Meyerasaurus

07.02.2019 21:33


Ve spodní juře začala vznikat nová mořská monstra, vedle ichtyosaurů dominujících mořským ekosystémům již od počátku triasu se v tuto dobu skutečně rozrůznila skupina mořských dravců s daleko mohutnějšími a vraždnějšími lebkami. Ačkoliv rhomaleosauridi předcházeli pravé obrovské pliosauridy o mnoho milionů let let, alespoň, co se obřích forem těchto živočichů týče, tak představovali poměrně důležitou složku mořských ekosystémů. Německý Meyerasaurus victor ze střední jury byl ale jedním z těch menších lovců, které z této čeledi známe. Šlo zhruba o asi tři až tři a půl metru dlouhého lovce ryb a menších mořských živočichů se vzezřením podobným primitivním dlouhokrkým plesiosauroidům. Tyto ekologické adaptace jsou dobře patrné i u několika dalších rhomaleosauridů, delší krk mohl být dobře učinný při lovu v korálových útesech, kdy se mohl rychle vymrštit pro kořist a čelisti rychle sklaply. Přečnívaly z nich zuby, hlavně v přední části, takže ryby, olihně, měkkýši a červi v nich uvízli jako v pasti. Zuby se hodily spíše pro propichování a odvíjelo se to od jejich dlouhého kónického tvaru, pozdější druhy jejich příbuzných pliosauridů měly zuby spíše silné a vhodné pro trhání a silný zkus. Lebka sama byla přitom dlouhá třicet sedm centimetrů, oči měl umístěné po stranách a jeho zorné pole ale částečně směřovalo i nad něj. Chránilo ho to nejen před predátory, ale umožnilo mu to i sledovat potenciální kořist, na kterou mohl zespodu zaútočit. Vystartoval za ní pravděpodobně rychle jako torpédo, přestože jeho obvyklá rychlost se mohla pohybovat někde mezi pěti a půl až patnácti kilometry za hodinu. Přinejmenším by to dokazovaly jisté počítačové simulace, které rekonstruovaly plesiosaury podobné stavby těla, ale zatím si vědci úplně nejsou jisti, jak přesně jeho čtyři velké ploutve fungovaly. Soudobé výzkumy a studie také ukázaly, že tito plazi byli teplokrevnými tvory s vyšším stupněm metabolismu, alespoň vyšším než mají dnešní plazi a želvy. Jeho tělo bylo vlastně relativně objemné avšak úzké a nijak výrazně vysoké. Ocas byl přitom, oproti pozdějším krátkokrkým lovcům jury a křídy, ještě delší, ale nesl ploutevní lem a jeho pohyblivost byla do jisté míry pravděpodobně omezena. Přes všechny evoluční podobnosti byl ale s celou čeledí rhomaleosauridů slepě končící evoluční linií, jelikož dosud nebyli nalezeni žádní přímí potomci těchto lovců. Meyerasaurus byl ve svých ekosystémech jedním z predátorů plnících spíše spodnější místa v potravním řetězci, známé fosilie říkají přinejmenším to, že určitě nebyl vrcholovým lovcem. Sám se totiž mohl stát potravou pro ohromného devítimetrového ichtyosaura rodu Temnodontosaurus, který měl v porovnání s ním daleko větší čelisti, robustnější zuby a silnější zkus.

První holotypní fosilie tohoto živočicha byly nalezeny na počátku minulého století a popsány významným německým paleontologem Eberhardem Fraasem v roce 1910 jako "Thaumatosaurus" victor. Nálezy amonitoidních hlavonožců druhu Harpoceras falcifer velmi dobře určily stáří nálezu, pocházel z lokality Posidonských břidlic (Posidonia Shale) poblíž města Holzmaden ve spolkové zemi Bádensko-Württenbersko, které se pohybovalo mezi sto osmdesáti třemi až sto osmdesáti miliony let. Nález byl ale později přeřazen do rodu Eurycleidus, po prokázání, že thaumatosaurus je mladší synonymum rodu Rhomaleosaurus, tak do něj. Byl tedy považován za menší druh jeho anglického příbuzného, až roku 2010, kdy jej paleontologové Adam Smith a Peggy Vincentová  znovupopsali jako druh Meyerasaurus victor. Druhové jméno přitom zvolili podle Christiana Hermanna von Meyera, význačného německého paleontologa, který také vytvořil jméno Thaumatosaurus.

Meyerasaurus patří se svým geologickým stářím spíše mezi pozdní zástupce čeledi, systematická analýza z roku 2012, pod kterou jsou podepsaní paleontologové Roger Benson, Mark Evans a Patrick Druckenmiller, ukazuje, že jde o vývojově pokročilejšího rhomaleosaurida. Sice není tak vývojově vyspělý jako Atychodracon nebo Rhomaleosaurus, ale přesto je daleko pokročilejší než starší zástupci čeledi.

Naleziště: republika Bádensko-Württenbersko, jihozápadní Německo | Biotop: Mělká teplá moře

Druh: M. victor                                                                               Váha: v řádech několika desítek až stovek kilogramů

Strava: Především ryby, olihně a měkčí kořist, korýši                           Význam: "Meyerův ještěr" na počest slavného paleontologa

Doba: stupeň Toarcian, před 183-180 mil. l.                                       Sok: Velcí ichtyosauři

Délka: 3,35-3,5 m                                                                           Zařazení: Sauropterygia, Pistosauroidea, Plesiosauria,

Popsán: Smith a Vincentová, 2010                                                     Pliosauroidea, Rhomaleosauridae

Výška: zanedbatelná, přibližně půl metru od země v úrovni hřbetu        Synonyma: Eurycleidus victor, Rhomaleosaurus victor, Plesiosaurus victor, Thaumatosaurus victor

Zdroj snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz