Gordodon
Specializace prvních velkých plazů k býložravému způsobu života byla téměř stejně rychlá, jako evoluce plazů samotných. Už ke konci karbonu se objevovaly první druhy býložravých plazů o velikosti statného psa nebo prasete, šlo převážně o edafosauridní synapsidy z jihovýchodu a východu Spojených států. Přestože v té době již existovali býložravé druhy téměř plně suchozemských reptiliomorfů (Desmatodon, Diasparactus), konkurečnímu boji se naplno postavili jiné druhy a tím prvním byl pravděpodobně Gordodon kraineri ze svrchního karbonu Nového Mexka. Zvíře to bylo přes metr dlouhé, jeho maximální délka se pohybovala okolo jednoho a půl metru a váha možná mezi pětatřiceti a padesáti kilogramy, ale vzhledově ne nepodobné ostatním primitivním pelykosaurům z čeledi Edaphosauridae. Jeho záda se pyšnila velkými obratlovými výběžky, které byly pokryty strukturou z kůže a jemné tkáně protkané cévami a vlásečnicemi. Paleontologové dříve zastávali názor, že tyto "plachty" sloužily k ochlazování či oteplování těla - tedy k termoregulaci ektotermního metabolismu těchto plazů. Počítačové simulace ale tento názor vyloučily, původní předpoklad se totiž stal mylným po zjištění, že délka onoho oteplování nebo ochlazování by trvala hodiny času a celkově by změna teploty nebyla až tak výrazná. Plachta tohoto tvora tedy mohla sloužit spíše jako prostředek pro přilákání partnera nebo intimidační mechanismus vůči dravým plazům a obojživelníkům, mohly tomu napomoci i vzory na této části těla. Z tohoto živočicha se nám dochovala částečná přední část těla, trnové výběžky, žebra s lopatkovými pletenci a lebkou, která nese velmi zvlaštní znak v podobě jakéhosi předkusu s mezerou před ostatními zuby. Podle autorů popisné studie jde o unikátní evoluční adaptaci, která je prvním a nejstarším dosud známým náznakem specializovaného obratlovce s diferenciovaným chrupem pro lepší zpracování rostlinné hmoty. Podobné adaptace nacházíme až u savcotvárných tritylodontidů (Tritylodontidae) z triasu, specializované a evolučně poměrně vyspělé čeledi synapsidů, u kterých se tento znak objevuje asi o celých pětadevadesát milionů let později. Zuby tohoto druhu jsou také svým způsobem velmi zvláštní, silné a celkově mohutné, lebka má krátký čenich a robustní vzhled. Kromě doby datování se od větších druhů edafosauridů, jako je právě Edaphosaurus nebo Lupeosaurus, odlišuje i rozmístěním a velikostí kostěných bodců na trnových výběžcích. Zbytek jeho těla se ale podobal jeho příbuzným, podpíraly ho čtyři silné nohy s drápy a mohutnými tlapami. Polovinu jeho těla tvořil i zmohutnělý ocas, podobný nejspíše ocasu současných plazů. Předpokládá se také, že vedl semiakvatický způsob života, což nasvědčuje scénáři, že jeho hlavními nepřáteli byli velcí temnospondylové, jiní synapsidi a plazotváří jako Ophiacodon, Eryops, Limnoscelis nebo Edops, kteří ho mohli překvapit při útoku na jeho nechráněné hrdlo. Pohyboval se v biotopech záplavových lesů a bažin na území někdejší Laurasie, přestože v začínajícím permu tyto oblasti pomalu začaly nahrazovat suché polopouštní a semiaridní oblasti severní Pangey.
Na objevu rodu Gordodon vědci prezentují také fakt, že specializace velkých býložravců se na konci karbonu odehrála rychleji než se původně zdálo. I mezi čeledi edafosauridů se totiž objevují první masožravé nebo omnivorní typy (Ianthasaurus) a až o několik stovek tisíc let přicházejí dokonalejší býložravé formy jako je většina ostatních zástupců.
Naleziště: Nové Mexiko - USA Biotop: Záplavové lesy, bažiny
Druh: G. kraineri Váha: přes 34 kg
Strava: Vyšší vegetace, kapraďorosty Význam: "Tlustý zub" dle robustní stavby zubů*
Doba: stupeň Gzhelian až Asselian, před zhruba 300-298 mil. l. Sok: Velcí obojživelníci, reptiliomorfové
Délka: do 1,5 m Zařazení: Reptiliomorpha, Amniota, Synapsida,
Popsán: Lucast et. al., 2018 Eupelycosauria, Edaphosauridae
Výška: zhruba do 0,5 m Synonyma: Žádná
*mimo španělského slova gordo, které označuje tlustý, odkazuje také na město Alamogordo ležící v Otero County blízko místa nálezu
Zdroje snímků a rekonstrukcí: