Duriavenator
V minulém příspěvku jsem se zmínil o rodu Attenborosaurus, který se proháněl v mělkém moři na počátku jury, to moře dnes tvoří jihoanglický Dorset. Na fosilie bohaté uloženiny se zde ale tvořily i v mladších dobách, prakticky po celém hrabství můžeme najít uloženiny z doby spodní až střední jury, z druhého geologického celku také pochází jeden z největších predátorů, kteří se zde procházeli. Megalosaurid Duriavenator ("Lovec z Dorsetu") totiž mohl dosahovat délky pět až sedm metrů, některé odhady hovoří dokonce o devítimetrovém lovci prohánějícím se při pobřeží a lesnatých porostech středojurského ostrova na území hrabství, který se živil prakticky vším, co dokázal najít a zabít. Mimo plodů moře, které se mu mohly občas dostat na jídelní stůl, když je vyplavil příliv, to byli hlavně menší druhy neptačích dinosaurů, pravděpodobně také ptakoještěři, želvy a obojživelníci. Nebyl nějak vybíravý, koneckonců jako většina ostatních teropodů, každopádně velikost a stavba zubů ve vekých čelistech poukazují na lovce větší kořisti jako sauropodů nebo ostatních teropodů, není úplně vyloučena ani mořnost kanibalismu u těchto živočichů, ale kvůli poměrně strohému fosilnímu záznamu to nelze dokázat (vlastně ani u mnohých lépe známých druhů teropodů to nelze říci s jistotou). Svou tělesnou stavbou přípomínal Duriavenator své příbuzné jako je Megalosaurus nebo Wiehenvenator, zhruba tunu vážící tělo nesly dvě statné nohy s tříprstými chodidly s drápy. Jako tetanuran měl poměrně tuhý ocas vyvažující jeho tělo při běhu i chůzi, z mohutného hrudního koše vyrůstaly dvě kratší přední končetiny, které toto zvíře také mohlo používat pro lov a vnitrodruhové souboje. Končily je taktéž tři prsty a ostré drápy, hodily se na drásání a trhání kořisti, včetně té ještě živé. Hlavu měl tento tvor velmi velkou, odhadem mohla dosahovat délky i osmdesát centimetrů, jelikož pouhý fragment je čtyřicet centimetrů dlouhý, a tou také útočil. Tlama zvířete skýtala prostor pro mnoho zubů, byly ostré a vroubkované, takže jednoduše odřezaly kusy svaloviny a masa, navíc některé měly hluboké kořeny, aby se hůře vylomily. Přesto, ikdyby se to stalo, jednoduše dorostl zub nový. Některé rekonstrukce megalosauridních megalosaurinů, kam tento lovec patřil, zobrazují tyto dravce s hřebeny před očima nebo lehce ornamentovanou lebkou, můžeme se domívat, že toto zvíře neslo také výrůstky nebo ozdoby podobného typu.
Se stářím 171 milionů let patří Duriavenator k nejstarším známým tetanuranům a megalosauridům, které dnes věda zná. Starším megalosauridem je pouze Magnosaurus nethercombensis z doby asi před 175-174 miliony let, ten byl ale "pouze" čtyřmetrovým zástupcem této čeledi. Velikost duriavenatora, který náleží do výše zmíněné podčeledi, naznačuje, že už na začátku svého vývoje měli tito teropodi tendenci se zvětšovat. Možná to souvisí s výskytem prvních větších sauropodů, kteří se stávali jejich potravou, ale museli bychom mít k dispozici fosilní pozůstatky ještě starší doby pro učinění hodnověrných závěrů.
Souvrství Inferior Oolite v jižní Anglii již vydalo mnoho fosilní pozůstatky z doby střední jury, konkrétně z doby před 175-165 miliony let. Známe odsud nejen kosti tří druhů teropodů (mimo zmíněných ještě rodu Megalosaurus), ale také fosilie velkého druhu sauropoda (pravděpodobně rodu Cetiosaurus), otisky chodidel teropodů a malých ornitischianů, z tohoto souvrství snad také pocházejí nejstarší známé otisky stop a tedy doklady stegosauridů (ichnorod Deltapodus). Ve střední juře šlo o jeden z mnoha ostrovů roztroušených v evropském moři, bujel vegetací a skýtal životní prostor pro mnoho druhů živočichů.
