Dryptosaurus
Obrovský severoamerický teropod druhu Tyrannosaurus rex se procházel ve svém království Laramidie na konci křídy jako neomezený vládce všeho živého, jeho děsivé čelisti a masivní zkus mu kompenzovaly jeho poněkud malé přední končetiny. Hodně lidí zná tyranosaury, o poznání méně jich ale zná jejich vzdáleného evolučního bratrance z opačného koutu Severní Ameriky, tento děsivý lovec byl skoro jako přesný opak "krále tyranských ještěrů". Zhruba sedm a půl metru dlouhý Dryptosaurus ("Drásající" nebo "sápající ještěr") totiž obýval někdější pevninu Apalačii na území státu New Jersey zhruba ve stejné době, na konci křídy před šedesáti sedmi miliony let. Od svého dost příbuzného se také lišil velmi důležitým znakem, jeho přední končetiny byly velmi flexibilní a dost dlouhé na to, aby z nich byly velmi účinné zbraně pro skutečné rozsápání kořisti. Tuto výsostnou pozici plnily až dvacet centimetrů dlouhé drápy na silných dlaních, které pravděpodobně byly tříprsté, zaživa musely mít ještě ostrou keratinovou pochvu, takže název znamenající živočicha s drápy ostrými jako břitva, kterými drásal jiné neptačí dinosaury, je vlastně poměrně přesný. Alespoň to můžeme vyvozovat z fosilních pozůstatků přisuzovaných tomuto zvířeti, jedná se hlavně o kusé fosilie předních a zadních končetin, obratlů a části lebky. Přední končetiny jsou proporčně velmi dlouhé, takže jejich lovecké využití se rozhodně nedá vyloučit a spíše se zdá, že je možná používal jako svou hlavní zbraň. Při lovu tento živočich také využíval svou obratnost, stavba těla odpovídá menší hmotnosti, než kterou se honosil T-rex, takže se to celkově mohlo projevit na jeho schopnosti uhýbat úderům bránící se kořisti nebo naopak najít dobré místo pro zasazení další bolestivé rány. Jako jeho vzdálený příbuzný ale využíval při lovu i tlamu s vroubkovanými zuby, tato část těla byla podobně mohutná jako u pokročilejších tyranosauridů, ale zatím známe pouze fosilie malého kusu horní čelisti a částí té spodní s několika zuby. Rychlost, jež také byla pravděpodobně vyšší než jeho velkých příbuzných z Laramidie a východní Asie, mu také dovolila účinně lovit i rychlonohé ornitomimosaury. V oblasti budoucí New Jersey v tu dobu pobíhalo hned několik jejich druhů, každopádně jediným lépe známým je "Coelosaurus" antiquus, o jehož pojmenování a validitě se navíc debatuje. Když se zrovna nezabýval lovem, což při jeho stupni metabolismu nebylo příliš často, tak bloumal po vlahých lesích svrchní křídy, možná se zdržoval i při pobřeží, kde mu potravu mohly nabídnout vyplavené zbytky mořských živočichů. Dryptosaurus, ačkoliv měl určitou formu potravní specializace a to na mláďata až dospělce hadrosauridů nebo ceratopsidů, byl potravní oportunista, sežral vše, co našel nebo mohl ulovit. Dle některých zdrojů se také mohl živit i obrněnými nodosauridy, nicméně ti na jeho jídelníčku nebyli příliš často. Neměl tak silný zkus, aby zuby prošly krz kostěné destičky, takže se zaměřil spíše na břicho nebo krk, kde nic takového nebylo. Zatím docela strohý fosilní záznam fauny zdejších neptačích dinosaurů by naznačoval, že ve své době šlo o vrcholového dravce.
U tyranosauroidů je často probírána otázka jejich tělesného opeření, zvláště u primitivních čínských zástupců této nadčeledi je dobře prokázano. Současná paleontologie pohlíží na vývojově vyspělé tyranosauridy jako na živočichy, kteří pravděpodobně měli peří jako mláďata a postupně ho ztráceli. U dryptosaurů, jakožto vývojově primitivnějších tyranosauroidů, se ale mohlo udržet až do dospělosti a to alespoň na některých místech. Dalo by se to vyvodit z faktu, že nešlo o tak velkého živočicha jako byl T-rex a na uchování tepla svého těla potřeboval ještě nějakou další izolaci, mimo velikosti. Dosud ale můžeme o podobném pernatém pokryvu těla u dryptosaura debatovat, jelikož ho nemůžeme z fosilního záznamu potvrdit.
Souvrství Hornerstown a Navesink, odkud pocházejí exempláře řazené k rodu Dryptosaurus, představují okno na samý konec křídového období v časovém rozpětí mezi sedmdesáti až šedesáti šesti miliony let. Tento dravec se jako rod pravděpodobně vymírání dožil, s ním pak také další živočichové z této oblasti a to nejen neptačí dinosauři. První jmenovaná geologická formace navíc ukázala i dopad obrovských vln tsunami po dopadu asteroidu Chicxulub, zdejší suchozemský i mořský život byl doslova spláchnutý těmito živly.
