Deiphon

25.02.2019 09:22


Trilobiti jsou cosi jako erbovní živočichové prvohorní éry, většinou poměrně malí členovci pohybující se při mořském dně a požírající cokoliv, na co přišli. Někteří z nich se ale od přestavy "klasického" trilobita odlišovali svým zvláštním vzhledem, ekologickými nikami i velikostí. Tato kritéria, až na to poslední, by splňoval docela podivný silurský trilobit Deiphon forbesi z mělkých mořských šelfů dnešní střední Evropy. Většina jeho příbuzných sice byla přizpůsobena pohybu na dně, tento trilobit ale měl velmi odhlečený exoskelet a jeho celková tělesná stavba dokázala, že to byl plavec, který se pohyboval buď nad úrovní dna nebo těsně pod hladinou. Podle většiny paleontologů šlo o malého nenápadného predátora, který se zaměřoval na lov malých korýšů, měkkýšů, planktonu a podobných organismů. Ačkoliv nešlo o plavce na slovo vzatého, velká kulovitá glabella (u toho druhu trilobita extrémně zvětšená zadní část hlavové části krunýře) by spíše poukazovala na to, že využíval unášení mořských proudů a potravy, která se mu naskytla přímo pod nosem. Malá očka a poměrně velká hmatová tykadla ukázala, že tento živočich se řídil spíše hmatem než zrakem a daleko více své smysly uplatnil v temné vodě mořského dna. Právě zvláštní stavba hlavové části vede některé autory k názoru, že tito živočichové nebyli tak dobrými plavci nebo neplavali vůbec. Podle těchto zdrojů šlo spíše o druhy pohybující se na dně v sedimentu a ke vznášení ve vodě a plavání se uchylovali jen při útoku nebo blízkém pohybu predátorů. Je to pravděpodobné, Deiphon také nevykazuje některé charakteristiky podobné jiným trilobitům pohybujícím se ve vodě (například malé oči), avšak na druhou stranu jeho poslední tělní článek zvaný pygidium byl ve tvaru písmene "V" a dal se velmi dobře použít k plavání. Taktéž měl odlehčený exoskelet a na něm malé laloky pro celkové odlehčení. Sama osobě mohla být glabella naplněná nějakým živočišným olejem nebo tukem a to mohlo tělo trilobita odlehčit. Mohly se v ní také nacházet orgány trávicí soustavy. Přes svou zvláštní tělesnou stavbu se tito trilobiti byli pravděpodobně schopni stočit do klubíčka, pokud už padnul do tlamy nějakého obratlovce, tak jeho zvláštně stavěný krunýř mu mohl zle potrhat ústní dutinu. V případě jeho rozšíření a doby to mohli být hlavně primitivní druhy čelistnatých obratlovců jako Climatius, Nostolepis nebo primitivní formy pancéřnatých ryb.

Deiphon je velmi rozšířeným rodem trilobita, kterého popsal již slavný francouzský paleontolog Joachim Barrande roku 1850. Typové exempláře tohoto trilobita pocházejí z území Čech, druh Deiphon forbesi se hojně vyskytoval na našem území. Další exempláře pocházejí ze Švédska, Anglie, středu a východu Spojených států, rozlišuje se přibližně devět druhů tohoto rodu. Jmenovitě jde o druhy D. americanus, D. barrandei, D. brabrooki, D. dikella, D. fleur, D. grovesi, D. pisum, D. salmoni a již zmíněný typový druh D. forbesi. Šlo o malé trilobity dlouhé mezi čtyřmi až pěti centimetry.

Naleziště: Česká republika, Švédsko, Anglie, USA                            Biotop: Mořská dna, oblasti teplých moří

Druhy: viz výše                                                                             Váha: v řádech několika desítek gramů

Strava: Menší členovci, plankton                                                     Význam: ?

Doba: stupeň Rhuddanian až Lochkovian, před zhruba 443-418 mil. l. Sok: Větší predátoři

Délka: 4-5 cm                                                                               Zařazení: Animalia, Arthropoda, Trilobita,

Popsán: Barrande, 1850                                                                 Phacophida, Cheirurina, Cheiruridae,

Výška: zanedbatelná                                                                      Synonyma: Žádná

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz