Arctocyon
Masožraví kopytníci nebyli pouze nebezpeční mesonychidi, rozmanití a nelítostní dravci, entelodontidi, vrcholoví predátoři své doby, nebo andrewsarchové, předci velryb. Druhá a dokonce ještě starší skupina, která se objevila již na samém sklonku pozdní křídy v době stále rozmanitých neptačích dinosaurů, byli kondylárti. Tato skupina savců má dnes velmi nejasné postavení, některými paleontology jsou řazeni jako praví kopytníci příbuzní výše zmíněným skupinám, další si myslí, že jsou příliš primitivní a nejsou si jisti ani jejich postavením ve skupině Laurasiatheria, kam patří kopytníci, kytovci, šelmy, netopýři a také hmyzožravci. Tak či onak, jedním z nejstarších zástupců této skupiny je i malý lovec Arctocyon primaevus, který se pohyboval po lesích a lesních porostech paleocénu na severní polokouli. Tento doslova "medvědí pes" měl obří špičáky, určené k lovu, které čněly ze spodní čelisti dopředu. Jejich zakřivení a velikost napovídá, že jimi lovil malé savce a ptáky, navíc při dovření čelisti mu vyčnívaly z tlamy a mohl tak působit velmi hrozivě. Některé znaky ale na druhou stranu naznačují, že se živil a nepohrdl ani plody a výhonky. Patřil mezi potravní opurtunisty, dokázal se živit téměř vším, na co přišel a dokázal to zabít nebo pozřít. Dokázal rychle běhat na krátkou vzdálenost, jelikož našlapoval na celé chodidlo jako medvěd, ale studie jeho končetin poukazují na to, že dával přednost lezení po stromech. Například jeho končetiny vykazují pro lezení vhodné adaptace jako kratší kosti končetin či stavba zápěstí a kotníku. To vše napovídá, že dobře lezl a pohyboval se po větvích, dokázal šplhat a možná také obýval nory a dutiny ve stromech. Pro vyvažování rovnováhy mu pak pomáhal jeho dlouhý ocas, který byl jako závaží a dokázal tak daleko lépe manévrovat při pohybu ve větvích.
V současné době známe 7 druhů arktocyona, které pochází ze Severní Ameriky a Evropy. První druh A. primaevus byl popsán již v roce 1841 francouzským zoologem, anatomikem a herpetologem Henrim M. D. de Blainvillem. Další druhy pak byly zaznamenány v Německu, Albertě (A. ferox, A. montanensis), Novém Mexiku (A. ferox), Montaně (A. montanensis), Wyomingu (A. ferox, A. montanensis), Texasu (A. ferox) a Severní Dakotě. Další druhy, u kterých jsem zatím nebyl schopen dohledat místo nálezu, jsou A. matthesi, A. acrogenius a A. corrugatus.
Naleziště: Viz nahoře Druhy: Viz nahoře
Strava: Živočichové, plody, výhonky Doba: stupeň Selandian až Thanetian, před 61-56 mil. l.
Délka: 1 až 1,3 m Popsán: de Blainvill, 1841
Výška: 60 cm Prostředí: Pralesy, koruny stromů
Váha: kolem 20 kg Zařazení: Placentalia, Condylarthra, Arctocyonidae,
Význam: "Medvědí pes" kvůli smíšenosti znaků Arctocyoninae
Sok: Jiní masožravci Synonyma: Claeonodon, Neoclaenodon