Krize mezi jurou a křídou - Existovala katastrofa ohrožující dinosaury?

Pro výzkum evoluce neptačích dinosaurů je velmi důležité pochopit to, kde vznikli, jak fungovali jako živočišná skupina a také kolik forem těchto úžasných obratlovců vlastně existovalo. Evoluční biology a paleontology ale také zajímají doby oslabení jejich diverzity, pomineme-li velké vymírání na konci křídového období, kde bilance jejich druhů ve fosilním záznamu spíše klesala. Přestože po celou existenci skupiny neptačích dinosaurů se objevují dvě hromadná vymírání, za dobu celého mesozoika existovalo ještě několik událostí, které tuto skupinu v menší či větší míře postihly. A z hlediska historického výzkumu se stala svým způsobem významná i ta mezi jurou a křídou.

V době tzv. dinosauří renesance v 70. a 80. letech minulého století se začaly objevovat doměnky o ještě jednom docela velkém vymírání mezi svrchnojurským stupněm tithonem a spodnokřídovým stupněm berriasem, podle tehdejší datace tedy někdy v rozmezí 150-140 miliony let. Dnes se pomezí těchto stupňů a tedy jednotlivých druhohorních období datuje do doby před zhruba 145 miliony let. Nicméně i dříve se objevovaly názory o určitém typu "úpadku" nebo ekologické katastrofy na pomezí jury a křídy.

Palentologická studie A. Hallama z roku 1986 poukazuje na určitý pokles biodiverzity velkých druhohorních obratlovců na hranici těchto útvarů, v angličtině označované často jako boundary. Ačkoliv o samotném "vymírání" studie neposkytuje nic bližšího, podle autora by mohlo jít o událost způsobenou regresí (poklesem) hladiny tehdejších mořských mas nebo přehlcení atmosféry kyslíkem. Na jejím začátku také nabízí hypotézu, která výchází z tehdejšího populárního názoru o hvězdě smrti Nemesis, která každých 26 milionů let měla způsobovat různé velké krize a vymírání. Bylo ji také přisuzováno vymírání na konci křídy, ale tento názor je dnes již překonanou záležitostí.

Vědecká veřejnost se k celému názoru nestavěla příliš skepticky, podle mnohých paleontologů konce 20. století existoval významný propad mezi početností fauny neptačích dinosaurů v pozdní juře a rané křídě. Zlé jazyky tvrdily, že v této době vymřela skoro celá skupina sauropodních dinosaurů a zasaženy byly i některé další skupiny jako teropodi, někteří ornitopodi, heterodontosauridi a stegosauridi. Paleontologové se domívali, že zde pravděpodobně byla nějaká ekologická katastrofa, byť menšího rozsahu než ta na konci křídy, ale rozhodně ne zanedbatelná. Možná právě tento názor také vedl k přesvědčení mnohých gradualistů, kteří tvrdili ústup neptačích dinosaurů dlouho před koncem křídy.

Takto nějak zhruba vypadal středně velký sauropod Cetiosaurus oxoniensis obývající současné Britské ostrovy a možná také Maroko v době střední jury před 167 miliony let. Právě tento a jemu podobní sauropodi byli velmi hojní v době střední až pozdní jury, paleontologové ale předpokládali, že většina z nich vyhynula mezi svrchní jurou a spodní křídou. Kredit: John Conway

Jenže nejen neptačí dinosauři měli být tímto zvratem zasaženi. Ve vrstvách přelomu jury a křídy také údajně značně ubylo obrovských mořských plazů ze skupiny pliosauridů a plesiosaurů, samozřejmně potom také "rybovití" a "delfínovití" ichtyosauři. Je pravda, že i dnes víme, že dvě z těchto skupin v křídě vymírají, jenže paleontologická veřejnost tehdy považovala za pravděpodobné, že vymřely všechny tři zmíněné skupiny a to ještě před koncem druhohor. Dá se ale s odstupem času považovat otázka vyhynutí některých velkých obratlovců na konci jury považovat za relevantní nebo má celý problém jiný důvod?

S odstupem času se ukázalo, že předpoklad o jakémsi vymírání na konci období jury nebyl nesprávný. Tato událost se skutečně udála a jednalo se o ekologickou katastrofu, která z povrchu zemského odstranila některé zástupce tehdejší fauny. Rozdíl je ale v rozsahu tohoto vymírání, jelikož se určitě nejednalo o cosi jako "předzvěst" pozdějšího křídového vymírání druhů. Paleontology ke tvrzení poměrně rozsáhléhlo zmizení fauny velkých obratlovců vedl hlavně nedostatečný fosilní záznam.

V současné době paleontologové odkazují na událost mezi jurou a křídou jako na ekologickou katastrofu, kdy vyhynuly některé starší typy sauropodních a teropodních dinosaurů, ale celkově nešlo o katastrofu velkého rozsahu. Množství skupin a čeledí, o kterých se dříve tvrdilo, že v tuto dobu vymírají, naopak přetrvávají i v poměrně hojných počtech do spodní křídy. Za tímto poklesem biodiverzity pak mohlo stát několik faktorů, sopečná aktivita nebo regrese způsobená pohybem kontinentů v rámci rozpadání Laurasie a Gondwany. Samo osobě ale mohlo pouze jít o přirozenou změnu fauny a flóry na hranici těchto období, která byla zapříčiněna některými změnami atmosféry, hydrosféry a litosféry.

Konečně podobných vymírání se v průběhu existence skupiny neptačích dinosaurů bylo hned několik a tedy se jednalo o přirozené události, které nějakým způsobem proměnily tehdejší megafaunu. Vymírání na konci jury a počátku křídy se skutečně stalo, ale mělo daleko menší rozsah než to křídové.

Z příkladů, že mnohé skupiny vlastně hranici jury a křídy přežily ve velkých počtech, se dají uvést ty, které si právě představíme (poznámka autora - tato část je určena spíše těm, kteří se chtějí dozvědět o stavu biosféry na jursko-křídovém pomezí).

Dnes víme, že pro kupříkladu sauropodní dinosaury (Sauropoda) byl předěl mezi jurským a křídovým geologickým útvarem spíše využitou příležitostí k ještě větší diverzitě a dokonce i značnému zvětšování svých tělesných rozměrů. Stačí si jen vzpomenout na obrovské jihoamerické a africké zástupce tohoto kladu a kromě toho víme, že se vymírání K-Pg dožili i tito obří živočichové (Alamosaurus sanjuanensis, patrně i další a některé vyloženě gigantické druhy). Vyhynuly nebo byly výrazněji zasaženy především některé starší čeledi sauropodů, mamenchisauridi (Mamenchisauridae) a cetiosauridi (Cetiosauridae), ale předěl mezi jurou a křídou spojený s proměnami biotopů i biosféry výrazněji zasáhl i diplodocidy (Diplodocidae). Vymírají také někteří menší bazální cerapodi (Cerapoda) a ptakopánví dinosauři, pravděpodobné také alosauridi (Allosauridae), jejich zmizení však nahrálo dalším druhům pro obsazení jejich ekologických nik. Mnohdy dokonce šlo o jejich vlastní příbuzné.

Celkově se dá tvrdit, že údajně zasažené čeledi neptačích dinosaurů vlastně boundary mezi jurou a křídou přečkaly téměř bez výrazného úbytku zástuců a celkové diverzity, některé prosperovaly i relativně dlouho v následující křídě, přestože později některé vymřely nebo podlehly konkurečnímu boji. Za dobré příklady se dají označit diplodokoidi, heterodontosauridi nebo stegosauridi, jejichž poslední zástupci vymírají až v době spodní až svrchní křídy. Konečně některé skupiny neptačích dinosaurů se ve stejné době objevují (Ornithomimosauria, pravděpodobně také Oviraptorosauria, Iguanodontidae a Neoceratopsia).

Diagram, který znázorňuje procenta vyhynulých druhů živočichů v průběhu geologické historie Země, ukazuje, že v době konce jury vyhynuli mnozí tehdejší zástupci biosféry. Tato ekologická katastrofa by se dala srovnat s vymíráním ve středním miocénu asi před 15 miliony let, co se týče rozsahu. Kredit: převzato z Wikipedie

A ani původní předpoklad o vyhynutí značné části mořských plazů už dnes neobstojí, svůj podíl na tom má i náš český paleontolog Daniel Madzia. Spolu s britským paleontologem Rogerem Bensonem a dvojicí ruských paleontologů publikoval v minulém roce studii, která se týká výzkumu zubů a morfologie dosud známých křídových zástupců této skupiny ohromujících mořských plazů. Podle autorů diverzita této skupina vlastně vzrostla, celkově se ukazuje, že tito mořští plazi vlastně vytvořili mnoho forem o velké evoluční úspěšnosti. Původní předpoklad byl, že jejich druhová rozmanitost velmi klesla a v křídě už existovala pouze úzká evoluční linie v několika typech. Ukázalo se ale, že to bylo přesně naopak.