Eobasileus

K nejzvláštnějším a nejzajímavějším savcům doby staršího kenozoika patří nepochybně dinoceráti. Tato kopytnatá monstra s dvě a více páry rohů tvořila podobnou složku býložravců jako v pozdní křídě ceratopsidi. Od bezrohých forem jako byl Prodinoceras nebo Probathyopsis se v průběhu océnu stala mohutná zvířata jako právě Eobasileus dorůstající velikosti malého slona. Byl to převážně obyvatel mokřadů a vlhkých lesů, kde se živil hlavně stálezelenými rostlinami a spadanými plody, chrup však ukazuje, že mu však nědělalo problémy ožírat stromovou kůru či vytrhávat ze země kořínky a hlízy. Naznačují tak robustní a mohutné čelisti se silnými stoličkami a třenovými zuby, které byly zaživa schopny tuto potravu rozmělnit a zpracovat. Tento živočich měl také dva velmi ohebné pysky, horní z nich mohl dokonce tvořit jakýsi malý "chobot". Ten mohl pomáhat při přesunu soust dále ke stoličkám. Naopak dva velké přední špičáky měly pravděpodobně obrannou a předváděcí funkci. Eobasileus je používal k odhánění a možná i zabíjení predátorů, kteří by mohli ohrozit jeho či jeho mláďata, ale i k porážce soků při vnitrodruhových soubojích. K těmto účelům ostatně sloužily i jeho rohy, měl tři dvojice rohů, z nichž přední byly tvořeny keratinem jako u nosorožců. Ostatní mohly být osikonovány jako u žiraf, spolu s mohutnými krčními svaly budily dojem mohutnosti celé hlavy. Krční svaly byly upnuty na mohutné lopatkové pletence a zádové obratle, celou čtyřtunovou váhu pak nesly čtyři sloupovité nohy zakončené kopytovitými drápy. Jeho malé napovídají, že dbal převážně na zrak a čich. Eobasileus se pravděpodobně sdružoval do stád s podobnou hierarchií jako mají dnešní sloni. Samci se stávali samostatnými po dovršení dospělosti a ke stádu se vraceli pouze v období páření.

Dosud mezi vědci trvají dohady o zařazení uintateridních dinocerátů. Někteří jsou přesvědčeni, že se jedná o zástupce či blízké příbuzné primitivních nosorožců. Ti však byli povětšinou velmi drobní, kdežto i nejmenší dinoceráti měří okolo 3 m. Edward Drinker Cope považoval Uintatherium za archaického chobotnatce příbuzného dnešním slonů, ale dnes jsou řazeni mezi primitivní kopytníky, někdy přímo mezi lichokopytníky.

Naleziště: Colorado, Utah, Wyoming                          Prostředí: Mokřady a vlhké lesy

Druh: E. cornutus                                                     Váha: 4 tuny

Strava: Rákosí, plody, hlízy, kůra, nízké rostliny, houby Význam: "Dávný korunový král" podle stáří a vzhledu

Doba: stupeň Ypresian až Bartonian, před 46-40 mil. l.  Sok: Mesonychidi, kreodonti

Délka: 4 m                                                               Zařazení: Scrotifera, Ferungulata, Ungulata,

Popsán: Cope, 1872                                                 Mesaxonia, Dinocerata, Uintatheriidae

Výška: 2,1 v kohoutku                                              Synonyma: Žádná