Téměř před dvěma roky jsem na blogu publikoval článek, který spekuloval, zda evoluční radice prvních neptačích dinosaurů není zdaleka starší než se v tu dobu (konec roku 2015) uvádělo. Překvapivě mé trvzení podpořil i jeden druh malého neptačího dinosaura, který se pohyboval po souvrství Santa María v jižní Brazílii a jeho stáří je neuvěřitelných 235 milionů let. Přestože na to nevypadal, malý Buriolestes ("Buriolův zloděj") patřil k prvním sauropodomorfům. Okolo jednoho metr dlouhý, svižný a hlavně masožravý, takový byl předek těch největších živočichů, kteří kráčeli po zemském povrchu. Tento lovec ještěrek, haterií a hmyzu se před zhruba 235 miliony let pohyboval po vlhké a bujné nivní deltě velkých řek v sousedství rynchosaurů, etosaurů či prvních teropodů, jako byl například Staurikosaurus, synapsidů nebo velkých krokodýlovitých, kde nacházel útočiště hlavně ve skulinách nebo mezi porosty přesliček či kapradin. Jeho poměrně dlouhé zadní končetiny, které byly ukončemi notoricky známými třemi prsty s ostrými drápy, dokázaly vyvinout poměrně velkou rychlost i v měkké bahenní půdě. Jeho přední končetiny se přitom hodily i případnému lezení po stromech a uhnilých kmenech, kde mohl hledat potravu. Pokud Buriolestes na nějakou narazil, tak ji roztrhal ostrými vroubkovanými zuby, které se nacházely v úzkých agilních čelistech. Ačkoli se jednalo o poměrně primitivního dinosaura, tak se i u něj dá předpokládat nejméně částečná rodičovská péče.

Co se týče paleoekosystémů, ve kterých Buriolestes žil, je dobré uvést, že zde podle dosud nalezených fosílií nežili obrovití předci dnešních krokodýlů, které známe ze stejné doby například z argentiny (Saurosuchus) nebo německa (Batrachotomus). Kromě jednoho (rodu Decouriasuchus) neznáme žádné jiné, ale neobvyklými velkými predátory zde naopak byli teropodi (Staurikosaurus) a synapsidi (Trudicynodon).

Buriolestes schultzi byl popsán až roku 2016 a jméno mu je odvozeno od rodiny Buriolů a rokle Buriol, která leží v geoparku Paleorotta. Těsně vedle něho pak ležel nedinosauří archosauriform Ixalerpeton, který má být starý zhruba 237 milionů let a buriolestus taktéž. Pak se tedy jedná o jednoho z nejstarší pravých dinosaurů. Druhové jméno je naopak poctou paleontologovi Cesaru Schultzovi.

Výmluvný lhář z triasu

Masožravý buriolestus rozhodně nejvíce připomínal teropodní dinosaury, ať už životním stylem, tak celkovým vzhledem. Ovšem patří mezi skupinu Sauropodomorpha, tedy předky obřích druhů sauropodů jako byli Argentinosaurus nebo Patagotitan. Naznačuje to přítomnost zakřivené spodní čelisti a tzv. deltopektorálního hřebenu na pažní kosti. Leckdo by jím tak mohl zpochybnit platnost taxonu Ornithoscelida, jenže, jak já s oblibou říkám, vždy se v paleontologii najde nějaké to "ale".

Detail buriolestových zubů a čelistí.

Zároveň postrádá malou hlavu s rozšířenými nosními dírkami, které jsou pro tuto skupinu typické. A pak se ještě najdou znaky, které jsou typické pouze pro tohoto tvora. Zásadní změny jsou například ve stavbě pánve, kdy je u tohoto neobyčejně rovná oproti jeho příbuzným či konec holenní kosti je neobyčejně zakřiven. Takovýmto unikátním znakům se odborně říká automorfismus a dokazuje to, že značná diverzifikace neptačích dinosaura začala už na konci středního triasu.

Naleziště: jižní Brazílie                                        Prostředí: Říční nivy

Druh: B. schultzi                                                 Váha: okolo 5-10 kg

Strava: Hmyz, ještěři, vejce, mršiny                      Význam: "Buriolský zloděj" podle rokle Buriol

Doba: stupeň Carnian, před 235 (237 ?)-228 mil. l. Sok: Synapsidi, hererasauři, krokodýli

Délka: 1 m                                                        Zařazení: Dinosauriformes, Dinosauria, Saurischia,

Popsán: Cabreira et. al., 2016                             Sauropodomorpha

Výška: 50 cm                                                    Synonyma: Žádná