Historická vsuvka
Ačkoliv se to nezdá, tak má Duriavenator za sebou velmi spletitou historii počínající již na jaře roku 1882. Tehdy, poblíž Sherbone v západním Dorsetu, kopali dělníci v lomu Green Hill, který spadá do souvrství Inferior Oolite, a nalezli tam několik kostí velkého druhu teropodního dinosaura. Tu dobu už nebyly tyto nálezy tak neobvyklé, dokonce místní vědec Edward Cleminshaw tento exemplář sám neformálně pojmenoval "Megalosaurus hesperis". Nález byl později zaslán siru Richardu Owenovi do Britského přírodovědeckého muzea a ten ho o rok později přiřadil do druhu Megalosaurus bucklandii. Tento mohutný středojurský teropod je známým odpadkovým rodem, tedy tím, ke kterému se přiřazují podobná zvířata bez bližšího průzkumu, proto takový počin nikoho nepřekvapil. Stejná doba, velmi podobný vzhled a i podobnost zachované fosilie, to vše vedlo k jeho chybnému zařazení.
Holotypní fosilie BMNH R. 332 sestávají ze spodní čelistí a fragmentu lebky, uvolněného zubu a snad ještě několika menších kostí. Zprvu se jevilo, že většina charakteristických vlastností čelisti je přítomna i u megalosaura, ale kladistické analýzy v devadestátých letech ukázaly, že jde jasně o dvě odlišná zvířata.
Nákres holotpyní fosilie v porovnání se stejnou částí lebky u dnešního varana. Duriavenator má čelist v mnoha ohledech zdánlivě podobnou megalosaurovi, ale výzkumy na ni ukázaly detaily typické pouze pro tento druh (tzv. automorfismy).
Ale už v roce 1964 paleontoložka Alicia Walkerová vyslovila myšlenku, že dorsetský exemplář se liší od druhu M. bucklandii a o celých deset let později alespoň dosta své vlastní druhové jméno a byl tedy druhem Megalosaurus hesperis. V devadesátých letech se tomuto druhu začalo přezdívat "Walkersaurus" právě podle Walkerové a od jména Megalosaurus se začalo upouštět. Přesto ale jméno "Walkersaurus" bylo stále chápáno jako nomen nudum, takže duriavenator byl označován za tetanurana, megalosaurida odlišného od rodu Afrovenator a některé vědecké studie ho dokonce považovaly za příbuzného severoamerického rodu Dilophosaurus.
Teprve roku 2008 ho paleontolog Roger Benson popsal jako nový rod Duriavenator, ponechal druhové jméno hesperis a rodové složil z označení pro lovce a latinského slova Duria, což označuje latinský název Dorsetu. Nepřímo také označuje slavnou malbu prehistorického Dorsetu, Duria antiquior, od Henryho Thomase de la Béche z roku 1830 s obrovskými ichtyosaury a plesiosaury. Kdyby tak viktoriánští vědci věděli, že po dnešním Dorsetu běhala i na suché zemi před více než sto sedmdesáti miliony ohromná a děsivá monstra.
Naleziště: hrabství Dorset, Anglie Biotop: Subtropické lesní porosty, mořská pobřeží
Druh: D. hesperis Váha: zhruba 600-1000 kg
Strava: Sauropodi, teropodi, mořské zbytky Význam: "Lovec z Dorsetu" podle naleziště a dravosti
Doba: stupeň Aalenian až Bajocian, před 171-168 mil. l. Sok: Žádný (Megalosaurus?)
Délka: zhruba 5-7 m, v extrémech až 9 m Zařazení: Dinosauria, Theropoda, Megalosauroidea,
Popsán: Waldman, 1974 vide Benson, 2008 Megalosauridae, Megalosaurinae
Výška: přibližně 1,8-2,25 m Synonyma: Megalosaurus bucklandii, Megalosaurus hesperis
Zdroj obrázků: