Minulost se vrací

2 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

15:35, odpoledne 1. června 2017

Stanice HZT, Praha SV

O dva dny později se konalo zasedání našeho týmu a nejvyšších vrstev v oblasti týkající se výzkumu anomálií. Byl tam také Koh a správci všech středisek VZT v oblasti Prahy. Bylo to něco mimořádného. Je to také trochu zvláštní, před dvěma roky jsme zabránili celosvětové krizi a dnes zasedám, abych zabránil další.

"Myslíš, že je rozumný, že nám šéfuje kluk v 15ti letech," řekl Alex. "On založil mezinárodní organizaci ve většině zemí světa, on a jeho přátelé vytvořili nový pohled na techniku a my jsme v šestnácti zkoušeli pít tonica a jezdit bez řidičáku," namítla Nikky.

Pak už se ustálilo ticho, když jsem vešel do sálu. Záhy se ale začalo mezi naším týmem špitat. Sedl jsem si tedy do čela stolu a začal mluvit: "Takže, asi všichni víme, proč jsme se tu sešli." "Věc se má tak, ta technika, která byla podle mých zdrojů použita v posledních dnech a celkově podivné okolnosti okolo zdejšího HZT, mě přivádí na názor, že je možné, že někdo z prvního období mohl tuhle techniku převzat, či ji dát někomu, kdo by s ní uměl zacházet."

Správci a Koh se chvíli mezi sebou bavili a po té vznesli otázku: "Pane, není možné, že tu technologii jim dal další z velitelů ?" Musel jsem se zamyslet. "Za své přátele ručím, kromě toho mi neříkejte pane. Tohle jsem tím nemyslel, spíše to, že Robert Berger se mohl z ruin našeho města vypotácet ještě živý a mohl dát někomu plány k těm přístrojům. Pokud vím, tak měl dospělého syna, který se moc školou nezaobíral a živil se krádežemi," dořekl jsem," a tohle Vás pánové nenapadlo ?" Chvíli bylo ticho. "Jen jednu otázku šéfe," začal Julio, "pokud se teda ještě z ruin vyplazil živý, bylo to těsně po útoku Yearů že, tak musel říct i o svých plánech, tak by jednal každý, kdo chce pomstu."

"Máte pravdu Julio, mimochodem na vás jsem slyšel docela dobré recenze, to je další fakt," řekl jsem. "Proto musíme zpřísnit jistá pravidla bezpečnosti, kromě toho se také domívám, že ta skupina lidí, co na vás zaútočila má v čele právě Bergerova syna. Původně se zabívali transakcemi se zvířaty z anomálií, ale zdá se v nich ožil odkaz z prvního období. Takže na konec chci říci, že se musíme pořádně obrnit a dbát na všeobecnou bezpečnost, protože jsem si jistý, že mají další plán, jak způsobit celosvětovou krizi," domluvil jsem.

Původně jsem už měl naplánovaný odchod, ale pak ve stanici zazněl anomální alarm. Náš tým musel znovu zasáhnout, ale tentokrát jsem jim chtěl pomoct, jelikož už jsem dlouho neviděl svět z jiného období. Anomálie se objevila v prostranství mezi poly a zemědělsky využívaným územím. Když jsme prošli zkrz, tak bylo cítit velké horko a na modravém nebi byl vidět srpek rudého měsíce. Kolem byla suchá oranžová zem, ve které se dařilo kapradinám a cykasům a byly slyšet i zvuky patrně blízké řeky. "Trias, pravděpodoně Arizona nebo Texas," poukázal správně Petr.

Objevili jsme se na kopci se svažoval suchou krajinou až přímo pod val, kde byla hranice řeky. Bylo nám však divné, že tady byla zem plná děr, které byly různě vyvrtány či vyhrabány. Za nimi ležela už částečně ožraná vršina velké fytosaurus, který bude za 219 milionů let znám jako Redondasaurus. Jeho obrovské dvanáctimetrové tělo leželo na boku a pomalu z něj odpadaly kusy masa. "Co sakra mohlo zabít něco jako tohle zvíře," řekla Lena. "Napadá někoho něco," zeptal jsem se. "Možná postosuchus, ale tohohle tvora zabil jed, ne čelisti s obřími zuby," řekl Petr. "Tudy musela taky téct voda, jsou tady kostry ryb a žraloků, který nevypadaj, že tu leží miliony let," dodal Alex.

Prošli jsme trochu dále, kde suchem popadaly nízké cykasovité stromy a viděli na řeku, u které rostly poslední zelené rostliny. Nastávalo období sucha. V jednu chvíli mě upoutal podivný zvuk pod námi a vydal jsem se ho prozkoumat. Když jsem dorazil dolů, tak na mě seshora skočil teropod s velkými předními zuby kterými se mi tvrdě zakousl ramene. Hlavou mi problesklo, že to je Daemonosaurus chauliodus, doslova "démoský ještěr s předkusem". Naštěstí přispěchali ostatní a pomohli mi, tím že toho neřáda zastřelili. Pak ale přišla ta nejzvláštější věc. Z oných děr začali vylézat obří černohnědí brouci, kteří patrně cítili pach krve a pustili se do mrtvoly démonosaura. "Šéfe, vás odnesem radši zpět do současnosti, už se beztak musíte vrátit na ústředí," řekl Julio. "No dobře, pravda už se potřebuju vrátit, tak prosím," odvětil jsem, když už jsem procházel zkrze anomálií.

Ti brouci vypustili do mrtvoly teropoda jed, který ji pomalu rozkládal, maso pak nosili do děr. Nestačilo jim to. Brzy zjistili, že oni jsou bráni jako kořist, jelikož jsou teplokrevní a ti brouci je lépe cítí. Nejhorší bylo když z celé kolonie vyšla ven i jejich královna, které měla metrové rozměry. Musela žít dlouho hluboko pod zemí. Už pomalu šplhali výš na kopec. "Co teď," zeptal se Alex. "Napadá mě odstranit ten val, ať je to zaplaví, ale valí se na nás další problém," řekla Nikky. Viděla, že se z dáli přibližuje velmi početná skupina koelofyzů. Jejich štíhlá a rychlá těla rozvířila prach při pohybu triasovou krajinou. Museli rychle jednat, kdyby zaplavili, jak koelofyzy, tak brouky, zabili by dvě mouchy jednou ranou.

Vysypali tedy střelný prach z nábojnic a dali ho do malého sáčku s rozbuškou. Skočili do rozvodněné řeky a drželi se v kalné vodě raději břehu a pomalu šli až valu. Koelofyzisové mezitím dorazili k norám brouků a jeden z nich okamžitě sežral jednoho z nich, který byl na zemi. Ostatní jeho druhové podrážděně vylezli, pustili se do několika koelofyzů a tak nebylo ani rozpoznat, kdo z nich má navrch. Koelofyzové byli větší než démonosauři, takže na ně jed neúčinkoval tak rychle. Ani jedna strana nemohla vyhrát.

Náš tým se mezitím dostal až k valu, kde už dali menší množství výbušné látky. Rozbušku už zapálili, takže se museli urychleně dostat ven z vody, jenže Alexe něco popadlo za nohu a ztáhlo ho to hluboko pod vodu. Julio se pro něj hluboko potopil, ale bohužel už směs byla těsně před výbuchem. Alexe popadl za nohu archosauromorf Vancleavea, který žil v oblasti vodních toků. Jelikož ve zbraních nebyly použitelné náboje, tak Julio vzal velký kámen a praštil toho plaza tvrdě do lebky ten pustil Alexovi nohu a oba dva se vynořili. Bylo to v ten moment, kdy val vybuchl a přikryl koelofyzy i obří brouky. No a za nějakých 220 milionů let toto místo bude pohřebištěm tísícovek koelofyzů na lokalitě Ghost Ranch, které objeví roku 1947 n. l.

Když se vrátili zpět do součastnosti, tak už jsem byl na cestě zpět na ústředí. Přesto to byla velice zajímavá zkušenost a kdoví, co po ní bude následovat...