této kosti bylo stanoveno na 64,8 mil. let (+-0,9 mil. let). Tuto kost našel americký paleontolog a geolog James E. Fassett. Výsledek ale není všeobecně uznáván. Nelze, ale říci, že dinosauři (neptačí) vymřeli během několika tisíc let. Ale žádný druh tu není věčně. Neptačí dinosauři nakonec vymřeli společně s mořskými plazi, pterosaury a jinými druhy. Kolize s velkým mimozemským tělesem se za posledních 66 mil. let měla ale stát několikrát. Za to, že ještě pořád žijeme vděčíme našemu tichému ochránci Jupiterovi. Tato obří plynná planeta se svým velkým gravitačním polem přitahuje většinu velkých těles z vesmíru. Mohl by tedy teoreticky přitáhnou i poslední hrozbu z vesmíru: V roce 2020 se má k Zemi přiřítit meteor o průměru 1 km. I ten by mohl Jupiter přitáhnout. Paradoxně, kdyby sem asteroid nepadl, byl by pravděpodobně vývoj člověka opožděn. Nebýt meteoritu vznikli bychom vůbec ? Savci a ptáci však přežili a pomohli vytvořit nový svět ve kterém vládli. Bylo to ale poslední velké vymírání ?

Animace zde zobrazená ukazuje tvoření a důsledky vyvolané impaktem (srážkou).

Anketa

Jaké jsou tyhle články?

Dobré (18)
Špatné (0)

Celkový počet hlasů: 18

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz