Huaxiagnathus
Pokud se mluví o malých neptačích dinosaurech, většina paleontologů nezapomene zmínit čeleď zvláštních, skoro trpasličích, dinosaurů z příbuzenstva tyranosauroidů a sice kompsognatidů. Několik druhů z ní ale vyčnívalo, někteří svou velikostí a opeřením, kdežto jiní svými neméně zajímavými adaptacemi na kostře. Takovým druhem byl i čínský Huaxiagnathus orientalis ("Čínská čelist z Orientu") ze spodní křídy dnešního souvrství Yixian, pochází ze slavné provincie Liaoning, kterou obýval před zhruba sto dvaceti pěti miliony let. Tímto časovým rozpětím spadá do jakéhosi "zlatého věku" své čeledi, na tomto místě a ve stejném čase se objevilo hned několik druhů kompsognatidů a to včetně těch známých opeřených druhů jako je Sinosauropteryx. Oproti svému asi půlkilogramovému příbuznému ale disponoval až dvojnásobnou velikostí a poměrově většími předními končetinami. Ty pravděpodobně používal k uchvacování menších savců, ještěrů a také ptáků a dinosauřích mláďat, ačkoliv stavba předloktí poukazuje na to, že nebyly příliš silné. Na svou dobu vlastně zastával pozici takového bojovnějšího a silnějšího lupiče, spokojil se jakýmkoli menším obratlovcem, aktivně lovil a útočil a přitom nedělalo mu problém rychle zmizet před většími predátory jako byli jeho příbuzní Sinocalliopteryx nebo tyranosauroid Yutyrannus. Jeho velikost navíc napovídá smečkovému lovu, kterým dokázal skolit i daleko větší kořist, než byl on sám. V úvahu přicházejí menší druhy ceratopsidů jako Liaoceratops nebo Psittacosaurus, raní terizinosauroidi Jianchangosaurus a Beipiaosaurus nebo i menší teropodi včetně svých příbuzných a také velkých druhů savců jako je Repenomamus. Štíhlé zadní nohy s ostrými drápy a nízké tělo mu dovolily pronásledovat kořist i v nízkém podrostu, přes který se prodíral. Relativně velká hlava a očnice, nejspíš se sklerotikálním prstencem, mu propůjčovaly vzhled dravce, viděl dobře i za šera a velké zuby s vroubky byly vhodné pro trhání masa. Relativně dlouhý a pevný ocas mu poskytoval skvělou oporu a udržoval rovnováhu, navíc mohl vypadat podobně jako u dnešního mývala nebo jeho blízkých příbuzných. Ačkoliv o tom nemáme přímé doklady, Huaxiagnathus také mohl oplývat pernatým intugmentem jako jeho výše jmenovaní evoluční bratranci. Jeho dlouhý ocas tedy mohl být podobně huňatý a proužkovaný, zatímco hlava nesla škrabošku podobnou té mývalí, obdobné vzory známe od sinosauropteryxe. Na druhou stranu je příbuzný zastával ekologickou niku větších predátorů, pokud Sinosauropteryx vypadal jako mýval, tak Huaxiagnathus vypadal spíše jako liška nebo jezevec.
Kladistické a systematické analýzy ukázaly, že i přes své stáří je tento dinosaurus nejbazálnějším zástupcem své čeledi. Na poměry ostatních komspognatidů má skutečně zvláštní stavbu předních končetin, například značnou velikost zápěstí a drápů, redukovaným loketním kloubem na loketní kosti a také relativně velkou hlavu s mohutnou tlamou. Paleontologové ho většinou označují za primitivní nespecializovanou formu.
Malí a hladoví
Skoro dvoumetrový Huaxiagnathus se objevil v době, kdy byli kompsognatidi v největším rozkvětu, jako skupina čítali přibližně čtyři rody a všechny se vyskytovaly v oblasti provincie Liaoning. Postupně jejich diverzita ale spíše upadala, poslední prokazatelný zástupce Mirischia totiž pochází z doby před zhruba 108 miliony let a to už byl skutečně jedním z posledních známých (skutečně posledním by mohl být argentinský Aniksosaurus ze středního cenomanu až raného turonu, o jeho systematické pozici se ale diskutuje). Koncentrace těchto rodů na území severovýchodní Číny odpovídá stále novým a otevřeným ekologickým nikám pro malé predátory, v křídě je poměrně rychlým tempem nahradili malí dromeosauridi a troodontidi.
Rekontrukce skeletu rodu Huaxiagnathus. Na poměry svých malých příbuzných byl skutečný obr, adaptace na kostře poukazují na to, že mu za oběti nepadali jen savci a ještěrky. Kredit: Scott Hartmann
Fosilní holotyp tohoto druhu CAGS-IG-02-301 byl objeven v okolí města Beipiao na západně provincie Liaoning, objev byl ohlášen roku 2000 čínskými zpravodajskými médii a fosilie byla považována za nový druh prehistorického ptáka. Neformálně se mu začalo říkat "Huaxiasaurus", nicméně toto jméno se nikdy neujalo a zůstalo jako nomen nudum. Formálně byl popsán jako Huaxiagnathus až o čtyři roky později kolektivem tří čínských paleontologů, přičemž v popisném týmu byl i paleontolog Mark Norell. Jméno zvolili z překladu znaku, jímž se tradičně označuje stará Čína. Holotyp byl přitom docela kompletní kostrou, chyběl jen konec ocasu a část jemných kostí, které se rozpadly při fosilizaci (břišní žebra - gastralia, sklerotikální prstenec apod.). Zajímavé také bylo, že struktura hrudníku ukazovala, že nešlo o plně dospělého jedince.
Ostatně to podpořil i nález druhého exempláře NGMC 98-5-003, paratypu. Přestože byl více fragmentární, tak šlo o většího živočicha a srostlé kosti poukazovaly na dospělce. Byl skoro dva metry dlouhý a podle propočtů mohl vážit až pět kilogramů.
Naleziště: provincie Liaoning, Čína Biotop: Subtropické lesy
Druh: H. orientalis Váha: až 5 kg
Strava: Menší obratlovci, dinosauři a savci Význam: "Čínská čelist" podle naleziště
Doba: stupeň Barremian až Aptian, před 125 mil. l. Sok: Větší teropodi
Délka: 1,6-1,8 m, nicméně mohla být až 2 m Zařazení: Dinosauria, Theropoda, Coelurosauria,
Popsán: Hwang et. al., 2004 Tyrannoraptora, Compsognathidae
Výška: 0,45-0,5 m Synonyma: "Huaxiasaurus" (nomen nudum)
Zdroje obrázků: