Mimo zlatého věku hmyzu a členovců, jak bývá často označováno karbonské období, tak velký rozkvět zažila i skupina krytolebců, kteří pravděpodobně stojí také za vývojem moderních obojživelníků jako žab, červorů nebo mloků. Jenže do typického evolučního schématu zrovna nezapadá zvláštní obojživelník Crassigyrinus, skotská evoluční záhada a také velká neznámá i pro mnohé odborníky. Toto, za živa patrně dost děsivé, monstrum se prohánělo po bažinách poblíž dnešního Edinburghu (některé nálezy ale naznačují, že obýval i dnešní Virginii ve Spojených státech) mezi spletitým kořenovým systém tehdejších kapraďorostů a velkých plavuní. Nutno  podotknout, že patřil snad k těm vůbec nejpodivnějším živočichům vůbec, jeho kostra a především hlava, ramenní pletence a stavba obratlů, se nepodobají žádným jiným tetrapodům ze stejné doby. Poukazují na fakt, že tento dva, možná však až čtyři, metry dlouhý dravec byl lovcem stejných ekologických nik jako hadi vodnáři nebo velké anakondy. Obratle jsou málo zkostnatělé, tedy osifikované, podobně jako u těchto plazů a naznačují pohyb vlněním. Dlouhý zploštělý ocas by mohl vést k názoru, že by se rychle hnal za kořistí, ale jeho velká těžká hlava a silné tělo ukazují spíše na lov ze zálohy. To by potrvzovala i stavba a ornamentace lebky, nepravidelné vzorování by mohlo znamenat pružnou pokožku nebo možná i kůži obepínající hrboly na lebce. Velké oči zase říkají, že buď lovil za noci nebo v temných vodách plných rozvířeného sedimentu. A zakřivené zuby v silných čelistech, které podle studií měly silný stisk a daly se otevřít snad až do šedesáti stupňů, nám jasně ukazují zuřivého predátora. Navíc měl dokonce dvě řady těchto děsivých tesáků, v čelistech se navíc nacházely některé zuby, které velikostí přesahovaly ty ostatní a fungovaly patrně pro přidržení kořist, jelikož se zaryly hlouběji do masa. Crassigyrinus tedy byl zvláštní lovec, který se pohyboval jako had a lovil jako krokodýl, přesto je pro nás stále velkou neznámou.

Vědecký název v překladu znamená "tlustý pulec" a je velmi příhodné, jelikož pravděpodobně neuměl vylézt z vody právě jako zárodky dnešních obojživelníků.  Již od svého popisu, který se udál roku 1929, motá toto zvíře hlavu vědcům, zvláště pak proto, že nebylo nalezeno tolik exemplářů a lomy u Edinburghu jsou dnes zavřené a prakticky nijak přístupné.

Na anatomii rodu Crassigyrinus si jistě povšimnete velmi krátkých předních končetin. Nejen, že neznáme jejich funkci (možná ani žádná nebyla), ale jejich rozměry jsou pouze 30-35 milimetrů. Mají tedy průměr jako samotná očnice krasigyrina.

Morfologický hlavolam

Ornamentace lebky krasigyrina dávala vědcům více otázek než odpovědí. Zhodnocení celkové anatomie tohoto druhu je během dekád vedla hned k několika odlišným závěrům. Crassigyrinus byl nejednou považován za primitvního temnospondylního obojživelníka, příbuzného například čeledi Denderpetonidae. Problematické je také to, že časový výskyt tohoto obojživelníka se klade do doby tzv. lacuny Romer, což je tmavé místo v evolučním vývoji. Jinými slovy řečeno, nevíme, jaké evoluční trendy a pochody se v této době udály a jaké formy života tak vznikaly. I to nejspíš přispělo k některým zařazením tohoto tvora do vývojového stromu, jelikož dlouhá desetiletí byl považován i za zástupce skupiny Reptiliomorpha, tedy za příbuzného předků dnešních plazů, neptačích i ptačích dinosaurů a také savců. Bylo tak usuzováno na právě na základě ornamentace lebky. Jenže nové fylogenetické studie a výzkumy lebečních kostí toto zařazení zpochybňují. Podle vědců se daleko více podobají lebečním kostem primitivních předků tetrapodů jako byly rody Eusthenopteron a Panderichthys a zejméně pak rodům devonských obojživelníků Ichthyostega a Acanthostega. Dnes je tradičně řazen jako nejbazálnější karbonský tetrapod a v moderních kladogramech je hned po těchto devonských tvorech. Uvidíme ale, co řeknou další objevy.

Chci na scénu

Bizardní odstrašující vzhled rodu Crassigyrinus by se hodil do nějakého hororu, to jistě.  Ve skutečnosti se ale objevil pouze v trikovém dokumentu Prehistorický park, kde v karbonském močále pokousal Nigela Marvena, který ho následně vytáhl z vody, a ukázal tak jeho zvláštní zjev. Zde ho také nazývá jako "monstrum z bažin", což je také docela výstižné.

Naleziště: Skotsko a (snad) Virginie                                 Prostředí: Bažinaté sladké vody

Druh: C. scoticus                                                           Váha: zhruba 50-100 kg

Strava: Rybovitý obratlovci, obojživelníci a větší bezobratlí Význam: "Tlustý pulec" podle tloušťky a vzhledu

Doba: stupeň Serpukhovian, před 330-325 miliony let       Sok: Žádný

Délka: 2 m (4 m?)                                                         Zařazení: Osteichthyes, Sarcopterygii, Tetrapodomorpha,

Popsán: Watson, 1929                                                   Stegocephalia

Výška: pohybovala se okolo 30 cm                                  Synonyma: Macromerium scoticum