Faxinalipterus
Enigmatickými druhy živočichů se trias jen jakoby hemží, stačí si jen vzpomenout na dosud záhadné taxony jako jsou severoameričtí Crosbysaurus a Proavis, patrně také neptačí dinosaurus nebo silesaurid Pisanosaurus mertii z Argentiny nebo dříve velmi nediagnostikovatelný Azendohsaurus. Pomyslnou korunu tomuto menšímu ansámblu pochybných existencí, jak bychom je posměšně mohli nazvat s velmi nepřesným povědomím o historii a materiálu zmíněných druhů, ale nasazuje jiný živočich, o kterém víme pouze to, že se jednalo pravděpodobně o pokročilého archosaura. Druh Faxinalipterus minima totiž známe pouze z kusých fosilních pozůstatků, které mají množství ne zcela diagnostikovatelných znaků a ve skutečnosti může jít o docela jiného tvora, než za jakého ho považuje vědecká veřejnost. I rekonstrukce nahoře je silně spekulativní, takže v tomto duchu se bude nést i celý příspěvek. Podle prvotního zařazení, jak uváděli autoři popisné studie v čele se známým paleontologem Josém F. Bonapartem, mělo jít menšího a velmi raného zástupce skupiny pterosaurů s rozpětím jen okolo patnácti až dvaceti centimetrů a váhou pouze v řádech desítek gramů. Pokud by to byla pravda, pak by patrně šlo o nejmenšího dosud známého pterosaura všech dob, patrně lovce hmyzu a stromových kroužkovců, jež by dokázal najít a sežrat. Jeho malá velikost mu zajišťovala obratný pohyb ve větvích i ve vzduchu, patrně byl dost malý na to, aby dokázal utéct uletět nebo uskočit všem dravým druhům živočichů v okolí. V případě souvrství Caturrita se jednalo hlavně o druhy masožravých teropodů, známých ale pouze z izolovaných stop, ale také asi tří druhů masožravých vodních dravců (Proterochampsa, nepopsaní zástupci skupin Stereospondyli a Phytosauria). Ti ho ale mohli ohrozit pouze při pohybu blízko napajedel. Vzhledem ke geografické poloze, jižní Brazílie se tehdy nacházela v samotném středu jižní části superkontinentu Pangea, ale nešlo o časté jevy a právě to vědci považují za poměrně důležitý evoluční fakt. Původní předpoklad, že se pterosauři vyvinuli při mořském pobřeží kvůli prázdným nikám lovu ryb a mořských bezobratlých, se měl tedy změnit po objevu rodu Faxinalipterus. Vnitrozemské prostředí tedy daleko více odpovídalo tomu, že tato velmi pokročilá skupina obratlovců vyvinula v hustě zalesněných oblastech s dostatkem potravy v podobě hmyzu a členovců. Samo osobě by to naznačovaly ještě další objevy - jiné druhy triasových i permských plachtících plazů (Longisquama, Sharovipteryx, Coelurosauravus, Rautiania aj.) se také vyvíjely převážně v ekosystémech velmi vzdálených pobřeží. Pokud by pterosauři vznikli ze stejných plachtivých předků, ke kterým se ještě vrátíme, tak by se dalo předpokládat, že jejich evoluce probíhala za podobných podmínek. Navíc by tomu odpovídal ještě fakt, že je více pravděpodobné, že se jejich křídla vyvinula díky přelétávání ze stromu na strom než-li z útesu na útes. Jak ale bylo řečeno nahoře, všechny tyto informace jsou silně spekulativní a jediný typový exemplář se nedá jednoznačně přiznat k té či oné skupině kladu Avemetatarsalia. Otázkou, ke které skupině patří a jaké jsou nalezené fosilie, se poté zabývá dolní část příspěvku.
