Jižní Korea znovu na scéně - Pokladnice dokonalých ichnofosilií

O pohybu prehistorických živočichů, a především obratlovců, se nejvíce můžeme dozvědět na základě jejich zkamenělých stop po pohybu nebo přímo z fosilních otisků jejich šlépějí. Ačkoliv studium ukotvení svalstva a šlach u vyhynulých druhů značně pokročilo, dokonce do té míry, že dokážeme stanovit veškeré pohybové limity daného druhu, tak přesto je ichnologie jedním z předních objektů zájmů vědců, kteří se zabývají lokomocí například neptačích dinosaurů. A paleontologové z Jižní Koreje vnesli do této problematiky další otázky s výzkumem fosilních stop v jejich vlasti.

Dilong paradoxus je jedním z nejznámnějších raně křídových předků slavného T-rexe, přestože patřil do čeledi proceratosauridů v rámci celé nadčeledi tyranosauroidů. I jeho dosud neobjevený příbuzný by mohl být původcem skvěle zachovalých stop z Jižní Koreje. Kredit: Luis Rey, převzato z jeho blogu

Mimo studia hmatatelných fosilních pozůstatků neptačích dinosaurů jsou vědci, pro daleko lepší a hloubější pochopení jejich ekologie, odkázáni i na studium jejich fosilních vajec, koprolitů nebo právě stop. Existují potom nejen celé vyhlášené lokality se světovým významem, ale dokonce i několik států, kde jsou stopy těchto majestátních tvorů velmi četné a velice dobře zachovalé.

Jižní Korea, spolu s Bolivií nebo Polskem, si pak tento statut pomyslné pokladnice dinosauřích stop udržuje již po nejméně deset let, jelikož odsud byly od roku 2006 zachyceny velmi významné objevy. Přestože odsud známe některé druhy neptačích dinosaurů z fosilií, například sauropod Pukyongosaurus nebo (možná) potápivý ceratopsid Koreaceratops, tak odsud pocházejí i objevy dosud nejmenších nalezených stop neptačích dinosaurů s délkou pouze centimetru a dvaceti devíti milimetrů. A podobně kuriózní nález čekal i paleontology zkoumající kamennou desku ze spodní křídy.

Nález tohoto kusu horniny pochází z distriktu města Čindžu na jihu země, datace se pohybuje okolo 120 milionů let. Na první pohled je zřejmé, že se nejedná o obyčejný kus kamene, a to kvůli čtveřici tříprstých stop, které deska nese.

Podle autorů popisné studie, týkající se těchto otisků, se jedná o zástupce ichnotaxonu Minisauripus a navzdory velikosti pouhých dvou a půl centimetru jde o rekordně velké zástupce. Obvykle stopy, tomuto taxonu připisované, totiž měří méně než dva centimetry, takže vědci byli překvapeni nejen jejich velikostí, ale i skvělým stupněm zachování.

Paleontologové na stopách totiž odhalili velmi jemné otisky původní kůže, tak skvěle zachované, že mohli rekonstruovat přesnou podobu každé kožní destičky. Podobný nález zatím ve světě nemá obdoby.

Jak uvádí spoluautor popisné studie, Prof. Martin Lockley z Coloradské univerziry v Denveru, tak tyto stopy musely vzniknout odlišným způsobem než ostatní známé ichnofosilie. Je patrné, že se nemohlo jednat o zaboření stop hluboko do podloží, ale spíše je původce stop zabořil velmi mělce a to do ne úplně mazlavého sedimentu.

Celková podoba stop naznačuje, že malý teropod našlápl do podloží, zanechal zde otisk a přešlápl bez jakéhokoli nalepení sedimentu nebo sklouznutí.

Podrobný výzkum celé kamenné desky navíc objevil neuvěřitelné detaily, předtím, než se zde tento teropod procházel, totiž na povrch této části povrchu spadly dešťové kapky a to způsobilo jeho unikátní lepkavé vlastnosti. Vědci poznali, protože pod jednou ze stop byla dokonce stopa po této kapce přislápnuta.

Obdobné fosilie s údajnými stopami po dešťových kapkách známe dokonce i z našeho území, stopa neptačího dinosaura nebo dinosauromorfa od Červeného Kostelce ze svrchního triasu se stářím asi 215 milionů let, ale žádné nejsou tak dobře zachovalé, abychom u nich mohli stanovit jednoznačný závěr o všech charakteristikách. U jihokorejských stop je to pravděpodobně zapříčiněno tím, že jejich původce byl velmi lehkým druhem o váze pouze několika dekagramů.

Paleontologové také referují, že při porovnání se stopami jiných teropodů vyjde najevo velká podobnost mezi stavbou stop rodu Minisauripus a stavou stop daleko větších druhů. Ačkoliv i u některých z nich známe jemné částečky kůže, nejsou zaznamenány po celé ploše stop. Tímto primátem se dosud může pyšnit pouze jihokorejský nález.

Co se týče původců oněch stop, pravděpodobně šlo o malý neznámý druh nějakého vyspělého célurosaura. Mohl je tam tedy zanechat dosud neznámý troodontid, dromeosaurid, ale možná také rekorně malý tyranosauroid nebo oviraptorosaurus.

Rozhodnout by mohl až další výzkum z podobných lokalit, kde bychom nalezli i kosterní pozůstatky původců nejzachovalejších dinosauřích stop.