Besanosaurus
Z ilustrací našeho skvělého akademického malíře Zdeňka Buriana jistě skoro každý pozná tzv. ryboještěra, tedy zástupce skupiny mořských plazů ichtyosaurů. Jejich rekonstrukce se od doby našeho paleoartisty příliš nezměnily, tedy až na lepší ztvárnění jejich proporcí nebo barvy kůže, ale příliš toho dodnes nevíme o jejich přímých evolučních předcích. Nedlouho po těch prvních známých ale přišel zvláštní italský živočich zvaný Besanosaurus leptorhynchus, asi pět až šest metrů dlouhý mořský predátor zpřízněný s obrovskými americkými šastasauridy, šonisauridy a předky pokročilejších ichtyosaurů, od kterých se ale lišil svou znatelně odlišnou stavbou těla. Nejlépe by se dal přirovat jako zmenšenina velkých dravých ichtyosaurů, takovými jako byli Cymbospondylus nebo Himalayasaurus, měl podlouhou lebku s úzkými čelistmi osazenými ostrými kónickými zuby pro lov hlavnožců a menších mořských obratlovců. Očnice byly vyztužené sklerotikálními prstenci, které byly u této skupiny skutečně rozšířené, takže pravděpodobně dokázal dobře vidět i ve větších hloubkách. Pro skoro hadovitý pohyb pod hladinou mu sloužil dlouhý ocas, ten tvořil přinejmenším třetinu celkové délky živočicha. Podobně jako mnohých primitivních zástupců této skupiny ještě neměl vyvinutý horní ploutevní lalok, jednalo se vlastně o dlouhou zploštělou část těla s ocasním lemem a silnými svaly. Besanosaurus vážil zhruba půl tuny, tvar ocasu navíc vede k názoru, že nešlo o rychlého plavce, přinejmenším určitě ne tak rychlého jako někteří triasoví nebo jurští ichtyosauři. Celkově měl také relativně objemné břicho s velkou břišní dutinou, pro samice těchto živočichů tam bylo dost místa pro vejce s mláďaty. Ty ale přišly na svět živorodě jako u kytovců, pravděpodobně se březí samice zdržovaly poblíž břehu v mělčinách a lagunách, kde nebylo tak vysoké riziko napadení. Ačkoliv šlo o nejspíš jedny z největších mořských plazů tehdejší jižní Evropy, tak se jeho mláďata mohla stát terčem útoku některých dravých druhů tehdejší mořské fauny, mimo žraloků třeba notosauridů (Nothosaurus, Ceresiosaurus) a snad také agresivních zástupců svého vlastního druhu. Primitivnost besanosaurů by dokazoval znak v podobě chybějící hřbetní ploutve, kterou již měli mnozí pozdější ichtyosauři z triasu. Z těla ještě šly do stran čtyři docela podlouhlé ploutve, zadní dosahovaly menší velikost než přední, které sloužily jako kormidla. Zajímavé na nich je, že je tvořily jen čtyři prsty a neměli tedy polydaktylní (víceprsté) končetiny, prsty ale se ale samy osobě zkládaly z velkého množství prstních článků. Důvod této ekologické adaptace zatím neznáme, pravděpodobně ale tak mohl lépe manévrovat při rychlých výpadech za kořistí nebo při útěku před predátory.
O ekologii tohoto živočicha dnes víme poměrně dost, především víme, že Besanosaurus byl živočich s ovoviviparitním (vejcoživorodým) rozmnožováním. Znamená to, že vejce měla matka ve svém těle, kde se z nich mláďata vylíhla, a matka je pak těsně potom porodila do vody jako již životaschopné jedince, kteří se plavali nadechnout k hladině. Potvrzuje to nález jedné samice se čtyřmi embryii v jejích útrobách. Tím je tento živočich také svým způsobem jedinečný, jedná se o jednoho z vůbec nejstarších zástupců skupiny, u kterého můžeme něco podobného prokázat. Mimo dalších ichtyosaurů se tento způsob rozmnožování uvažuje i dalších druhohorních mořských plazů a také metriorynchidních krokodýlů.
Skvěle zachovalý exemplář tohoto rodu nebylo vůbec lehké dostat z horniny, ve které byl. Nalezli ho amatérští hledači ze spolku Besano v lomu "Sasso Caldo" poblíž města Besano v severní Itálii, bylo to na jaře roku 1993. Nález oznámili, ale muselo být zapotřebí sto čtyřicet pět rentgenových paprsků, aby odhalily, že téměř kompletní kostra leží na zhruba třiceti osmi deskách. Ty byly posléze převezeny do Museo Civico de Storia Naturale v Miláně. Vědcům zabralo asi šestnáct tisíc pět set hodin, než kostru plně odkryli a mohli udělat její kompletní odlitek. Popis nastal o tři roky později, zasloužili se o něj paleontologové Cristiano Dal Sasso a Giovanni Pinna. Někteří soudí, že další fosilie besanosaura leží i v muzeu Curyšské univerzity, ale tyto závěry nelze s jistotou potvrdit.
Naleziště: okolí města Besano, severní Itálie Biotop: Mělká tropická a subtropická moře
Druh: B. leptorhynchus Váha: odhadována na 500 kg
Strava: Především hlavonožci, méně často ryby a menší plazi Význam: "Ještěr z Besano" podle města poblíž nálezu, také spolku objevitelů
Doba: stupeň Ladinian až Anisian, před zhruba 247-235 mil. l. Sok: Pravděpodobně nothosauridi
Délka: 5,8-6 m, nejvyšší odhady okolo 7 m Zařazení: Diapsida, Neodiapsida, Ichthyosauromorpha,
Popsán: Dal Sasso a Pinna, 1996 Ichthyosauria, Merriamosauria, Besanosauridae
Výška: zanedbatelná, zhruba 0,5 m Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí: