Mamut stepní
O patrně těch nejikoničtějších tvorech doby ledové jsme na blogu ještě nepojednávali, mamuti různých druhů přitom patří mezi nejen nejlépe známé vyhynulé tvory mezi laickou veřejností, ale jsou také jedním ze symbolů doby ledové a tedy i prvopočátečního vývoje většiny současných forem vyšších obralovců a to i člověka. Konkrétně někteří z nich patřili i mezi největší suchozemské savce všech dob, patrně tím největším mamutem byl přitom právě mamut stepní (Mammuthus trogontherii) velikostně a váhově srovnatelný s některými menšími sauropodními dinosaury. Patřil mezi nejmohutnější a také nejvyšší živočichy Eurasie v době středního pleistocénu, podle dosud platných odhadů dosahoval výšky mezi třemi metry a sedmdesáti centimetry a čtyřmi a půl metry, čemuž by naznačovaly ohromné fosilie z Německa a nebo Číny. Někteří paleontologové také dříve odhadovali maximální výšku těchto chobotnatců přes pět metrů, ačkoliv to byly odhady založené na exemplářích dříve označovaných jiným druhovým jménem (viz níže). To je také jeden z problémů, který provází tento i jiné druhy mamutů, některé populace mamutů stepních se totiž mohly odlišovat určitým množstvím znaků a vytvářet rozdílné ekomorfy v rámci pouze jednoho druhu, paleontologové je ale mohli později určit jako jiný druh mamuta. Tento scénář, mimo třeba některých čínských nálezů, provázel i některé fosilie tohoto druhu mamuta z Japonska a také odlišování evropských a asijských populací. Jakoby to nestačilo, tito živočichové se navíc vyznačovali pohlavním dimorfismem a menší velikostí samic oproti samcům, kteří vlastnili delší a mohutnější kly a výraznější postavu. Pravděpodobně se ale k samicím a stádům připojovali jen v době říje a páření, narozdíl od nich nepotřebovali stádní ochranu, protože svými skoro pět metrů dlouhými kly a velikostí byli chránění před všemi dravci okolí. Vzrostlý samec mohl navíc vážit přes deset tun, někteří autoři potom odhadli váhu na dokonce patnáct tun a osm set kilogramů. Pokud jsou tyto míry pravdivé, pak by překonával všechny ostatní mamuty a slony a spolu s rody Paraceratherium a Palaeoloxodon by tvořil tři největší dosud známé suchozemské savce. Nutno ovšem podotknout, že tito mamuti se nevyskytovali v podobném prostředí jako dva výše zmínění obři, jejich prostředím byla step s nízkými travinami a křovisky, potažmo lesostepi při okrajích jejich habitatů. Za den se proto živili především trávou, kterou si podávali do tlamy chápavým chobotem, o kterém se předpokládá, že byl daleko více ohebný než chobot současného slona. Mohutné nohy s širokými tlapami a kopytovitými paznehty se u tohoto druhu hodily k brození se v měkké půdě v době léta a jara, kdy se step mohla částečně podmáčet kvůli tajícímu sněhu. Především ale široké polštářky sloužily k udržení mohutného těla. Od většiny ostatních mamutů se také odlišovali řidšími a kratšími chlupy a kratší a vyšší lebkou. Podobný znak sdílí také mamut jižní (Mammuthus meridionalis), který mohl být jeho evolučním předkem.
Mamuti stepní se procházeli po oblastech lesostepi a hlavně stepi a stepní tundry prakticky celé Eurasie od Japonska po Španělsko. Mimo území Německa, ke kterému se ještě dostaneme, Ruska a Velké Británie známe fosilie tohoto druhu i z našeho území, ačkoliv jsou to především zuby a kostní zlomky. A pokud bychom chtěli výskyt, resp. areál rozšíření, upřesnit, tak se týká států západní i východní Evropy (již zmíněné Španělsko, Velká Británie, Německo, Česká republika a Rusko, ale také Itálie, Srbsko, Rumunsko, Francie a Maďarsko), Blízkého východu (Turecko, Gruzie, Sýrie a patrně také Arménie), střední a východní Asie (Kyrgyzstán, Turkmenistán, západní, střední i východní Sibiř) a Dálného východu (severní Čína a Japonsko).
Přestože rozptyl pozůstatků mamuta stepního je přes celou Eurasii poměrně velký, kompletnější jedinci jsou spíše vzácnější záležitostí. Nejčastěji se z něj nalézají lebeční elementy, stoličky a kly, fosilie celých lebek nebo dokonce poměrně kompletních koster jsou považovány za vyjímky. Poměrně dobrou představu jsme získali například z nálezu v srbském městě Kikinda z roku 1996, kde se podařilo odkrýt poměrně kompletní skelet samice vysoké asi tři metry a sedmdesát centimetrů, dlouhé sedm metrů s kly dlouhými asi dva metry a sedmdesát centimetrů. Ve městě je dodnes veřejně vystavena. Další exempláře podobného stavu zachování se podařilo objevit v Hulun Buiru v Číně, West Runtonu v britském Norfolku, Mosbach Sande v Německu (kde jde o jeden z rekordně velkých exemplářů vážící snad až okolo patnácti tun a měřícího čtyři a půl metru na výšku) a francouzském Auvergne.
Mamut stepní existoval v době střeního pleistocénu, objevil se v době před asi šesti sty tisíci až jedním a půl milionem let* a někteří paleontologové považují za jeho předka mamuta jižního, o kterém již byla výše řeč. Tomuto scénáři by naznačovaly nejen některé společné znaky, ale také fakt, že se tento druh pohyboval spíše v okrajových oblastech lesa při hraně stepi, kde spásal ještě vysoko rostoucí vegetaci. Při ochlazení klimatu v další době ledové na začátku středního pleistocénu se pak pravděpodobně přizpůsobil na step a před zhruba jedním a půl milionem let* se z něj vyvinul mamut stepní. Naopak tento byl nejspíš později předkem menšího mamuta Kolumbova (Mammuthus columbi), redukované rozměry jsou možná důsledkem průchodu mamutů stepních po Beringově úžině.
Drsné zimy před polárním kruhem
Na stepi žil mamut stepní spolu s menšími živočichy, převážně pak šlo o koně jako byli tarpani (Equus ferus ferus), osli evropští (Equus hydruntinus), zebry Stenonovy (Equus stenoni) a jiné druhy, pak také srstnatí nosorožci z rodu Coelodonta a také nosorožci jednorozí (známé Elasmotherium), rod Stephanorhinus a mnozí jelenovití jako velký Megaloceros. Ještě tu však pobíhaly gazely, srnci a také, v příhodných oblastech, obrovští bobři rodu Trogontherium, předními predátory této oblasti pak byly četné kočkovité šelmy (lvi jeskynní - Panthera leo spelaea, Homotherium, Hemimachairodus, Panthera tigris tigris), hyeny jeskyní (Crocuta spelaea), vlci, šakali a dhoulové. Otázka je pak jeho konkurenci s ostatními velkými býložravými savci této oblasti, částečně totiž sousedil nejen se spásači travin, ale také s jinými druhy mamutů, které v těchto místech buď putovaly nebo se zde okrajově vyskytovali.
Životní prostor tohoto druhu se pravděpodobně skutečně distancoval pouze na step, což bylo značně atypické vůči jiným druhům mamutů, kteří obývali i více zalesněné biotopy. Podle všeho tedy muselo jít o úspěšný druh připravený na silnou konkurenci, co se týče potravy v době léta, a stejně tak na teploty pod nulou v zimě. Měl ale kratší srst, oproti jiným mamutům, takže měl patrně silnější podkožní vrstvu tuku a pravděpodobně mohl také migrovat do jižněji položených stepí v době toho největšího mrazu.
Avšak potravní spektrum tohoto druhu mamuta se takřka shodovalo s potravním spektrem jiných zdejších býložravých savců (jak potvrzují i studia skloviny na jeho stoličkách - je zvrásněna jako sklovina u stepních kopytníků současnosti), což znamená, že tento druh buď byl v silné konkurenci od ostatních menších býložravců nebo jim sám konkuroval. Jeho velikost a evoluční úspěšnost by ale naznačovala druhý scénář, stáda mamutů stepních mohla při svém průchodu po stepi spást většinu vegetace sama a menší býložravci se tedy museli spokojit se zbytky.
Exempláře obestřeny otazníky
Mamut stepní vykazoval určitou variabilitu, co se týče jeho fosilních pozůstatků a tedy někdejších jednotlivých populacích na určitých územích. Nahoře už bylo nadhozeno, že některé exempláře tohoto mamuta z Japonska byly rozeznány jako nové druhy, až později se ukázaly být pouhou variací nebo ekomorfem. Podobných příkladů najdeme ještě několik, byly nazvány například jako Mammuthus protomammonteus, Mammuthus trogontherii chosaricus a nejslavněji jako Mammuthus sungari, v češtině dosud stále známý jako mamut sungari.
Tento údajný druh mamuta byl popsán na základě fosilií nalezených v oblasti povodí řeky Songhua (v češtině spíše pojem Sungari) v severní Číně a popsaných paleontologem M. Z. Zhouem v roce 1959 právě podle již zmíněné řeky. Významnější nález ale následoval v roce 1980, kdy byly v uhelném dole v Hulun Buir v provincii Vnitřní Mongolsko nalezeny dvě kostry, které patřily nepochybně obrovským mamutům - dokonce se zdálo, že největšímu dosud objeveném druhu mamuta. Na základě nalezených jedinců paleontologové pak rekontruovali kostru ohromujících rozměrů, na délku měřila devět metrů a deset centimetrů, na výšku mezi pěti metrů a deseti centimetry a pěti a půl metry a váha dospělého byla odhadnuta na více než deset tun. Kostra tohoto druhu je vystavena v muzejní expozici města Itaraki v Japonsku.
V té době byl největším známým mamutem, alespoň co se týče tělesných mír, ale objevily se i pochybnosti o správném zařazení tohoto mamuta. A záhy se potvrdily kvůli studii čínského paleontologa Guanga-Biao Weia a jeho týmu z roku 2010, která zkoumala diagnostické znaky na nalezených jedincích. Objevila u nich anatomické podobnosti s mamutem stepním, které byly podobné do té míry, že nebylo potřeba mamuta sungari nazývat jiným druhem - jsou to pouze exempláře mamuta stepního. Takový závěr padl u většiny fosilií považovaných za mamuta sungari, morfologie některých jiných pak odpovídala mamutu srstnatému (Mammuthus primigenius).
Rekonstrukce kompletní kostry obrovitého mamuta sungari v životní velikosti, zde vystavená v Muzeu Provincie Vnitřní Mongolsko ve městě Hohhot. Pokud se na vystavený exponát zadíváte, dojde vám mohutnost tohoto živočicha zaživa a to zapůsobilo i na vědeckou obec v 80. letech, kdy byly dvě poměrně kompletní kostry mamuta sungari rekonstruovány. Dnes ovšem víme, že jedinci mamuta sungari byli ve skutečnosti jedinci mamuta stepního, a také, že nebyli zdaleka těmi největšími. Kredit: převzato z webu TripAdvisor
A jakoby toho nebylo málo, tohoto mamuta se týká ještě problém ohledně toho, zda se v případě asijských a evropských populací nejedná o rozdílné druhy. Někteří paleontologové a autoři proto označují "evropskou formu" jako Mammuthus trogontherii a "asijskou formu" jako Mammuthus armenaicus. Odkazují tak na skotského geologa a paleontologa Hugha Falconera, který kusé pozůstatky tohoto mamuta popsal již roku 1857 jako M. armenaicus, avšak vědci získali lepší představu o tomto druhu až po popisu lépe zachovaného materiálu německým paleontologem Pohlingem v roce 1885. Ten je popsal jako M. trogontherii, takže trvaly spory ohledně správného pojmenování. Některé studie (Maglio, 1973) spatřovaly první pojmenování jako správné z hlediska staršího původu, jiné (Shoshoni a Tassy, 1996) druhé pojmenování z hlediska kompletnosti a tedy diagnostikovatelnosti materiálu.
Pravděpodobně tedy mamut stepní zůstane ve vědecké obci jako Mammuthus trogontherii, ale dosud v této věci není plně rozhodnuto a i dnes se lze setkat so objema názvy. Je ovšem otázkou, zda něco podobného je vůbec na místě, protože pokud byl materiál kompletnější a tedy lépe určitelný, pak by mělo platit druhé použité jméno. Navíc nejsou příliš dobré důkazy pro to, že by šlo o rozdílné chobotnatce, když ještě přihlédneme k faktu, že mamuti stepní byli poměrně variabilní v různých populacích na určitých územích, není důvod k oddělení druhů valný.
Naleziště: Eurasie (viz výše) Biotop: Otevřená step, možná lesostep
Poddruh: Žádný Váha: v rozmezí 8-16 t
Strava: Traviny, nízké keře Význam: "Okusující mamutí zvíře" dle požírání travin
Doba: stupeň "Chibanian", před zhruba 600 000-280 000 lety** Sok: V dospělosti pravděpodobně žádný
Délka: zhruba 5-6 m, kly zvlášť až 3,5 m u samců Zařazení: Mammalia, Proboscidea, Elephantoidea,
Popsán: Pohling, 1885 Elephantidae, Elephantini, Mammuthus
Výška: v rozmezí 3,5-4,5 m Synonyma: Viz výše
*není zcela jasné, kdy se přesně z mamuta jižní vyvinul mamut stepní. Podle některých autorů je totiž možné, že nejstarší pozůstatky tohoto mamuta budou nalezeny ve vrstvách starých okolo dvou až jednoho a půl milionů let, kdy se evolučně oddělil od svého předka. Dosud ale tyto fosilie neznáme
**některé zdroje uvádějí časové rozmezí 781 000-126 000 let
Zdroje snímků a rekonstrukcí: