Infiltrace

04.10.2018 19:40

2 roky po události 2506/2017, 4 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

9:30, ráno 30. června

Středisko HZT, Praha S/SV

O pár dní dříve se ve veškerých střediscích a centrech slavilo, uběhly totiž relativně poklidné dva roky od krize, která zasáhla nás všechny. Kromě bujarých oslav, symbolických přípitků a dobrých vzpomínek, jsme si také vzpoměli na některé, kteří při snad té největší akci v dějinách naší společnosti zahynuli. Válka není boje a vítězství není bez padlých, i toto se nám potvrdilo.

Dneš však je vskutku speciální den, jelikož jsme vyvinuli nový typ zbraně, který se bude používat proti predátorům. Od té doby, co se před dvěma lety stala ta událost, se čím dál tím častěji objevuje nový typ či druh predátora, který je předčil. Naše klasické zbraně už na ně neplatí. Jsou to také jedinní živočichové, kteří mohou být zabiti, ostatní se musí zparalyzovat.

Hlavní středisko na severovýchodě Prahy přibralo další okrsky, takže se rozrostlo o své působení. Dodávka nových zbraní dorazila. "Tohle by mělo být pro vás, deset cvičných kusů," řekl muž, který vystoupil z dodávky. "Slušná hračička," řekl Alex. "A já doufala, že jsi po těch dvou letech dospěl," odvětila mu Nikky. Ono se cosi změnilo i v citovém rozpoložení našeho týmu, konkrétně Alex a Nikky mají spolu citový a emoční vztah, naštěstí se to nijak neprojevuje na jejich pracovní morálce. "Přišla vám taky zpráva z vedení, máte to zkusit nezničit," dodal ten chlapík z dodávky.

"Jdem to vyzkoušet," zavolal na ostatní Julio. V tu chvíli se ale ozvala jedna z našich pozemních hlídek. "Bohužel vás zklamu, máme tu další," obrátil se na něj Koh. Nezbývalo jim tedy nic jiného, než se znovu vydat do akce. Když dorazili na místo, vše bylo stejné jako obvykle, ovšem to se mělo změnit. "Jak je stará," zeptala se Anna. "Zhruba 45 milionů let," odpověděl Petr. "Nevolali by nás ale jen kvůli tomuhle ne, dá se zavřít, je stabilní," podivovala se Lena. Najednou však z nedalekého parkoviště uslyšeli řev a praskot plechu. Když doběhli na místo, tak spatřili dvojici velkých šedookrových savců s výraznými lebečními rohy a velkými zahnutými špičáky. "Eobasileus, dva samci," správně podotkl Petr.

"Musíme je nahnat zpátky, ale jak, to je otázka," řekl Julio. "Vyprovokovat je, a pak za námi půjdou sami a rádi," ušklíbl se Alex. "A rozdupou ti lebku," dodala Nikky. "Vsadíš se," řekl s usměvem a zkoušel upoutat pozornost obou bojujících dinocerátů. Eobasileus měřil v kohoutku přes 2 m, na svou tělesnou hmotnost, okolo 700 kg a více, byl však dobrým běžcem na kratší vzdálenosti. Na čtvrtý pokus se mu to povedlo. Oba dva samci zareagovali na jeho volání a rozběhli se proti němu. Alex utíkal, co mu nohy stačily, když vběhl do anomálie, tak okamžitě uskočil stranou z cesty.

Alex se už vracel, ovšem v tu dobu nevěděl o tom, že s sebou nese i dost nepříjemného hosta. Když se vrátil, tak vše už probíhalo rutinně. Ovšem volno ještě neměl, ten večer musel ještě s ostatními jít někam do společnosti. Pracovní den pro ně skončil, takže se všichni připravovali na večer. Rozhodli se nakonec jen tak se projít po městě. Ovšem při procházení jedné z úzkých uliček do něj vrazil jakýsi muž, kterému způsobil odřeninu. Byl to muž většího vzrůstu s krátkými vlasy a snědčí pletí. Osočil se na něj. Tato nepříjemnost bude ale mít mnohem horší pokračování.

Druhý den ráno se Alex probudil a první, čeho si všiml je, že nemůže pohnout pravou rukou. Nepovažoval to však za důležité, takže se i s Nikky vypravil do práce. Tam však ruka náhle začala tmavnout až černat. Musel se okamžitě podrobit vyšetření. Ruka byla nakažena jedem, štěstí pro něj bylo, že se mu kvůli spánku tak nerozproudila krev, jinak by se nakazilo celé tělo. "Co to způsobuje," zeptal se. "Myslím, že jste tam nabral nějaké archaické klíště. Živí se tak, že mění krev na potravu a po té zbytky s velmi malým množstvím jedu pouští zpět do oběhu," odpověděl mu doktor. "Stačí ho najít, pak by už mělo být všechno v pořádku, tedy pokud jste nikoho nepoškrábal, nepokousal či neodřel", dodal. Alex si v tu chvíli vzpomněl na včerejší večer.

Okamžitě tak započala akce na nalezení onoho neznámého muže. Po několika minutách zjistili, že se jedná o známého recidivistu, který měl ještě včera večer fyzický spor v několika podnicích po celé Praze. Každý se tedy vypravil někam jinam, museli stihnout je všechny obejít a zastavit tak šíření klíštěte. Většinu z nich se ještě podařilo najít včas, ovšem onen muž stále nebyl k nalezení. Zkusili tedy projít všechna místa, kde se podle jeho známých zdržuje. Nakonec ho nalezli nad kolejištěm u Národního muzea. Jeho otupění už bylo však příliš silné, nakláněl se také velice blízko u hrany mostu, tak ho chtěli alespoň udržet na živu. On se však velice vzpíral, jeho oslabené tělo ztratilo rovnováhu a rázem spadl přímo na jedoucí vlak. Už mu nebylo pomoci. Bylo to na jednu stranu smutné, další oběť z řad nevinných...

Když se vrátili do střediska, Alex už měl ruku v normálním stavu, mohl s ní i pohybovat. Petr po té na chvíli zaskočil do biologické laboratoře, aby si pozorně prohlédl toho jedince klíštěte. Atypické byly některé znaky, například velikost sosáku, zadečku či stavba nohou. Takovéto klíště ještě z fosilních nálezů neznáme. Rozhodl se ho tedy pojmenovat Alexoixodes, malý avšak účinný zabiják.


Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz