Euceratherium
Sudokopytníci mají podobně propletenou historii jako jejich příbuzní s lichým počtem prstů s kopyty, jsou však daleko různorodější v evolučním záznamu a také dnes jsou patrně těmi nejpočetnějšími býložravými obratlovci na planetě. Například v Severní Americe byli třeba bizoni v zastoupení obrovských stád o tisících jedincích, než je lidé začali bezohledně hubit a vyvražďovat pro nic, ale přibližně milion a pět set tisíc let před nimi už "kolonizovali" tento kontinent jiní turovití býložravci z rodu Euceratherium. Jednalo se vlastně o poměrně úspěšný druh býložravého savce, který obýval současné Spojené státy a Mexiko již od doby spodního pleistocénu před necelými dvěma miliony let. Jak uvádí zdroje, pravděpodobně jde o jednoho z prvních eurasijských turovitých kopytníhů, kterým se podařilo přejít zamrzlou Beringovu úžinu. V angličtině se pro něj vžil název shrub-ox, který by se dal volně přeložit jako pižmoň prérijní, jelikož jeho evoluční příbuzní jsou v současné době spíše pižmoni severní (Ovibos moschatus), takini a kozy, než-li bizoni a krávy. Velikostně také odpovídal jakémusi kříženci mezi bizonem a pižmoněm, v kohoutku dosahoval výšky přibližně sto padesáti centimetrů a délky kolem dvou a půl metru, mohl ale vážit i přes šest set kilogramů. Velikost a síla mu poskytovala ochranu před menšími masožravci nebo osamělými dravci větších rozměrů, při nutné obraně se mu hodily jeho velké dopředu natočené rohy ne lebce. Ty mohly působit devastující poranění v oblasti břicha, jejich keratinová pochva byla zaživa zůžena do špičky pro účinnější a rychlejší protržení tkáně nepřítele. Tvar této zbraně se hodil k nabrání při prudkém útoku zpředu, výsledná rána mohla být ta silná, že dravce odmrštila. Nicméně se uplatňovaly i při vnitrodruhových soubojích o samice nebo výchozí pozici ve stádě. Jejich tlustá a silná základna se rozbíhala do stran, odkud se teprve kroutily vpřed před čumák, tvarově se tedy odlišovaly od rohů pižmoňů a dají spíše přirovnat k obrácené formě rohů čínského takina. Paleontologové jsou také přesvědčeni, že preferoval stejné biotopy a terén, jako tito čínští kopytníci, hornatiny s dostatkem lesního porostu a vodních zdrojů. Nalezené koprolity tohoto tvora byly podrobeny pečlivému rozboru, dle kterého vědci mohli určit jednotlivé druhy rostlin, které mělo Euceratherium v oblibě. Nebyly to trávy, jak by se u podobně stavěného zvířete dalo očekávat, nýbrž listy stromů a keřů rodů Acacia, Chrysothamnus nebo Quercus. I čelisti a zuby se hodily spíše k požírání stromové a keřovité vegetace, než trav. Možná to usnadnilo přežití euceraterií i po příchodu bizonů. Na chladný klimat po většinu roku byli vybaveni hustým kabátem chlupů a dlouhé srsti, která je dokázala uchovat v teple i při teplotách pod nulou.
Popis druhu Euceratherium collinum je odvozován od studie amerických palentologů Eustace Leopolda Furlonga a Williama J. Sinclaira, která vyšla v dubnu roku 1904. Oba se zde zaměřili především na podrobný popis pozůstatků pleistocénní fauny v jeskyni Potter Creek v Kalifornii, až pod čarou se zmiňují o tomto druhu sudokopytníka. Formální popis s více detaily byl finálně proveden až v červnu stejného roku. Při něm zvolili jméno Euceratherium, které v překladu znamená "pravé" nebo "pěkně rohaté zvíře", odkazovali přitom na holotypní lebku s výraznými rohy. Později byly nalezeny fosilie tohoto druhu i v jiných státech, jen v USA to byly Iowa, Illinois, Maryland, Oklahoma, Nové Mexiko, Arizona a Nevada. Další fosilie pak známez kanadského Saskatchewanu, Mexika a snad i Guatemaly.
Naleziště: Spojené státy, Kanada, Mexiko, Guatemala (?) Biotopy: Kopcovitý terén s lesy
Druh: E. collinum Váha: mezi 200-607,5 kg
Strava: Keřovitá vegetace, listy stromů Význam: "Pravé rohaté zvíře" na základě výrazných rohů
Doba: stupeň Gelasian až Tarantian, před zhruba 1,9 mil. l. - 11 500 lety Sok: Šelmy
Délka: okolo 2,5 m Zařazení: Mammalia, Ungulata, Artiodactyla,
Popsán: Furlong a Sinclair, 1904 Bovidae, Caprinae
Výška: k 1,5 m Synonyma: Preptoceras, Aftonius
Zdroje snímků a rekonstrukcí: