Velmi zajímavým dinosaurem, který změnil náš pohled na některé fosílie, je určitě Heterodontosaurus tucki. Tento primitivní ornithischian měl velmi zvláštní čelisti, které nesly tři různé typy zubů. Původně byl jeho blízký příbuzný Lycorhinus ("Vlčí čumák"), popsaný v roce 1924, považován za kynodonta, ale když byla nalezena úplná fosílie heterodontosaura, vědci ho také rozeznali jako všežravého dinosaura. Nebyl příliš velký, dosahoval délky kolem 1,2 m, výšky 50 cm a váhy do 7 kg. Celkově se podobal i jiným příbuzným. Biotopem tohoto malého všežravce byla suchá polopuštní místa, ve kterých si hledal potravu. Tu představovali malí plazi, savci, semena, rostliny a je také možné, že i zdechliny. Sám byl kořistí teropodů, zdejší zástupci rodu Megapnosaurus (někdy Coelophysis rhodesiensis) či Dracovenator. Pro vejce těchto tvorů byli nebezpeční i savci jako Megazostrodon. Ikdyž se jednalo o bipedního tvora, částečně pobíval i na čtyřech, například při sběru plodin a semen.

Paleontologové a odborníci se hodně přou o dvě věci. Podle některých se u těchto živočichů projevoval letní spánek čili estivace. Podle těchto vědců se to projevovalo ještě u abriktosaura, blízkého příbuzného, ale důkazy k tomu zatím neexistují. Další věci je budování podzemních nor. Je dost možné, že v horku se do nich (možná) rodiny lykorinů schovávaly. Také k tomu nemáme důkazy, ale podle předních končetin příbuzných se odhadovat dá. Je však také možné, že díky svým tesákům vyháněl z nor jiné druhy hrabavých tvorů. Obě tyto otázky jsou otevřeny.

Pohled do historie

Ve svobodné Jižní Africe působilo několik desítek britských paleontologů, kteří přinesli významné nálezy. Sidney Haughton se pohyboval hlavně v uloženinách pozdního permu a triasu. Proto přinesl i popis terapsida Whaitsia nebo sauropodomorfa melanorosaura. Protože se vyznal převážně v terapsidech, nejprve fragment čelisti rozpoznal jako kynodonta, protože v něm byl kónický zub. Když však byli nalezeni jeho příbuzní, přehodnotil svůj závěr a určil nález jako ornitoschiana. Později však s tímto tvorem byly stotožněny i další druhy (L. parvidens, L. tucki-Heterodontosaurus tucki, L. consors-Abrictosaurus consors). Ty však nakonec patřily zcela jiným rodům.

Kdo je Lanasaurus

Vědci hodně dlouho nevěděli, jakou podobu měl tento tvor. Z dentice a několika zubů toho moc zjistit nešlo...V roce 1975 popsal Christopher Gow na základě části lebky popsal lépe známý druh Lanasaurus scalpridens. V překladu toto jméno ("Vlněný ještěr") nejspíš poukazovalo na to, že podle paleontologa jeho tělo pokrývala vlákna podobná vlně. Vnesl zároveň i světlo k "příbuznému" lykorinovi. Bylo zjištěno, že lanasaurus byl 1,2 m dlouhý, živil se všežravě a obýval polopuště. Přezkoumání samotným Gowem v roce 1990 odhalilo, že nálezy jsou si velmi podobné, změnil názor a přiřadil lanasaurado rodu Lycorhinus.

Naleziště: Jižní Afrika                                                         Prostředí: Polopouště

Druh: L. angustidens                                                         Váha: 7 kg

Strava: Rostliny, semena, malí savci                                    Význam: "Vlčí čumák" podle zubů v čelisti

Doba: stupeň Hettangian až Sinemurian, před 199-196 mil. l. Sok: Teropodi

Délka: 1,2 m                                                                     Zařazení: Ornithoschia, Genasauria,

Popsán: Haughton, 1924                                                    Heterodontosauridae

Výška: 50 cm                                                                    Synonyma: Lanasaurus