Ptakoještěři, jak počeštěle pterosaury nazýváme, známe už z vrstev pomezí středního a pozdního triasu z doby před přibližně dvě stě dvaceti osmi miliony let. Tímto nejstarším taxonem je známý italský Preondactylus, jeho evoluční "bratranci" Carniadactylus a Peteinosaurus jsou pak jen nepatrně mladší. Přesto je pravděpodobné, že jako skupina mají daleko starší původ prakticky shodný s původem celé skupiny Ornithodira, což znamená, že první přímí předci pterosaurů se vyvíjeli již v době spodního triasu. Jejich přibližná podoba nebo fosilní pozůstatky však nejsou dosud známé. Vědci ale předpokládají, že šlo o stromové (arboreální) druhy plazů s vyšším metabolismem a postupně se vyvíjejícími blánami mezi čtvrtým prstem a tělem, pravděpodobně hmyzožravé.
Trias je obdobím velmi velké evoluční radiace mezi obratlovci, vyvíjeli se zde první zástupci známých a důležitých skupin živočichů jako žab, možná i mloků a červorů, krokodýlů, savců (či jejich velmi blízkých předků) a samozřejmě dinosaurů a pterosaurů. Konečně i v souvrství Caturrita paleontologové nalezli mnohé fosilie raných druhů neptačích dinosaurů, Faxinalipterus toto prostředí sdílel i s rody Unaysaurus, Guaibasaurus a recetně popsaným rodem Macrocollum. Známe odsud ale i další sauropodomorfy, zmíněné teropody známé z otisků stop a především primitivní i pokročilé plazy a synapsidy.
Objevy triasové éry
Holotypní exemplář druhu Faxinalipterus minima znají vědci již delší dobu, podle zdrojů byl nalezen již v letech 2002 a 2005 asi kilometr a půl od obce Faxinal do Soturno ve spolkovém státě Rio Grande do Sul ve zdejších slavných horninách, jež se věkem pohybují mezi sto třiceti až sto patnácti miliony let. Samotní autoři popisné studie, paleontologové José F. Bonaparte, Marina Bento Soaresová a Leandro Schultz, odhadli stáří typového exempláře na přibližně dvě stě dvacet milionů let s možným, a velmi pravděpodobným, přesahem do doby o deset milionů let starší. Pod jménem Faxinalipterus pak roku 2010 popsali fragmentární fosilie zbytků velmi pokročilého plaza, konkrétně části přední končetin se znaky typickými pro létavého živočicha, části čelistí, zubů a také několik dalších fragmentů zadních končetin, jež pocházejí pravděpodobně z jednoho jedince.
Známé kosterní elementy končetin faxinaliptera při porovnání jednotlivých z nich. Je vidět jejich malá velikost, Faxinalipterus sám osobě mohl být jedním z nejmenších známých pterosaurů a i létajících obratlovců - ze stejné skupiny mohl mít konkurenci pouze v rodech Nemicolopterus a Bellubrunnus (v tomto případě ale může jít o mládě tohoto rodu pterosaura). V otázce jeho zařazení ale dosud nemáme jasno. Kredit: převzato z webu ResearchGate
Na všech dosud nalezených fosiliích je patrná velmi malá velikost, rozměry například pažní kosti jsou srovnatelné s rozměry stejných elementů jako u vrabce domácího (Passer domesticus; přibližně tedy osmnáct milimetrů). Celé předloktí nejspíš dosahovalo velikosti pouze dvou centimetrů a dvou milimetrů, lýtková kost dosahovala délky dvou centimetrů a padesáti dvou milimetrů a holenní jen o něco více - dvou centimetrů a šedesáti čtyř milimetrů. Podle palentologů ale nemuselo jít o plně vzrostlý exemplář a některé kosti tak vypadají, což se odrazuje na faktu, že ve skutečnosti mohl být nepatrně větší. Bližší prozkoumání ukázalo ještě utváření kostí paží jako mechanismu typického pro aktivně létajícící obratlovce, vydržely rotaci ramenního kloubu vpřed, vzad i nalevo a napravo. Robustnost a celková podoba tohoto aparátu také naznačuje létavý způsob pohybu, přinejmenším schopnost létat.
Autoři původně tento druh určili jako jednoho z nejstarších, ne-li vůbec nejstaršího, dosud známého pterosaura a ukázali na něm velké množství primitivních znaků, jež by tento závěr podporovaly. Nesrostlé kosti bérce, tenké nevyvinuté vřetenní kosti a také nesrotlé kosti ramen do skapulakorakoidu poukazovaly na fakt, že sice šlo o pterosaura, ale nepříliš schopného letce s poměrně težkopádnými letovými schopnostmi. Také zadní končetiny, jež byly rovně pod tělem, se hodily ještě k pobíhání po větvích nebo stání na zemi. Mezi autory také převládl názor, že se ptakoještěři velmi rychle diverzifikovali do pokročilých forem známých z Evropy.
Prozkoumání některých diagnostických znaků na fosiliích končetin ale odhalily znaky, jež se mohou a nemusí podobat pterosaurům jako takovým. Celý jedinec tak může být jiným druhem s naprosto jinou ekologií, než za jakého ho považuje část paleontologů. Slavný brazilský expert na pterosaury, Alexander Kellner, uvedl, že znaky původně považované za bazální jsou plesiomorfií - adaptacemi, jež sdílí dva zástupci stejné skupiny, ale i jejich dávný příbuzný, se kterým mají stejného vzdáleného předka. A podle dalšího významného experta na pterosaury, Fabia Marca Dalla Vecchii, dokonce ani pažní kost nesdílí znaky typické pro triasové pterosaury. Další fosilie jsou fragmentární a jejich povaha znemožňuje jejich přesné určení v rámci čeledi a skupiny. Paleontologové jsou tedy většinou přesvědčení, že buď jde o primitivního zástupce skupiny Pterosauromorpha a tedy předka nebo vývojového příbuzného ostatních pterosaurů, ale nejvíce se traduje názor o tom, že ani o pterosaura nejde. Nejspíš by pak tedy šlo pouze o nespecifikovaného zástupce skupiny Ornithodira nebo ještě častěji se dá najít jako Diapsida incertae sedis.
I takto mohl vypadat předek celé skupiny pterosaurů, jako malý plachtící plaz obývající lesnaté biotopy a zaměstnávající se lovem hmyzu. Při současném stavu poznatků o rodu Faxinalipterus se nedá v žádném případě vyloučit, že nevypadal jako tvor podobný tomuto "protopterosaurovi" nebo jím sám nebyl. Dosud nám totiž přímí evoluční předekové celé skupiny chybí. Kredit: Mark Witton, převzato z jeho blogu
Ani v případě tohoto živočicha to není tedy tak zcela jasné, za co ho máme a nemáme považovat. Bližší výzkum také ukázal ještě jednu velmi důležitou věc, alespoň kost horní čelisti s několika zuby by mohla patřit primitivnímu druhu pterosaura z doby středního triasu, což by přecejen byl velmi převratný objev. Zbytek tělních fragmentů by mohl pak náležet nějakému blízkému evolučnímu příbuznému pterosaurů, možná živočichovi, jež by svými adaptacemi byl pterosaurům blíže než skotský Scleromochlus. Na konečný verdikt ale zatím musíme jen čekat.
Naleziště: okolí obce Faxinal do Soturno - jižní Brazílie | Biotop: Lesnaté oblasti, okolí jezer
Druh: F. minima (někdy také minimus) Váha: pouze v řádech dekagramů
Strava: Hmyz, členovci, kroužkovci Význam: "Křídlo z Faxinal (do Soturno)" dle místa nálezu
Doba: stupeň Carnian až Norian, mezi 230-215 mil. l.* Sok: Větší dravci
Délka: zhruba mezi 20-50 cm, rozpětí 15-25 cm Zařazení: Diapsida, Archosauria, Avemetatarsalia,
Popsán: Bonaparte et. al., 2010 Pterosauromorpha, Pterosauria
Výška: zanedbatelná, snad do 10 cm Synonyma: Žádná
- všechny výše uvedené charakteristiky jsou v platnosti, pokud platí zařazení jako pterosaura
*pravděpodobně 225-215 mil. l.
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
https://markwitton-com.blogspot.com/search?q=Pterosaur+ancestor - částečně upravený autorem