Hupehsuchus

09.08.2019 22:29

Paleontologická obec se už po dobu dvou staletí zabývá tím, kdo byli předkové plně vodních plazů ze skupiny ichtyosaurů (Ichthyosauria). Navzdory tomu, že byli původně vnímáni jako plazi velmi podobní a možná i příbuzní krokodýlům, fosilní nálezy podporující tento scénář nebyly a také vnímání těchto živočichů se během let velmi změnilo. Nevyřešilo to jejich evoluční původ, nicméně jistá naděje svitla po nálezech zvláštních vodních plazů ve druhé polovině minulého století z Číny – jedním z prvních popsaných zástupců tehdy dosud neznámých forem triasových plazů byl i Hupehsuchus nanchangensis. Toto metrové zvíře bylo živočichem obývajícím estuária a mělké mořské šelfy v blízkosti pobřeží, přestože nešlo o tvora pohybujícího se po souši a to kvůli značné specializaci jeho kostry a končetin. Paleontologové předpokládají, že jeho rozměrné přední končetiny s pěti prsty a zvýšeným počtem jejich článků, tzv. polyfalangie, sloužily jako hlavní hnací síla společně s ocasem nerozlišeným do spodního a horního laloku, jako u ichtyosaurů. Zadní končetiny byly naopak menší a hodily se spíše jako kormidlo k určování směru. Není ovšem jasné, jestli se tento živočich za svou kořistí hnal nebo naopak poklidně využíval směru proudění, kudy plul zooplankton a jiní mořští bezobratlí. Jemná čelist a zvláštní lebka totiž nemohla být určena k pojídání velkých soust nebo tvrdé potravy, Hupehsuchus tedy nejspíš využíval tento úzký aparát k pojídání malých ryb, hlavonožců nebo plžů a případně ho mohl použít i jako síto, jak demonstruje rekonstrukce nahoře. Potravou mu pak nebyli pouze aktivně plavající živočichové, ale třeba i červi nebo již zmíněné mikrorganismy. Podle některých také mohl svým plochým čumákem rýt do dna a vyděsit tak malé ryby nebo korýše, kteří mu potom vpadli přímo do tlamy. Víme ovšem jistě, že jeho záda kryly malé kostěné destičky, které se patrně hodily k obraně vlastního těla před predátory. Po velkém permském vymírání to stále byli především žraloci, ale objevovaly se i nové formy vodních plazů jako první předci ichtyosaurů, kteří se mohli případně živit těmito tvory. Museli se mít na pozoru také před některými mořskými temnospondyly. Zvláštní kostěný pancíř byl ještě přítomný u jeho nejbližších příbuzných jako byl podivný Eretmorhipis s ptakopysčími čelistmi nebo zhruba stejně velký, ale primitivnější Nanchangosaurus. Všichni tito plazi patrně už neuměli vylézt z vody, jako to ještě svedli jejich předkové, a uvažuje se, že Hupehsuchus byl živorodý (viviparitní) podobně jako kytovci nebo ichtyosauři. Vzhledem k tomu, že byla ale celá jeho skupina vývojově primitivnější, tak se dá předpokládat, že byli spíše vejcoživorodí (ovoviviparitní) a mláďata přiváděli na svět v chráněných mělčinách.

Hádanka evolučního původu ichtyosaurů se otevřela po objevech zachovalých exemplářů s ploutvovitými končetinami a celkovým obrysem těla, kdy už nemohlo být pochyb, že jde o plně vodní plazy. Po nějakou dobu byli za jejich předky považováni primitivní permští vodní plazi jako Claudiosaurus nebo Acerosodontosaurus, se kterými byli řazeni do skupiny Euryapsida. Tato hypotetická skupina měla sdružovat ichtyosaury a ostatní mořské plazy společně s jejich tehdy neznámými předky. Objev rodu Hupehsuchus a jeho nejbližších příbuzných ale ukázal původ ichtyosaurů mezi diapsidními plazy, přestože klad Hupehsuchia byl již značně specializovaný a jejich předky samotní hupehsuchiani nebyli. Šlo o sesterskou skupinu se společným předkem, který patrně žil už ve svrchním permu, předcházejícím obě skupiny a s nimi tvořící klad Ichthyosauromorpha. Zatím je ale tento tvor a jeho příbuzní jedním nejlepších příkladů pravděpodobného vzhledu hypotetického předka všech dosud známých ichtyosaurů.

Hupehsuchus vykazuje ještě jeden velmi zajímavý znak, který ukazuje, že předkové těchto živočichů se vrhli do vody již daleko dříve, než se můžeme prokázat z fosilií. Jde o větší počet prstů na končetinách a tedy polydaktilii, k čemuž patří i zmnožený počet prstních článků a tedy již zmíněná polyfalangie. Tyto adaptace nalézáme na fosiliích primitivních devonských tetrapodů jako je kupříkladu Acanthostega nebo Tulerpeton, takže pravděpodobně měly stejný účel i u těchto spodnotriasových plazů. Je to nezvyklé, neboť tento zmnožený počet prstů i článků je u devonských čtvernožců přítomen částečně i kvůli pochodům po souši, zatímco u hupehsucha a jeho předků to bylo právě naopak. Tomu, že jeho předkové pocházeli ze souše, samo osobě naznačuje i kostěný pancíř a zbytnělé elementy kostí hrudníku. Takže pravý význam takto tvořených končetin byl pravděpodobně takový, že sloužily jako pádla a případně mohlo jít i o prostředek přidržet družku při páření.

Naleziště: provincie Chu-pej - Čína                                                   Biotop: Mělká moře, estuária

Druh: H. nanchangensis                                                                    Váha: pravděpodobně okolo 5 kg

Strava: Drobní obratlovci i bezobratlí, případně kril                               Význam: "Krokodýl z (provincie) Chu-pej" dle kostěných desek a místa nálezu

Doba: stupeň Olenekian (až Ladinian?), před 251 mil. l. (až 242 mil. l.?) Sok: Žraloci, temnospondylové, masožraví plazi

Délka: 1 m                                                                                       Zařazení: Diapsida, Neodiapsida, Ichthyosauromorpha,

Popsán: Zhongjan, 1972                                                                    Hupehsuchia, Hupehsuchidae

Výška: v nejvyšším místě hřbetu asi 15 cm                                          Synonyma: Žádná

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz