Určitě si někteří z Vás vzpomínáte, když jsem před pár lety publikoval články o zvláštních triasových obojživelnících, mezi kterými byl například i kolosální, čtyři a půl až šest metrů dlouhý obr Mastodonsaurus. Jeho krátký ocas a silné nohy mu propůjčovaly žabí vzhled s kostěnými deskami na zádech stejně jako dvoumetrová lebka, ze které pravděpodobně šlehal dlouhý žabí jazyk. Největší pravou dosud objevenou žábou však byla ohromná "ďábelská ropucha", druh Beelzebufo ampinga, která skákala po okrajích mokřadů severozápadního Madagaskaru na sklonku éry dinosaurů. Tento masivní obojživelník žil v sousedství zvláštní endemické fauny na ostrově Madagaskar, případně se mohl stávat i kořistí větších teropodů, jako byl například šestimetrový abelisaurid Majungasaurus. Sama osobě ale byla Beelzebufo nebezpečným predátorem, především pro malé obratlovce, ryby, hmyz a dokonce i dinosauří mláďata. Její zavalité tělo dosahovalo délky přibližně čtyřiceti centimetrů, s nataženými zadními končetinami se ale její délka mohla přiblížit i k metru, čímž je dosud největším objeveným bezocasým obojživelníkem. Její gigantická tlama, ze vystřelovala dlouhý masitý jazyk, byla dost velká na to, aby s ní pozřela i mláďata teropodních dinosaurů, včetně vylíhlých zárodků titanosauridů, kteří obývali tento ostrov. Podle fylogenetických studií náleží tato žába k rohatkám, velkým zavalitým žabám z dnešního jihoamerického kontinentu, které jsou typické kožnatými nadočnicovými růžky. Je oprávněné předpokládat, že jimi disponoval i tento druh. Přes váhu, která se blížila ke čtyřem kilogramům, a hrubou kůži plnou kostěných štítků byla schopna kratších skoků a také plavání, žila však v převážně semiaridních oblastech, které se pouze na určitou část roku měnily v bahnitý terén.

Dosud přesně nevíme, do jaké velikosti tyto žáby mohly dorůst. Prvně objevené pozůstatky, které nalezla paleontologická expedice Davida Krauseho, který se také roku 2008 účastnil formálního popisu, totiž patřily živočichovi o velikosti zhruba 23-25 centimetrů na délku. Od té doby ale bylo objeveno ještě několik exemplářů, dnes je po celém světě asi 75 jejích kostních fragmentů, které poukazují na fakt, že tato žába mnohdy dorůstala délky přes 40 cm nebo více.

Jméno Beelzebufo ampinga rozhodně nepatří k těm, které jsou obyčejné. Díky jejím kožnatým růžkům je však více než příhodné, jelikož odkazuje k vládci pekel Beelzebubovi. Tento strašlivý démon, ohnivý pekelník, měl také výrazné rohy, navíc žábu označující přípona bufo také částečně odkazuje na středověkou představu studených žab, které se svým odpudivým vzhledem k peklu hodily. Naopak druhové jméno je odvozeno z domorodé malgaštiny a znamená "oštítkovaná" nebo "oštítkovaný".

Žrout dinosaurů

Hned po formálním popisu druhu Beelzebufo ampinga a představení její velikosti se mezi laickou veřejností i vědci rozvedly debaty, jestli se jednalo o tvora, který by dokázal sežrat menšího ptáka, obojživelníka nebo i dinosauří mládě. Představa je to samozřejmně lákavá, ale máme pro ni přesvědčivé důkazy nebo skutečně zůstane pouze jako nepotvrzený fakt?

Na konci září roku 2017 se vědecký tým sestávající z vědců ze Spojených států, Velké Británie a Austrálie pustil do výzkumu rekonstruované lebky této kolosální žáby. Srovnali ji přitom s jejím dnešním žravým příbzným, žábou rohatkou z jihoamerického pralesa. Tento druh poměrně zavalité žáby sice může svým obloustlým tělem působit směšně, nicméně jde o predátora, který loví malé savce, ptáky a dokonce i jiné žáby. Na základě toho paleontologové a herpetologové ve vědeckým týmu posuzovali její paleobiologii a paleoekologii, udělali však také biomechanickou zkoušku jejích rekonstruovaných čelistí, která přinesla ohromující výsledky.

Dnes již víme, že Beelzebufo se živila většími suchozemskými živočichy, převážnou většinu z nich pak tvořili mladí dinosauři a jiní obojživelníci. Bylo prakticky jedno, jak se kořist bránila, protože drtivý stisk této žáby ji spolehlivě zahubil.

Gondwanské dilema

Stáří souvrství Maevarano, odkud byly vyzvednuty fosílie tohoto druhu, je odhadováno na zhruba 70-66 milionů let, zdejší faunu zahubil až náraz meteoritu Chicxulub. Mimo středně velkých teropodů (již zmíněný majungasaurus, ale snad také dosud neznámý spinosaurid) se zde vyskytovalo mnoho sauropodů (titanosauridi jako Rapetosaurus, množství jeho dosud nepoznaných příbuzných), středně velkých ornitischianů a také menší teropodi jako Masiakasaurus se svými zvláštními zuby, krokodýli, primitivní ptáci (?) rodu Rahonavis a další jako Vorona nebo také obří hadi rodu Madstoia. Zdejší ekosystémy se v mnohém podobaly dnešním suchým lesům, v současnou dobu se mnoho pozůstatků z toho souvrství dá najít i kolem řeky Betsiboka.

K žábě Beelzebufo se ale váže i jedna menší paleontologická záhada, totiž, že čeleď rohatkovitých se dnes vyskytuje pouze v Jižní Americe a fosílie nejstarších zástupců pochází také odsud. Vzhledem k tomu, že se Afrika s Indií a Madagaskarem oddělila asi před 95 miliony let, tak je pravděpodobné, že počátky této čeledi jsou daleko starší. Paleontologové proto předpokládají, že se ve východní Gondwaně tato čeleď vyvíjela odděleně a endemicky, možná proto zde také tito živočichové nabyli takové velikosti.

Naleziště: severozápadní Madagaskar                            Biotop: Semiaridní sezóně vlhké oblasti

Druh: B. ampinga                                                        Váha: snad až 4 kg

Strava: Menší obratlovci, velký hmyz, dinosauří mláďata  Význam: "Ďábelská žába" podle velikosti a zjevu

Doba: stupeň Maastrichtian, před 70-66 miliony let          Sok: Teropodi, krokodýli, hadi

Délka: 25-50 cm (?), s nataženýma nohama okolo 75 cm Zařazení: Batrachomorpha, Lissamphibia, Salienta,

Popsán: Evans, Jones a Krause, 2008                             Anura, Neobatrachia, Ceratophyridae

Výška: přibližně 15-25 cm                                             Synonyma: Žádná

Zdroj obrázku: https://vignette.wikia.nocookie.net/dinosaurrevolution/images/f/fa/BeelzebufoMain.jpg/revision/latest?cb=20131203201352