Hadí doupě

2 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

10:55, dopoledne 15. června 2017

Stanice HZT, Praha SV

Glób s místy, kde se anomálie nacházejí se už téměř naplnil všemi světovými daty. Celý projekt se chýlil ke konci, byl to další citelný pokrok ve výzkumu anomálií. Zbývalo už jen posledních pár dat z blízkého okolí. "Už to funguje na sto procent," zeptal se Koh. "Bude v příších pár minutách," odpověděl Petr. Všichni zaměstnanci i členové týmů se sešli do velké místnosti, kde stál glóbus. A pak se to stalo, celý glóbus se rozzářil malými oranžovými světýlky, která ukazovala, kde se anomálie objeví, objevují a objevily. Byl to velmi úchvatný pohled, celý svět se jimi zaplnil. "Tak a teď když se objeví nová, tak nám se zobrazí další nový bod," řekl Petr.

O několik desítek minut později se glóbus poprvé ozval. Od místa se objevila interaktiní holografická obrazovka, která místo přibližovala. "Kde to je," zeptal se Julio. "Přímo tady, ve středisku," odpověděla se údivem Nikky. "Třeba se ale ojeví za dalších pár milionů let," řekl Alex. Pak se ale po stanici rozezněl radar, "nalezena anomálie". Anomálie pocházela z doby pozdního oligocénu, nabízelo se několik různých živočichů, kteří by mohli stanici ohrozit.

"Takže, teď se otevřela ta anomálie i tady, nuže, postavte před ní hlídku, když bude něco chtít projít, zažeňte to nebo zabijte," řekl Koh. Před anomálii se tedy opravdu zřídila hlídka. Anomálie se otevřela ve ventilační místnosti. Celá stanice mezitím byla napjatá, jestli nehorzí nějaké nebezpečí, prozatím však nebylo vidět...Hlídka tam stála teprve chvíli, když jim začalo špatně dýchat. Vzduch jim jako kámen težkl v plicích do té míry, že se začali pomalu ale jistě dusit. Tehdy se anomálií proplazilo dlouhé, oranožovočervenočerné tělo velkého plaza.

Pak se v uzavřené místnosti najednou rozezněl podivný zvuk. Pomalu dusící se hlídači zpozorněli, slyšeli, že v systému trubek nad nimi se něco hýbe. Začaly se jim mlžit oči a náhle se seshora před jedním z nich objevila trojůhelníkovitá hlava stejně barevná jako tělo a byl vidět i z ní vylézající jazyk. Tvor otevřel čelist a ostrými zuby svou kořist popadl, nasoukal do rozměrného žaludku a odnesl do ventilace se svým tělem. Druhého hlídače odnesl další z nich do anomálie a také pozřel. Když věděli, že je na druhé straně snadná kořist, tak se jich do současnosti dostalo ještě víc.

Stanice byla mezitím zahlcena jedovatými plyny z anomálie. "Musí to být z prostředí bažin, tohle...tohle vypadá na...sirovodík nebo...na metan," řekla s hlubokým kašláním Lena. "Koh říkal, že se hlídači...nehlásí, něco...tu je," řekl Alex. Stanice byla postupně celkově vyklizena, jen náš tým tam zůstal, aby zpacifikoval narušitele. Museli mít kyslíkové masky. Vydali se do velkého sálu, kde stál glóbus. Ze stropu ústila dovnitř ventilace. Nejprve bylo slyšet pouze dýchání přes kyslíkové filtry, pak ale zaslechli, jak se ventilací něco plazí, dělalo to rány do trubek ventilace. Pak to ale pomalu ustalo. Zase ticho. Z koutu místnosti se ale náhle vyplazilo 4 m dlouhé tělo hada. Vzepjal se, bylo vidět jeho mléčně bílé břicho, otevřel své zubaté čelisti a chystal se k útoku. Schytal ale několik střel a padl na zem. "Yurlunggur," poznamenal Petr.

Rázem se ale s hady roztrhl pytel. Z ventilace se plazili ještě větší jedinci než ten předtím. Několik z oněch zvířat však měli v sobě nějaké rány, znamenalo to něco...? "Co teď, už nemáme žádnou únikovou cestu a jejich tu moc, ty nezlyklidujeme," řekl Julio. "Teď zbejvá už jenom to nechat vybuchout, sulfan je vysoce hořlavý," řekla Lena. "Ale náš výzkum," řekl Petr. "Kašli na výzkum, musíme se dostat odsud," řekl Alex. Běžěli tedy k východu a za nimi se plazili hadi. Vyběhli ven a zapáli kouř. Okamžitě se ozval výbuch. Byl konec a anomálie se zavřela...