Masožraví ceratopsové Marka Wittona

Pokud blog sledujete již delší dobu, tak jste určitě zaznamenali nedávný článek pojednávající o britském paleontologovi a paleoartistovi Marku Wittonovi, který skutečně velmi moderně a přitažlivě přetváří podobu soudobé paleontologie. V článku, který o něm pojednával, jsem se spolu s tím zmínil o teorii, kterou paleontolog předložil zhruba na přelomu roku 2011 a 2012. Její obsah je sice trochu stručný, nicméně docela zajímavý a rozhodně stojí za to se o ní zmínit, zvláště, když moderní objevy ji více či méně potvrzují. Otázka zní, zda skutečně existovali všežraví ceratopsidi.

V každé knížce o dinosaurech je s velkou jistotou napsáno, že rohatí dinosauři známí jako čeleď Ceratopsidae byli býložraví dinosauři s velmi dobře viditelnou lebeční ornamentací v podobě rohů a límce. Požírali nižší vegetaci a své podstatě se jednalo o docela neškodné býložravce. Kdo by si snad mohl pomyslet, že by třeba populární svrchokřídový Triceratops sežral malého savce nebo ohlodal zdechlinu, je to skoro nepředstavitelné. Jenže Mark Witton je toho názoru, že ceratopsidi byli omnivorní živočichové, jinými slovy řečeno všežraví. Naráží zde na to, že žili ve stejných ekologických nikách jako dnešní prasatovití sudokopytníci, kteří si čas od času přilepší na nějakém menším tvoru nebo zdechlině, které najdou. Domívá se, že stejně přizpůsobení byli i ceratopsové, primárně to byli býložraví obři, ale, když se naskytla příležitost, tak nepohrdli nalezenou zdechlinou ani jiným masem.

Názor se to může zdát zvláštní a dost dobře nepodložený, nicméně na čelistech vekých zástupců ceratopsidů lze poukázat na znaky, které bychom u býložravců nečekali. Ceratopsidní dinosauři měli velmi silné čelistní svaly a ty by se nehodily jen k příjmu nízkorostoucí vegetace, stačily by na štípání slabších kostí. Jejich zobáky a poměrně úzké se také podle Wittona nehodí k přijmání velkého množství rostlinné potravy, je pravda, že zoban by se skutečně hodil i k ohlodávání nalezených zdechlin a velmi účinně odřezávat maso od kosti. Paleontolog zároveň tvrdí, že jejich čelisti jsou poměrně dost naddimenzované a daleko více se podobají ústnímu aparátu dravců než třeba soudobých býložravých želv. Tyto shody jsou dost zarážející, některé zvláštní znaky a také ekologická pozice poukazuje na fakt, že ceratopsidi nebyli jen býložraví, ale patrně všežraví.

Jedinec triceratopse známý jako "Lane" si právě pochutnává na nalezené mršině. I tento scénář je reálný, jak se ukazuje, tak strava těchto ohromných zajímavých obrů nemusela být tak jednolitá, jak se doposud soudilo. Kredit: Cheung Chungtat

Zvláštní jídelníček nejen ceratopsidů, ale zástupců celé skupiny Ceratopsida, mohou nepřímo podporovat i další zvláštní adaptace u některých zástupců. Například semiakvatický ceratopsid Koreaceratops by neprovozoval energeticky náročné plavání jen pro vodní rostliny, bílkoviny musel příjmat z menších korýšů a měkkýšů, kteří se skrývali na dně. Stejně tak východoasijský Psittacosaurus měl zobákovité čelisti, které se dokázaly ostřit samy a hodily se nejen k louskání semen, ale dost účinně by odřezávaly i maso a svalovinu.

V loňském roce navíc přišla paleontoložka Karen Chinová z Coloradské univerzity v Boulderu se zajímavým výzkumem trusu velkých ornitopodních dinosaurů ze souvrství Kaiparowits v Utahu. V těchto koprolitech, které pocházejí z území národní přírodní památky Grand Staircase-Escalante National Monument, objevil paleontologický tým v čele s Chinovou fosílie exoskeletů poměrně velkých druhů suchozemských korýšů, v deseti různých exemplářích se jejich velikost pohybovala od těch menších po pět a více centimetrů dlouhé. Nebyla to náhoda, někdo je žral uvědoměle a záměrně, paleontologický tým poukazuje na fakt, že je velmi nepravděpodobné, aby je původci koprolitů snědli náhodně. Především tento názor podporuje to, že ti, kdo je sežrali měli průměr čelistí asi 25 centimetrů, za původce zkamenělého trusu se totiž považují velcí ornitopodní dinosauři, kteří toto souvrství před 75 miliony let obývali.

Vědci to připisují tomu, že tímto si samice konpenzovaly vápník pro tvorbu vaječných skořápek před hnízděním. Ať je vysvětlení jakékoli, paleontology nález velmi překvapil, jelikož se takové chování u hadrosauridů nikdy nepředpokládalo a jejich požírání korýšů a dokonce i hmyzu vybočuje z představy o jejich přísně býložravém jídelníčku.

Nové objevy neustále ukazují, jak zvláštní dinosauři byli, a potvrzují, že o jejich ekologii a životě toho stále ještě příliš nevíme. Už se nejeví jako nepravděpodobné, že by ceratopsidi požírali menší tvory a mršiny, na které narazili, a pod světlem nových objevů se ukazuje, že nemuseli být jedinými vyjímkami. Třeba na sebe další podobné objevy nenechají dlouho čekat a v knihách o dinosaurech za dalších deset let se bude psát o omnivorních ceratopsech a ornitopodech, co si rádi smlsi na korýších. V tuto chvíli se to jeví jako více než pravděpodobné.