Z triasu známe hned několik druhů obrovských ichytosaurů, tedy úžasně uzpůsobených mořských plazů, kteří dosahovali velikosti dnešních velryb jako vorvaňů nebo plejtvákovců. Ať už to byl kanadsko-čínský Shastasaurus nebo dosud nepopsaný mořský drak z Britských ostrovů, ani v pozdější juře evoluce mořských predátorů nezahálela. Jeden z nich po nějaký čas nazýván nenasytnou bestii, která svými obřími čelistmi dokázala zabít a sežrat vše ve svém okolí od želv, žraloků až po malé ichtyosaury nebo své příbuzné. Byl to nelítostný vládce potravního řetězce, žralok bílý jurské doby jen v daleko větším a drtivějším měřítku. Alespoň takto se dříve o populárním rodu Liopleurodon hovořilo. V dnešní době však většina z toho neplatí, ačkoliv se skutečně jednalo o velkého pliosaurida, nedosahoval délky skoro třicet metrů, jak se o něm dříve tvrdilo, jelikož proplouval teplými jurskými moři s maximální délkou okolo jedenácti metrů (ačkoliv ani tyto údaje nejsou úplně spolehlivé) a průměrnou "jen" okolo sedmi metrů. Pohyboval se po rozsáhlých mělčích mořích dnešní Evropy (Francie, jižní Anglie, nejspíš také Německo a evropské Rusko) a možná také Jižní Ameriky (Chile). Hlavní pohon tvořily čtyři velké ploutve a také krátký ocas zakončený ocasním lemem. Bylo to v době střední až pozdní jury, tedy v době kdy evropu pokrývalo převážně moře, pouze na dnešním území Anglie, Francie, Německa, Moravy a některých dalších částí vyčnívaly z tohoto teplého moře ostrovy. Ve většině odborných knih se také popisuje jeho způsob lovu. Svou kořist hledal pomocí čichového aparátu, který fungoval tak, že když otevřel tlamu se mu do ní dostávala voda, která obsahovala pach kořisti a dostávala se ven nozdrami. Kořist mimochodem tvořili převážně ryby, žraloci a hlavonožci, ale některé exempláře mohly lovit i podstatně větší kořist.

Vědci předpokládají, že tento mořský plaz dokázal plavat rychlostí přes 30 kilometrů v hodině.

Zmatené fosilie

Původní fosilie liopleurodona, které představovaly 7 cm velký kónický zub, byly nalezeny poblíž Boulogne-sur-Mer ve Francii, česky je toto město nazýváno jako Buloň. Zdejší sedimenty z doby stupně callov původně představovaly mořské dno, pobřeží kanálu La Manche se z něj stalo až o mnoho milionů let později. Popsal je francouzský paleontolog a herpetolog Henri Émile Sauvage v roce 1873 jako nový rod Liopleurodon ferox. Domíval se, že jde o fosilii nějakého neznámého mořského plaza příbuzného plesiosaurům.

Další fosilie na sebe nenechaly dlouho čekat, téhož roku popsal Sauvage fosilní zbyty dalšího mořského plaza stejnho druhu nalezené poblíž Charly jako L. grossouvrei. Třetí nález se ozval poblíž Caen, kde byly kosti rozeznány původně jako nový druh teropoda rodu Poekilopleuron, konkrétně byl původně popsán jako Poekilopleuron buckalndi francouzským vědcem Jacquem Amand Eudes-Deslongchampsem již roku 1835, později byly přejmnenovány na L. bucklandi. Všechny tyto fosílie byly posléze považovány za druhy liopleurodonta, nicméně dnes se z těchto třech uznává jen první typový, ostatní dva jsou určovány jako jeho synonyma. Jako synonymum se dnes chápe i druh Ischyrodon meriani, někdy i druh Pliosaurus giganteus nicméně o jeho systematické pozici není plně rozhodnuto. Každopádně už před lety byl tento tvor znám jako obří forma pliosaura, který svou velikostí předčil mnoho svých příbuzných a nějaký čas se dokonce považoval za největšího masožravého tvora všech dob, od čehož se dnes ale upouští.

Vědci také později "přidali" k liopleurodonovi exempláře z Ruska (druh L. rossicus, dnes Pliosaurus rossicus, ostatní fosílie jsou diskutabilní) a z Anglie (druh L. pachydeirus, původně Pliosaurus pachydeirus). Dnes platí pouze dva druhy, Liopleurodon ferox a Liopleurodon pachydeirus. Kompletnější fosílie a kosti známe z prvního jmenovaného. Dnes známe dospělé exempláře hlavně z Anglie a Francie, mladé jedince z Ruska a dosud nejmenovaný druh z Německa. Fragmenty nějakého velkého mořského plaza (možná liopleurodonta) jsou známy také z Chile.

Špatná reputace, nejasná velikost

Do povědomí veřejnosti liopleurodon vstoupil v roce 1999 se stal hlavním tvorem ve třetím díle dokumentu Putování s dinosaury. Tam však byl představen jako 25ti metrové monstrum vážící až 100 tun. Tyto rozměry jsou založeny na velmi fragmentálním jedinci pliosaurida a jedná se o dubijní fosílie. Podobně byl prezentován i v roce 2003 v dokumentárním cyklu Putování s dinosaury : Monstra oceánů. Ve skutečnosti však byl mnohem menší. Velikost pliosauridů se v moderní paleontologii určuje podle postkraniálních kostí, tedy lebečních kostí. Podle paleontologa L. B. Tarla, tvořily lebky pliosauridů jednu sedminu celkové délky těla. Podle tohoto byl nejdelší jedinec liopleurodona dlouhý pod 10 m, průměrně 5-7 m. Váha byla odhadnuta na 2-4 t. Touto problematikou jsem se zabíval také, ale mé závěry se s Tarlem neshodují. Pokud tedy nejdelší lebka dosahovala u liopleurodona 1,54 m, tak je to (krát sedmi) 10,78 m. Mé tvrzení podporuje i stejná rovnice s lebkou velkého australsko-kolumbijského pliosaurida rodu Kronosaurus (https://prehistoric-world7.webnode.cz/news/proc-byl-liopleurodon-vetsi-nez-dnesni-odhady/).

Rodinná sešlost

Liopleurodon nežil v prosluněných mořích sám. Žil zde také s několika druhy rodu Pliosaurus, některé byly přes 12 m dlouhé (Pliosaurus carpenteri, Pliosaurus funkei), dále s dlouhokrkým rodem Attenborosaurus a s menšími rody Peloneustes a Marmornectes.

Naleziště: Anglie, Francie, Rusko, Německo, Chile (?)      Prostředí: Prosluněná moře

Druhy: L. ferox (typ.), L. pachydeirus                             Váha: 1,7-4 t

Strava: Ryby, hlavonožci, žraloci, jiní plazi                       Význam: "Oboustranně hladký zub" podle hladkosti zubů

Doba: stupeň Oxfordian až Tithonian, před 162-149 mil. l. Sok: Větší pliosauři

Délka: prům. 5-7 m, extrémně až 12 m                           Zařazení: Pantestudines, Sauropterygia, Plesiosauria,

Popsán: Sauvage, 1873                                                Pliosauroidea, Pliosauridae

Výška: kolem 1,3 m                                                     Synonyma: Ischyrodon, Pliosaurus ferox