Po neptačích dinosaurech do oblasti autorova zájmu spadají primitivní čeledi a skupiny třetihorních savců, mezi ty vůbec nejzvláštnější a nejzajímavější patří omnivorní sudokopytníci entelodonti (čeleď Entelodontidae). Tito zvláštní živočichové jsou většinou označováni jako prehistorická prasata, ve skutečnosti ale mají blíže ke kytovcům a hrochům. Byla to však nebezpečná a útočná zvířata, která skvěle reprezentuje jejich jmenovec, druh Entelodon magnus. Toto zvíře bylo jedním z nejnebezpečnějších třetihorních savců s tělem podobným obrněnému autu, měl robustní kostru a svalnaté proporce vhodné pro aktivní lov kořisti, mrchožroutství, ale i požírání vegetace a hlíz. Na jeho nohou byla kopyta, podobně jako u ostatních sudokopytníků měl dva prsty dotýkající se země a dva postranní, které byly nad zemí, nohy byly silně a mohutně stavěny pro rychlý běh za kořistí. Tento živočich také útočil patrně pouze svou tlamou a silným krkem, když kořist srazil k zemi. Nohy k tomu, zdá se, nepotřeboval, kromě běhu se v útoku prakticky nijak nevyužily. Tento masivní živočich má velice unikátní chrup a stavbu lebky, jeho zuby byly přizpůsobeny nejen k požírání masa (tuto úlohu plnily především přední špičáky a třenové zuby), ale i k drcení a štípání kostí (čož naopak mohly obstarat zadní třenové zuby a stoličky). Z každého pohledu byla celá jeho lebka velmi zvláštní, hlavní dojem budily velké lícní kosti, které vystupovaly ze stran lebky. Tyto zvláštní útvary sloužily k upevnění lícních svalů, které po té dovolovaly mnohem silnější a drtivější zkus čelistí s účinky podobnými mechanickým nůžkám. Jeho vzhled byl skoro odstrašujícím příkladem úžasné adaptability a bizardního vzezření, musel působit jako dost naštvané prase s podrážděným výrazem. Na svou dobu byl také jedním z předních predátorů celé oblasti Eurasie, při mohutnosti a velikosti si mohl dovolit lovit dávné druhy nosorožců z čeledi Hyracotheriidae, menší až středně velké brontoteridy, chalikoteridy a primitivní koně. Zaútočil na ně mohutnými čelistmi, prokousl jim hrdlo nebo zdecimoval hrudní koš proražením žeber. Od úlovků dokázal odehnat i menší masožravce, primitivní šelmy a kreodonty, a konkurenci mu tvořili pouze velcí masožravci jako Sarkastodon nebo pozdějí i jiní entelodontidi. Je také pravděpodobné, že spolu tito živočichové sváděli navzájem souboje jako divoká prasata a současní predátoři, tyto krvavé bitky mohly protivníka odrovnat, aby nebyl schopný lovu, nebo i zabít.

Ačkoliv tento živočich vypadal hrozivě a o něco výš byl popsán jako nemilosrdný predátor, Entelodon byl převážně všežravec. Jeho stoličky sloužily i k drcení rostlinné hmoty a hlíz, které vyhrabával kopyty a čenichem. Byl to také účinný uklízeč mršin, silný zkus čelistí mu dovoloval se dostat do výživného morku v kostech a zajistil si tedy potravu, na kterou nemohli ostatní masožraví savci pomyslet. Tyto vlastnosti ho učinily velice adaptabilním tvorem, který dokázal přežít i menší vymírání na konci eocénu a v průběhu nadcházejícího oligocénu se vyvinul do několika dalších forem, které prosperovaly dalších několik desítek milionů let.

Celá čeleď Entelodontidae byla složena z osmi dosud známých rodů, které v terciéru obývaly Eurasii a Severní Ameriku. Jednalo se vesměs o všežravé živočichy o velikosti velkého ponyho až zebry, některé druhy (Daeodon, Paraentelodon) pak dosahovaly dokonce velikost nosorožce. Paleontologové byli dříve toho přesvědčení, že to jsou blízcí příbuzní prasat, velbloudů a žiraf, vzdáleněji meli být příbuzní s některými primitivními druhy sudokopytníků jako mesonychidy. Soudobé studie a výzkumy celou čeleď kladou do příbuzenstva jiných sudokopytníků, podle paleontologů jsou jejich nejbližší příbuzní hroši a velryby.

Dokonale ozubené monstrum

Nebylo by špatné se entelodonovi ještě jednou podívat na zub, doslova. Tento živočich měl kompletní savčí chrup a čelisti, jméno Entelodon znamená v překladu "kompletní zub". Jeho čelisti byly posázeny 3 řezáky, 1 velký řezák, 3 třenové zuby a 3 stoličky na jedné straně. Každý z těchto zubů plnil určitou funkci, měnily se také v průběhu věku. Samci entelodonů využívali tento chrup k vzájemným vnitrodruhovým soubojům, které většinou byly buď o teritorium a potravu v něm či o samice. Rozhodující roli také hrála velikost špičáků a velikost zjevu. Tento chrup pomohl celé skupině entelodontidů přežít téměř 30 milionů let. Enteledont tak prosperoval velmi dlouho, okolo 11 milionů let, jeho další evoluční fází se stal pravděpodobně Paraentelodon, který žil v období oligocénu na území dnešní číny. Tento rod po té nejspíš migroval po Beringově úžině do severní ameriky, kde se stal předkem jednoho z největších entelodontidů vůbec, amerického rodu Daeodon. Toto zvíře se pak stalo pravděpodobně posledním známým entelodontidem, který vyhynul počátkem miocénu před 21 miliony let.

Od selete k mědvědovi

Entelodon měl velmi širokou oblast výskytu, toto zvíře žilo v různých druzích a velikostních kategoriích po celé oblasti Eurasie, od Mongolska po Francii. Tento rod dnes čítá okolo 8 platných druhů, typový byl roku 1846 Entelodon magnus. Další druhy byly rozeznány o něco později, v letech 1846-1874, kdy to byly druh E. ronzonii, E. aymardi a E. verdaui, a v letech 1918-1952, kdy vědci popsali druhy E. deguilhemi, E. antiquus, E. dirus a E. gobiensis. Tito živočichové obývali velké území, kromě území našeho státu také Francii, Německo, Španělsko, Rumunsko, Kavkaz, Mongolsko, Čínu a některé dosud špatně známé exempláře také Japonsko. Obývali také různé biotopy, od plání a lesostepů až po lesy a bažinaté oblasti. Někteří také byli menšího vzrůstu, někdy zase dosahovali až enormních velikostí (například druh E. magnus a E. deguilhemi dosahovali výšky v kohoutku až 1,35 m).

Vyobrazení entelodonta jako jednoho ze savců, kteří převzali vládu po neptačích dinosaurech.

Jak už to bývá, tak takto velký areál rozšíření také přináší jistá synonyma, u entolodonta to byly Elotherium a Arctodon. Ke krátkému zábrusu do historie se dá říci to, že toto zvíře bylo poprvé považováno za medvěda či jemu příbuzného savce. Až objevy dalších archaických entelodontidních sudokopytníků definitivně potvrdily, že se jedná o sudokopytníka, který byl všežravcem.

Paseka v Londýně

Entelodoni jsou kvůli hrozivému zjevu jedni z oblíbených a známých zvířat objevujících se v dokumentárních filmech, románech nebo publikacích. Laická veřejnost si je patrně nejlépe pamatuje z dokumentárního cyklu Putování s pravěkými zvířaty, kde se ve třetí epizodě představil jako praseti příbuzný a podobný sudokopytník, který obýval střední Asii v době oligocénu a sváděl kruté souboje se svými soky a byl převážně mrchožravý savec. Podle toho dokumentu měl také mozek o velikosti pomeranče, což by mělo celkem podobat jeho kenozoickému originálu.

Dále ho můžeme znát z románu Primeval: Velké vymírání (v originále Primeval: Exticion Event), kde se dvojice entelodonů dostala anomálií z oligocénu přímo na Oxford Street, kde zabila trojici lidí, způsobila rozruch a zranila Jenny. Anomálie, ze které tato skupina přišla, nakonec nalezli v promítacím sále a vrátil se krz ní pouze jeden z predátorů, toho druhého zastřelili. V knize, kterou autor sám vlastní, jsou navíc popsáni v souladu s pohledem současné paleontologie, jako všežraví a velmi mohutní savci. Velmi dobře je zpracován také jejich vzhled, podle autora Dana Abnetta měli páchnoucí dech, štětinaté chlupy a kolem sebe množství trusu. Vykreslil je také jako podrážděné a vznětlivé živočichy, což by také vcelku odpovídalo, kteří jsou schopni svou ohromnou silou převrátit i auto (o čemž se však dá pochybovat). Původně také měli být entelodonti "obsazeni" v první epizodě třetí série místo pristichampsuse, kdy se anomálie objevila přímo v Britském archeologickém muzeu.

Z pohledu autora blogu tu ale může jít o jiný druh enteldontidního kopytníka, pravděpodobně většího druhu Paraentelodon intermedius. Vyvozuje tak z důvodu, že i v knize jsou tito živočichové popisováni jako entelodont, což samo osobě může označovat i nějakého blíže nespecifikovaného entelodontida. Knižní entelodonti jsou navíc asi o polovinu nebo třetinu větší než jejich eocéní originály.

Takto vypadá Entelodon v poslední evoluční fázi ve hře Jurassic World: The Game. Tento zjev, spolu s červeně až rudě pruhovanou srstí a keratinovými rohy na lebce, skutečně dotváří jeho podobu do jakéhosi pekelného prasete.

Živočich opět zvaný jako entelodont se také objevil v epizodě dokumentu Prehistoričtí lovci, konkrétně v epizodě Pekelné prase. Na tohoto tvora je to název velmi příhodný, v dokumentu byla podrobně prostudována jeho ekologie a další vývoj na území severoamerického kontinentu, ovšem pravděpodobně všechny fosílie entelodonů z tohoto kontinentu náleží příbuznému rodu Archaeotherium. Dále byl také nedávno zasazen do hry Jurassic World: The Game, kde má jeho poslední vývojové stádium velké rohy přímo z čela lebky a lícních kostí. Tato rekonstrukce není nijak vědecky podložená, nicméně se nedá úplně vyloučit existence nějakých keratinových útvarů na lebce.

Naleziště: viz výše                                                           Prostředí: Bažinaté lesy, lesostepi a řídké lesy

Druhy: viz výše                                                                Váha: přes 200 kg

Strava: Vše od velkých savců po hlízy, vegetaci a kořínky     Význam: "Úplný zub" podle celistvosti chrupu

Doba: stupeň Priabonian až Rupelian, před 37,2-28,4 mil. l. Sok: Jiní entelodonti, kreodonti

Délka: 2,5-3 m                                                                Zařazení: Eutheria, Artiodactyla, Centruminantia,

Popsán: Aymard, 1846                                                     Cetancodontamorpha, Entelodontidae

Výška: 1,2-1,35 m                                                            Synonyma: Elotherium, Arctodon