Dravé bestie východního pobřeží
Spojené státy jsou dnes doslova dinosauří velmocí, historie objevů prvních neptačích dinosaurů ale začíná poměrně skromně a nenápadně. První nálezy přisuzované této skupině obratlovců se objevily na přelomu 18. a 19. století, přičemž první popsané rody (z nichž mnohé jsou dnes nomina dubia) následovaly v 50. letech. A popis dryptosaura roku 1866 zaznamenal menší revoluci v poznání teropodních dinosaurů, fosilie nalezené náhodně dělníky v lomu West Jersey Marl Company Pit u města Barnsboro v Gloucester County o chvíli dříve, protože do té doby se soudilo, že teropodi chodili stejně jako ostatní tehdy známí dinosauři po všech čtyřech končetinách. Fosilie dryptosaura sice nesla poměrně dlouhé přední končetiny, ale rozhodně se svou délkou nevyrovnaly těm zadním. Navíc nesly dost velké drápy, dle kterých také dostal druhové jméno, takže se hodily spíše k boji než k chůzi. Tehdy paleontologická veřejnost začala uvažovat o teropodech jako o dvounohých dravcích, namísto čtyřnohých ještěrech podobných krokodýlům nebo varanům.
Vědecký popis fosilie tohoto dinosaura provedl známý paleontolog Edward Drinker Cope, jež mu původně dal vědecké pojmenování Laelaps aquilunguis. Rodové jméno znamenalo nejen "vichřice" nebo "hurikán", ale odkazovalo na postavu bájného řeckého psa, který byl tak dokonalým lovcem, že nikdy neselhal. Naopak druhové jméno je v překladu "orlodrápý" nebo "mající orlí drápy" a zvolil ho, jelikož se také zabýval biologií obratlovců, na základě skutečně obrovských drápů.
Cope musel být jistě ohromen vzhledem nalezených fosilních pozůstatků dryptosaura, odvíjí se od toho jeho druhové jméno a i původní rodové. Stále, i po více než sto padesáti letech, ale o tomto zvláštním druhu tyranosauroida víme poměrně málo. Kredit: E. D. Cope, převzato z Wikipedie
Jenže v moderní literatuře už žádného neptačího dinosaura s názem Laelaps nenajdeme a důvod je přitom velice prostý, paleontolog Othniel Charles Marsh ho v roce 1877 změnil na Dryptosaurus, protože původní jméno už obsadil jistý druh členovce. Tehdy už mezi nimi propukla plná rivalita kvůli tzv. "Válce o kosti" a dá se předpokládat, že Marshův závěr nebyl čistě vědeckého rázu a chtěl svému soku uštědřit ránu před vědeckou veřejností. Přejmenování se také mohlo odvíjet od nálezu pěti poškozených zubů a jedné čelisti, dnes ztracené, které Cope pojmenoval jako Laelaps trihedrodon. Čelist i zuby ale určitě dryptosaurům nepatřily, jelikož je od sebe geologicky dělilo skoro devadesát milionů let. Daleko pravděpodobnější je, že jejich vlastníkem byl svrchojurský Allosaurus, Saurophaganax nebo nějaký megalosauroid či ceratosaurid z této oblasti.
Cope byl také toho názoru, že tento masožravec náležel do čeledi megalosauridů, jako většina tehdy známých teropodů, a dokonce se pro něj v jeden čas užívalo jméno Megalosaurus aquilunguis. Později pro něj ale byla vytvořena čeleď Dryptosauridae, která se stala stejným odpadkovým taxonem jako čeleď Megalosauridae. Ke dryptosaurům byly řazeny i exempláře z jiných částí Spojených států, Indie a dokonce i Afriky (dnes jsou afričtí jedinci uznáváni jako rod Carcharodontosaurus). Posledním nálezem, co se donedávna řadil k tomuto rodu, byl historický "Laelaps" macropus ze souvrství Navesink. Revize taxonu ale ukázala, že fosilie je tvořena kostmi primitivních tyranosauroidů (dnes platně popsaného rodu Teihivenator) a blíže nedeterminovaných ornitomimosaurů.
