Attercopus
Pavouci jsou jednou ze skupin, kterou laická veřejnost zná jako živoucí fosilie, po stamiliony let neměnící se živočichy s kořeny sahajícími hluboko do minulosti. Většina lidí by tedy nepomyslela, že za jejich předky stáli živočichové podobní dnešním bičnatcům (řád Thelyphonida) žijící na zemi již od spodního devonu. Jedním z vůbec prvních nalezených pavoukovců je americký Attercopus, zvláštní potvůrka žijící v době před asi třemi sty devadesáti miliony let na území dnešního státu New York na východě Severní Ameriky. Svým vzhledem vypadal jako kříženec pavouků a škorpionů zároveň, jelikož směsice znaků tohoto členovce se podobá oběma skupinám. Měl osm článkovaných končetin a jejich spodní stranu nejspíš pokrývaly hmatové chloupky podobné dnešním pavoukům, ty mu pomáhaly zpracovávat podněty týkající možné kořisti nebo také nebezpečí v podobě větších dravců. Jeho drobné chelicery pravděpodobně neprodukovaly jed na paralyzování kořisti, spíše jimi kořist zachytil a snažil se ji zpracovat s větší námahou. Paleontologové jsou toho názoru, že Attercopus lovil menší bezobratlé živočichy podobně jako dnešní pavouci, pravděpodobně tedy útočil na stonožky, roztoče, chvostoskoky a malé škorpiony. Ve své době mohl být jedním z největších suchozemských predátorů, jelikož se spodním devonu ještě nebyla diverzita masožravých členovců tak velká. Složené oči tohoto dravce pak dobře vnímaly veškeré dění v okolí, až do této míry se dnešním pavoukům podobal, ale daleko více pak připomínal již zmíněné bičnatce. Jeho hlavohruď byla ještě primitivním a relativně plochá a široká. Naopak zadeček byl rozlišený a nebyly na něm snovací bradavky pro tkaní pavučin, atterkopové ale nejspíš disponovali nějakou zvláštní hedvábí podobnou látkou, kterou mohli vystlat svá doupata a ochránit své potomky, když ještě byli larvami. Tuto substanci vyráběly malé otvory na spodní straně zadečku. Ten končil zvláštním "ocásku" podobným výběžkem, jeho využití je prozatím neznámé, dříve se toto místo považovalo za vyústění žaludeční žlázy, ale tento názor je dnes opuštěn. Ačkoliv tedy tento zvláštní členovec není pravým předkem pavouků, dal nám dobrou představu o tom, jak asi první takoví živočichové mohli vypadat.
Attercopus byl původně znám pouze ze zbytků nalezených poblíž Gilboa ve státě New York. Toto místo s devonskými sedimenty dobře ukazuje někdejší suchozemský život ve spodním devonu, zdejší zbytky stromových kmenů také ukázaly, že zde rostly vůbec první lesy na této planetě. Původně ho v roce 1989 vědci zařadili jako druh Gelasinotarbus (?) fimbriunguis, ale opětovné prozkoumání jeho fosilií vedlo k jeho přejmenování a vědeckému popisu o dva roky později kolektivem paleontologů pod vedením Paula Seldena. Přehodnotili také původní zařazení mezi trigonotarbidy (skupina Trigonotarbida) a považovali za prvního pavouka. Nové nálezy (tohoto rodu z lokality South Mountain a také rodu Permarachne z Ruska) ale ukázaly, že jde spíše o blízkého příbuzného předků pavouků.
Zvláštní pojmenování Attercopus je odvozené od staroanglického slova attercop, které do dnešního překladu znamená pavouk. Samotné slovo je potom složeno ze slov attor ("jed") a kopp ("hlava"), paleontologové zvolili toto pojmenování, jelikož se domívali, že měl jedové žlázy na chelicerech podobně jako dnešní pavouci. Veškeré další znaky, kterými ho řadily k pavoukům, se ale posléze ukázaly jako špatně interpretované.
Naleziště: stát New York, východ Spojených států Biotop: Záplavové vlahé lesy
Druh: A. fimbriunguis Váha: v řádech miligramů až gramů
Strava: Menší členovci, červi Význam: "Pavouk" dle původního zařazení k pavoukům
Doba: stupeň Eifelian až Givetian, před 390-385 mil. l. Sok: Větší členovci
Délka: pouze několik málo centimetrů Zařazení: Animalia, Arthropoda, Chelicerata,
Popsán: Selden et. al., 1991 Arachnida, Tetrapulmonata, Uraraneida
Výška: zanedbatelná Synonyma: Gelasinotarbus (?) fimbriunguis
Zdroje snímků a rekonstrukcí: