Dinosauří mozek pod drobnohledem - Psittacosaurus jako referenční model

Ve výzkumu neptačích dinosaurů se objevují velmi známé rody, které by se daly označit jako "referenční formy", u kterých se často provádějí studie jejich ekologie, fyziologie, vývojových vztahů nebo také třeba jejich zbarvení a předpokládaného chování. Od nich jsou také často odvozovány tyto vlastnosti do jejich blízkého příbuzenstva a za podobný taxon nebo formu se dá označit i spodnokřídový primitivní ceratops rodu Psittacosaurus, který už vědeckou komunitu překvapil hned několika objevy v posledních dvaceti letech. Mimo protopernatých struktur na jeho ocasu, které byly objeveny v roce 2002, se může pochlubit ještě třeba nejvyšším počtem druhů v rámci jediného rodu neptačího dinosaura, rozpoznáním původního zbarvení jeho kůže nebo také objevem mnohých fosilních exemplářů jeho mláďat. Právě na ně a na samotnou ontogenezi těchto živočichů se zaměřil tým britských, čínských a kanadských paleontologů, který přinesl zajímavé výsledky ohledně výzkumu jejich mozkové tkáně.

Psittacosaurus se jako rod může chlubit nejvíce popsanými platnými druhy, v současné době je mezi paleontology uznáváno zhruba deset až dvanáct druhů s časovým rozpětím 25 milionů let a geografickým výskytem od Sibiře po (?) Thajsko. Tato rekonstrukce zpodobňuje konkrétně druh Psittacosaurus lujiatunensis, u kterého byla provedena studie o níž příspěvek pojednává, vyskytující se před zhruba 128 miliony let na území současné provincie Liao-ning a dosahující asi dvoumetrové délky v dospělosti. Kredit: Nobu Tamura, převzato z webu FineArt America

Každým dalším rokem se posunujeme ve výzkumu neptačích dinosaurů a jejich ekosystémů vpřed, často se přitom jedná o potvrzení již dobře známých faktů na určitých rodech těchto ohromujících vládců světa druhohor jako je Tyrannosaurus rex, Diplodocus carnegii nebo Velociraptor mongoliensis (samozřejmně nejsou brány v potaz nové rody objevující se každým rokem). Dnes se bude příspěvek týkat dalšího podobného rodu, který už má na svém kontě množství ohromujících objevují, Psittacosaurus a přímo druhu Psittacosaurus lujiatunensis obývajícím současnou severovýchodní Čínu v době spodní křídy.

Tento tvor byl malým až středně velkým býložravcem, který zaživa dosahoval délky zhruba dvou metrů, ale u kterého jsou také známá jednotlivá růstová stadia včetně mláďat. Dříve se pro právě tyto exempláře vžilo nové pojmenování Hongshanosaurus houi, avšak několik studií z posledních 15 let ukázaly, že jde skutečně jen o mláďata již známého druhu. Důležité však je, že detailnost jejich zachování napomohla vědeckému týmu paleontologů rekonstruovat jejich mozek v průběhu jednotlivých generací - prakticky po celý vývoj jednoho jedince.

Už dříve se objevily studie zabývající se stavbou mozku a tedy i relativní inteligence psitakosaurů, odhadované na základě EQ v porovnání s ostatními ceratopsidy, kde tito dinosauři dopadli překvapivě dobře. Výlitky mozkovny u různě starých jedinců druhu P. lujiatunensis jsou pak také cenným ukazatelem toho, jak mozek tohoto druhu vypadal v průběhu let, jaký měl tvar a celkový dopad na chování zvířete.

Studium mozkoven jedinců těchto živočichů od mláděte po dospělé exempláře ukázalo, že se v průběhu let výrazně měnilo celkové držení těla a vědci to mohli poznat na utváření polokruhových kanálků se středním uchu. Pomocí CT skenu, který se v posledních letech stává stále důležitějším přítelem paleontologa, se paleontologům podařilo rekonstrouvat vnější podobu mozku včetně středního ucha, které je ukazatelem držení těla živočicha.

U mladých jedinců psitakosaurů se totiž tyto kanálky nacházely ve skloněné poloze dolů, což ukazovalo na kvadrupední postoj mláďat. Pokud tomu tak skutečně bylo, tak pravděpodobně museli dospělí jedinci splňovat určitou formu rodičovské péče, jelikož mláďata byla takto ještě více zranitelná.

Postupně se ale v průběhu růstu přesunuly tyto kanálky do horní polohy typické pro horizontálně stavěné živočichy, přibližně mezi druhým a třetím rokem života. Mozek se také celkově prodloužil a změnil tvar, jelikož už nemusel být utlačován za obříma očima.

Jak říká spoluautor této studie, Prof. Michael Ryan z Carletonské univerzity v Ottawě, tak je tento způsob růstu a vyspělosti ušních kanálků u psitakosaurů skutečně neobvyklý, jelikož u neptačích dinosaurů se většinou jednalo o děj obrácený. Jako bipední mláďata měli kanálky v horní poloze, zatímco se pomalu během růstu přesouvaly do té spodní. Podle něj to mohl souviset s tím, že psitakosauří mláďata byl velmi zranitelná nejen vůči jiným dinosaurům, ale i savcům a krokodýlům, takže proto rostla do bipedních forem pro lepší možnosti úprku před dravci.

Otázkou ovšem je, do jaké míry je to pravděpodobné, jelikož i dospělí jedinci vykazovali krycí prvky jako barvu kůže a tedy, zda se o mláďata spíše nestarali, a proto zůstávala první roky jejich života kvadrupední. Přesto se ale tvrzení Prof. Ryana dá podpořit. Studie toto téma ale dál nerozvádí a tento odstavec je tedy pouze autorovou úvahou.

Jelikož se Psittacosaurus stavbou i ekologií podobá některým dalším primitivním ceratopsům (jako je čínský Archaeoceratops nebo Yinlong, také americký Aquilops či německý Stenopelix), dá se tvrdit, že jejich ontogeneze mohla probíhat stejně nebo podobně. Dalším výrazným vodítkem k vývoji mozku a držení těla u skupiny Ceratopsia může být výzkum fosilií vyspělejšího ceratopse rodu Liaoceratops, kde známe také jednotlivá ontogenetická stadia.