Nějakou dobu byl Dryptosaurus považován za célurosaura, až roku 1946 ale americký paleontolog Charles Gilmore přišel s tím, že si lebeční elementy a také některé kosterní adaptace jsou podobné s tyranosauridními teropody, považoval ho proto za příbuzného albertosaura, tyranosaura a gorgosaura. Pozdější studie to do menší či větší míry potvrzovaly, ale od devadesátých let padlo podezření, že nejde o tyranosaurida, ale spíše jejich blízké evolučního příbuzného. To následně potvrdil i nález dalšího vývojově primitivního tyranosauroida z Alamaby, rodu Appalachiosaurus. Poslední fylogenetická analýza paleontologa Stephena Brusatteho a kolegů z roku 2011 ho definitivně shledala jako zástupce skupiny tyranosauroidů, který je sice primitivní, ale zároveň pozdně se vyskytující zástupce.*
Právem proslavený
Navzdory tomu, že se tak může zdát, tak Dryptosaurus není obyčejným neptačím dinosaurem. Je jedním z vůbec prvních objevených a popsaných neptačích dinosaurů, kteří se vyskytovali na samém konci křídového období, daleko slavnější se ale stal po uveřejnění jeho popisu. Vědecká i laická veřejnost ho na východním pobřeží znala podobně dobře jako býložravé hadrosauridy rodů Hadrosaurus a Trachodon (dnes již nomen dubium) a vlastně se zdá být takovým ekvivalentem velkých masožravých dinosaurů západu a středozápadu.
Hlavní pozornosti se mu ale dostalo na konci 19. století, kdy americký výtvarník a jeden z prvních paleoartistů Charles R. Knight představil vědecké veřejnosti malbu zvanou "Leaping Laelaps" (do češtiny přeložená jako "Skákající Laelaps"). Bylo to v roce 1896/7, kdy vědci stále chápali teropodní dinosaury jako neohrabané hromotluky vláčející ocasy po zemi. Tohle bylo ale něco naprosto jiného, šlo o dvojici bojujících dryptosaurů v boji na život na smrt ve velmi dynamické pozici. Jedná se o první případ takového pojetí dinosauří ekologie, Knight ho vytvořil pod taktovkou Copeho a byl i v souladu s názorem odborníka na velké teropody Henryho Fairfielda Osborna. Na svou dobu šlo o skutečně přelomové dílo, které je do jisté míry v souladu i s moderními fakty.
Je škoda, že podobný způsob ilustrací byl opuštěn na velmi dlouhou dobu, první rekonstrukce teropodů a neptačích dinosaurů obecně s podobným rázem nalezneme až v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Je skoro s podivem, že tyto rekonstrukce nové generace poznání neptačích dinosaurů jsou založeny na vcelku malých rychlých teropodech jako byl Deinonychus a přitom první skutečně dynamické pojetí dinosaurů rekonstruovaly středně velkého teropoda z New Jersey o váze přes tunu.
Původní rekonstrukce bojujících dryptosaurů a její dnešní ztvárnění s rekonstruovanými kostrami. Přestože oba dravce Knight zpodobnil s kůží podobnou krokodýlí, tak není od věci se domívat, že ve skutečnosti byli pokrytí krátkým prachovým peřím. Kredit: převzato z Wikipedie
Dryptosaurus se v moderní době neobjevil v žádném dokumentu nebo na filmovém plátně, nicméně v Trentonu byly v New Jersey State Museum rekonstruovány dvě kostry bojujících dryptosaurů podle Knightovy malby. Po více než sto letech tento odkaz znovu vzkřísil Gary Vecchiarelli a jeho neziskový Project: Dryptosaurus, jež chce nejen vědeckou veřejnost seznámit s osudem druhého nalezeného neptačího dinosaura z východu Spojených států. V zásadě s ním můžeme souhlasit, dryptosauři jsou totiž pro pochopení vývoje vědeckého poznání důležití hned v několika směrech a pro paleontology bude přínosem, když o nich budou vědět více.
Naleziště: New Jersey, východ Spojených států Biotop: Příbřežní lesy, porosty s dostatkem srážek
Druh: D. aquilunguis Váha: mezi 1,2-1,7 t
Strava: Jiné druhy velkých obratlovců, mršiny Význam: "Drásající ještěr" podle obřích drápů předních končetin
Doba: stupeň Maastrichtian, před zhruba 67-66 mil. l. (před 70 mil. l. (?)) Sok: Dle fosilních nálezů žádný
Délka: 6-7,5 m Zařazení: Dinosauria, Theropoda, Avetheropoda,
Popsán: Cope, 1866 (jako Laelaps); Marsh, 1877 (jako Dryptosaurus) Coelurosauria, Tyrannosauroidea, Dryptosauridae
Výška: zhruba 1,8-2 m Synonyma: Laelaps aquilunguis, Megalosaurus aquilunguis
*dle této fylogenetické studie měl mít Dryptosaurus pouze dva prsty na předních končetinách podobně jako pokročilí tyranosauridi, je to považováno za pravděpodobné, ale dosud se od tříprstých rekonstrukcí neupustilo
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
https://luisvrey.wordpress.com/2018/12/07/dryptosaurus-laelaps-tribute-to-charles-r-knight/ - pokud si autor rekonstrukce nebude přát její zveřejnení, tak je autor článku připraven rekontrukci ztáhnout