Agilisaurus
Ptakopánví dinosauři z asijského kontinentu jsou mezi laickou veřejností zastoupeni především ohromnými druhy hadrosauridních ornitopodů, například přes patnáct metrů dlouhým šantungosaurem nebo ruským "labutím titánem" rodu Olorotitan, nebo naopak mnohými zdejšími ankylosauridy, mezi velmi známé paří mongolské Saichania a Tarchia, takže málokdo by se asi zajímal o jejich pravý původ, který kořenil nejspíš kořenil také na tomto kontinentu. Vlastně jejich dávným předkem mohl být jen ke dvěma metrům dlouhý Agilisaurus louderbacki ("Louderbackův agilní ještěr") ze středně jurských vrstev souvrství Dashanpu, malý a mrštný býložravec unikající před dravci hlavně pomocí jeho dlouhých obratných nohou. Jeho kostra odpovídá mnohým adaptacím pro velmi rychlý a aktivní způsob života, jednou z nich je poměr délky v kostech zadních nohou, jeho holeň dosahovala délky asi dvě stě sedm milimetrů a stehno bylo o necelý centimetr delší, což by odpovídalo docela rychlému živočichovi. Ti mají obecně holenní kosti delší než ty stehenní, u tohoto malého neornitischiana by jeho rychlému způsobu života naznačovalo i utváření dalších kostí zadních končetin. Ty přední byly přitom jen sotva poloviční, tvor se o ně opíral pravděpodobně tehdy, když spásal nízko rostoucí vegetaci pro úsporu energie. Skrelotikální prstenec v jeho oku navíc poukazuje na docela zajímavý fakt, narozdíl od jeho příbuzných se tento tvor pohyboval především ve dne a to mu propůjčovalo niku jakéhosi králíka nebo jelena střední jury. Dokonce se zdá, že agilisaurus měl i podobné lícní torby jako dnešní hlodavci, jejich přítomnost ukázala stavba jeho poměrně krátké a vysoké lebky. Hluboké plochy na horní čelisti a části dolní musely zaživa hostit spánkové a lícní svaly, ty tvořily stejné tváře jako máme my. Přesto ale tento tvor neuměl kousat, alespoň určitě ne jako dnešní savci. Spíše ztrhával a utrhával nížší vegetaci jako kapradiny, cykasy, benetity a první kvetoucí rostliny, kosti předních tlap sice nalezeny nebyly, ale je možné, že jimi vyrýval a vyhrabával kořínky a poživatelné hlízy. Pokud byl náhodou překvapen predátorem, kterého v souvrství Xiashaximiao mohl představovat tetanurani Gasosaurus a Chuandongocoelurus nebo o dost větší megalosaurid Leshansaurus, tak se rychle dal na útěk mezi stromy a dlouhý ocas mu sloužil jako kormidlo i vahadlo. Nízké tělo a vysoce rychlé reflexy mu umožnily utéct i ve skoro nepřehledném podrostu. O jeho společenském chování zatím příliš nevíme, ale mohl žít v menších stádech nebo sociálních skupinách s určitou formou hierarchie. Jeho tělo také mohly pokrývat krátké štetinaté filamely, podobné byly nalezeny u jeho evolučních příbuzných jako byl Kulindadromeus nebo vzdáleně příbuzný heterodontosaurid Tianyulong. Mezi ptakopánvími pravděpodobně nešlo o nijak zvláštní znak, soudobé výzkumy potvrdily, že peří nebo pernaté filamely jsou evoluční adaptací, která se vyvinula již u společného předka neptačích i ptačích dinosaurů a ptakoještěrů na samém začátku triasu.
Když byl Agilisaurus objeven, tak patřil (a dodnes patří) k jedněm z mála známých malých ornitischianů s relativně kompletní kostrou. Formálně byl popsán čínským paleontologem Pengem Guangzhouem roku 1990 a to na základě kostry nalezené v bloku horniny poblíž města Zigong v provincii S´-čchuan. Zvolil mu skutečně příhodné jméno, vzhledem k jeho životnímu stylu, avšak detailně popsán po všech stránkách byl až o dva roky později. Druhové jméno louderbacki bylo přitom zvoleno z velmi prostého důvodu, americký geolog Dr. George Louderback byl roku 1915 prvním vědcem, který v této provincii prováděl vykopávky za účelem nalezení dinosauřích fosilií. To se mu posléze povedlo.
Systematické zařazení tohoto živočicha bylo poněkud hádankou, Agilisaurus byl zprvu považován za zástupce již neplatné čeledi Fabrosauridae, malých ptakopánvých dinosaurů ze doby rané až pozdní jury. Po té, co se čeleď ukázala jako neplatná, ho vědci zařadili jako zástupce skupiny euornitopodů (Euornithopoda) a nebo zástupce skupiny Cerapoda na rozmezí mezi marginocefaly a ornitopody, druhý závěr potvrzovaly dokonce tři vypracované studie. Některé studie ho naopak viděly jako heterodontosaurida s vazbami na skupinu marginocefalianů. Dnes se spíše přiklání k závěru, že jde o velmi primitivního neornitischiana vyčleňujícího se ze skupiny cerapodů.
Fauna souvrství Dashanpu, které se nachází v čínské provincii S´-čchuan, představuje zhruba deset milionů let geologického času střední až svrchní jury. V sousedství malého agilisaura žili již zmínění středně velcí až velcí teropodi, stegosauridi (kupříkladu Huayangosaurus), sauropodi malých až skutečně obrovských rozměrů a také rozměrné množství dalších prehistorických obratlovců. Dělí se na další stratigrafické celky, z nichž Agilisaurus patří do toho staršího.
Naleziště: provincie S´-čchuan, jihozápadní Čína Biotop: Lesy s dostatkem vodních zdrojů
Druh: A. louderbacki Váha: přibližně 12-15 kg
Strava: Nízko rostoucí vegetace, hlízy Význam: "Agilní ještěr" dle jeho tělesné stavby
Doba: stupeň Bathonian, před zhruba 168-161 mil. l. Sok: Teropodi, krokodýli
Délka: 1,2-1,7 m* Zařazení: Dinosauria, Ornithoscelida (?), Ornithischia,
Popsán: Peng, 1990 Genasauria, Neornithischia
Výška: zhruba 25-50 cm Synonyma: Žádná
*nižší odhady platí pro nedospělého holotypního jedince, dospělci byli zhruba dva metry dlouzí
Zdroje snímků a rekonstrukcí: