Hříčky evoluce : Dinosauři budoucnosti 1. část

V dnešní době je jasné, že kdyby neptačí dinosauři na konci druhohor nevyhynuli, pokračovali by svůj vývoj dále. Byli by stále dominantou suchozemské zvířeny. Vědec Dougal Dixon na konci 80. let vytvořil celou encyklopedii třetihorních neptačích dinosaurů, demonstroval na nich pokřídový vývoj zvířeny. Kniha The New Dinosaurs je bohužel k dostání pouze v angličtině. Rozhodl jsem se ji k Vám alespoň trochu přiblížit, zároveň i trochu zapolemizovat s dnešními poznatky o svrchokřídové zvířeně. Začal bych asi místy, kde se nám zatím nepodařilo objevit fosílie z nejsvrchnějšího maastrichtianu. Až na některé fosilní stopy dinosaurů z Bolívie a kosti z Argentiny, moc záznamů z přelomu K-T z jižní ameriky nemáme.

Elephasaurus giganteus. Tento velký sauropod je potomkem titanosaurů žijící na rozlehlých argentinských pláních. Dixon jeho délku stanovil na 25 m a váhu na 70 tun. Také mu přisoudil ocas tahájící po zemi. Také už kvůli jménu měl tento sauropod chobot. Z dnešního pohledu by měl značně zredukovanou tělesnou hmostnost, zhruba na 45 tun, ocas držený v horizontální poloze a chobot nemusí notně být součástí hlavy, jelikož Sarmientosaurus měl podobnou lebku a chobot mít nemusel.

Haryia lalata. Bohužel, kdyby hranice K-T nevznikla, pravděpodobně by se zmenšila diverzita ptáků. Do podobných nik by se totiž přemístili pterosauři. U tohoto druhu bylo přirozené prostředí hory a horské jehličnaté lesy. Měl tepelnou izolaci v podobě pyknovláken. Lovil malé savce a ptáky, potažmo mláďata horských ornitopodů. Dobře je viděla, protože měla skvělé binokulární vidění.

Melexsorbius parvus. Toto je pro změnu opravdu dinosaurus ovšem neptačí. Toto je skvělý případ, kdy je vidět, že by se malí célurosauridní teropodi dokázali přizpůsobit různým typům prostředí i potravy. Toto je pouze jeden z několika druhů, kteří žili v amazonských pralesích. Dixon však nemohl vědět, že drtivá většina celurosaurů byla opeřená.

Fluvisaurus hauristus. Jelikož v jižní americe se kajmanovití začali vyvíjet až v eocénu a první sirény a kapustňáci taktéž, býložraví dinosauři mohli využít i zdrojů potravy ve vodě. Nevím, podle čeho Dixon vytvořil model plavajícího ornitopoda, protože nejspíš v době sepisování knihy ještě nebyly nalezeny fosilní stopy ornitopodů v Bolívii. Každopádně tento model není vůbec vyloučený, protože ornitopodní dinosauři hledali všelijaké zdroje potravy.

Filarmura tuburostra. Z jedné skupiny "ptačích" celurosaurů se ke konci křídy vyvinula skupina arbrosaurů. Tato zvířata se přizpůsobila k vybírání parazitů z kůže, k sání krve, ale i k pojídání mravenců. Filarmura se vyvinula do podoby dnešních mravenečníků, ale oproti nim měla takovou výhodu, že měla velmi tvrdá pera, která připomínala pláty pásovce.