Cameroceras

02.03.2019 16:57


Z mnohých románů a také vědeckofantastických filmů známe ohromné hlavonožce přepadávající lodě a osamělé plavce. Ačkoliv existují zprávy o skutečných obřích hlavonožcích jako krakaticích nebo obřích chobotnicích, prokazatelné zprávy o podobných monstrech přinášejí až geologické vrstvy staršího paleozoika, především ordoviku a v menší míře také siluru. V těchto mořích žil obrovský nautiloidní hlavonožec s dlouhou rozměrnou schránkou, který nese pojmenování Cameroceras. Ačkoliv dnes toto zvíře známe převážně z fosilií jeho dlouhých kuželovitých schránek, i ty dosahují délky až šest metrů. Svědčí o skutečně jednom z největších dosud objevených masožravých lovců období ordoviku, který byl pravděpodobně vrcholovým predátorem lovícím všechno v jeho blízkém okolí a to včetně tzv. "mořských štírů" ze skupiny eurypteridů, velkých druhů trilobitů a možná také svých vlastních příbuzných a zástupců svého vlastního druhu. Přestože dosud neznáme fosilie jeho měkké části těla, která se nacházela v otvoru schránky, tak se dá vyvodit, že se jednalo o tvora s vícero chapadly (jejich počet mohl být mezi osmi a šestnácti) o značné pružnosti a obratnosti, jež dokázaly rychle popadnout a případně i rozdrtit kořist. Jejich přísavky velice rychle podaly živého trilobita nebo jinou kořist s děsivě vyhlížejícímu zobanu, který se podobal zobanu současné krakatice obrovské (Architeuthis dux). Jak pozorujeme u těchto hlavonožců, pravděpodobně i Cameroceras vlastnil ve svém ustním otvoru radulu pokrytou drobnými ostrými zuby. Tyto smrtící nástroje dokázaly prokousnout a zdecimovat i tvrdé exoskelety tehdejších členovců jako eurypteridů, zoban schránku prokousl a o zpracování se postarala již zmíněná radula. Při lovu se tento mořský obr řídil nejspíš hlavně hmatem a také zrakem, ačkoliv se dříve objevily názory, že měl poměrně špatný zrak kvůli životu v hlubinách bez přístupu světla. Oči tohoto tvora nebyly zatím nalezeny a moderní druhy hlavonožců jsou svým zrakem naopak proslulé, podobné nebo stejné to nejspíš tedy měl i tento nautiloid. Otázkou ale je, jak často tito živočichové lovili, protože i u některých dnešních velkých hlavonožců je běžné, že loví pouze několikrát za rok. Nicméně v teplejším klimatu ordoviku a siluru je pravděpodobné daleko aktivnější lovecké umění, na svou kořist čekal a ve vhodný čas zaútočil. Obýval tedy spíše mořské dno, než přímo otevřené moře. Jeho velká schránka byla dost neforemná, takže rychlý pohyb s ní nebyl příliš výhodný a vůbec možný pro tak velkého predátora. Kamerocerus měl tuto vápenitou schránku vyplněnou několika komorami, krz které vedla trubice pro vyrovnávání tlaku pod vodou. Díky tomu tak plaval relativně stabilně a v horizontálním směru. Samotné plavání mu zajišťovala i chapadla a malý masitý výrůstek pod jeho měkkou částí těla. Chapadla při pohybu vháněla do útrob malé množství vody, čímž ho posouvala vpřed, a onen malý výrůstek přebytečnou vodu vystřikoval zpátky do moře.

Cameroceras existoval od doby středního ordoviku jako úspěšný druh mořského predátora, nicméně jeho počty byly silně oslabeny vymíráním mezi ordovikem a silurem. Po něm sice přežívají některé populace, ale ty jsou daleko menší a ještě před koncem siluru vymírají.

Přestože dnes se předpokládá, že schránka plně dorostlého jedince kameroceruse dosahovala šestimetrové délky, dříve se ale předpokládalo, že tento hlavonožec měl schránku ještě výrazně větší. Některé odhady předpokládaly, že schránka mohla dosáhnout délky až devíti metrů, jiné odhady dokonce šplhaly až ke dvanácti metrům délky. Soudobá paleontologie předpokládá, že jde o přehnané odhady založené na špatně zachovalých exemplářích, dosud ale stále nevíme, jak velká byla část těla z měkkých tkání.


Odpadkové rody

Rod Cameroceras je vědecké veřejnosti znám už velmi dlouhou dobu, popsal ho již roku 1842 americký geolog a malakolog - vědec, který se zabývá studiem měkkýšů - Timothy Abbott Conrad a to na základě nálezů z východu Spojených států. Od té doby již bylo popsáno již šest druhů (C. alternatum, C. hennepini, C. inaequabile, C. inopinatum, C. motsognir, C. stillwaterense a typový druh C. trentonense), kteří byli poměrně kosmopolitně rozšířeni po většině Spojených států, Sibiři, Číně, Španělsku, Švédsku, Velké Británii a Kanadě. Za svou existenci ve vědecké sféře se ale stal také odpadkovým rodem, do kterého byly posléze řazeny rody Endoceras, Meniscoceras a Vaginoceras.

Po nějaký čas byl také tento obří hlavonožec zaměňován s daleko menším rodem Orthoceras (někdy také Orthocerus), avšak se nejednalo o jeho blízkého evolučního příbuzného. Přesto tato záměna byla patrná po velmi dlouhou dobu, dokonce i v některých dokumentárních cyklech ze začátku tohoto století - třeba v prvním díle série Putování s dinosaury: Monstra pravěkých oceánů s Nigelem Marvenem - byl nazýván jako tzv. ortocerus nebo také jako obří ortokon (Putování s pravěkými monstry: Život před dinosaury) a rovný nautiloid (Armagedon zvířecí říše - Paprsky smrti). Ani jeden z těchto názvů ale není doslovné a vědecky přesné pojmenování.

Naleziště: viz výše                                                                    Biotop: Dna mělkých moří

Druhy: viz výše                                                                          Váha: odhadována na 100-250 kg

Strava: Velcí členovci a hlavonožci, obratlovci                                Význam: "Komorový roh" dle utváření schránky

Doba: stupeň Dapingian až Ludfordian, před zhruba 470-425 mil. l. Sok: Zástupci svého vlastního druhu, později eurypteridi

Délka: schránka až 6 m, celý živočich zhruba 7-8 m                        Zařazení: Animalia, Mollusca, Cephalopoda,                                      

Popsán: Conrad, 1842                                                                 Nautiloidea, Endocerida, Endoceratidae

Výška: zhruba metr v nejvyšším místě schránky                             Synonyma: Žádná

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz