Nákupní horečka
2 roky po události 2508/2015
Praha 18, Beladova
12:42, poledne 7. června 2017
Stanice HZT, Praha SV
V dnešní moderní době se už asi většina měst neobjede bez velkých nákupních center, také jsou i sociálněspolečenskými středisky. Mají také významný ekonomický podíl na ekonomické struktuře měst. Ve větší míře je to v těch největších velkoměstech světa jako jsou Chicago, Dubaj, New York nebo třeba Frankfurt nebo Moskva. Takže když se tato poměrně křehká infrastruktura poruší, nastává vcelku velký problém.
Výzkum geomagnetických anomálií za poslední 2 dny moc nepokročil. Podařilo se nashromáždit pouze málo dat, i přes to se však stanice rozhodla k zajímavému kroku. V zasedací místnosti se totiž nacházel velký glóbus, dal se interaktivně ovládat. Proto, když do něj byly vloženy data, vytvořil se zajímavý obraz. "Co tohle znamená," zeptal se sám sebe Koh. Před zraky všech ve stanici stávají body z celého svta propojily do elips. Ještě lepší bylo zjištění, že elispy tvořily pouze body, které pocházely ze stejné doby.
"Je to jako mapa, mapa anomálií," řekla Nikky. "Takže,...když zjistíme, kde jsou geomagnetický anomálie, můžeme zjistit, kde se anomálie objeví a z jaký doby jsou," řekl Petr. "Teď ale asi ne, máme novou," řekl Julio. Bohužel se objevila na střeše Nákupního centra Letňany. V tu dobu tam bylo nejvíc lidí, ještě větším problémem pak bylo, když to odnesla první obět. Z anomálie totiž vyšla zvířata, která zabila, ale nepozřela ventilačního technika, který propadl prosklenou kopulí přímo do centra dění. Horší bylo už asi je to, že obět neměla žádnou krev.
Když tým dojel na místo, tak už bylo celé centrum uzavřeno, dostali se přes ochranku a našli obět. "To, co ho zabilo, mu nejdřív prokouslo krk," řekl Petr. "Proč tu ale není krev," dořekl. Julio najednou vzal nůž a bodl mrtvole do ruky. Céva byla pokryta vrstvou slizu či jiné látky, vypadalo to, jakoby se krev vysrážela. "Další poznatek, živočich použil jed," řekla Lena. Pak si všimli, jak z kopule padají malé kousky skla a rázem se nad nimi vznášela dvojice modrozelených ještěrek. "Plachtící ještěrky, to ho zabilo," zeptal se Alex. Mezitím si dva malí dráčci sedli na zábradlí a pozorovali skupinku pro ně nových tvorů. "Pochybuju," řekla Nikky. "Tohle je Rautiania, ruská verze weigiltisaura," řekl Petr. "Už alespoň víme, kde a kdy máme hledat," dodal Julio. Všechny je ale rázem zarazil ohlušující řev, který se jako ozvěna táhl po celém komplexu. Nebezpečí bylo blíž než předtím.
Rozhodli se rozdělit na dva skupiny, Alex a Nikky šli na střechu zavřít anomálii a ostatní šli po stopě ohlušujícímu řevu. Když Alex a Nikky hledali cestu na střechu, tak je na požárním schodišti upoutal podivný zvuk. "Co tohle bylo," řekl Alex. Pak se ale dveře rozletěly a vyšlo z nich osrstěné zvíře, které mělo velkou hlavu s velkými tesáky a silné, svalnaté tělo. Jakmile je tvor zahlédl, tak se rozhodl zaútočit. Alex ale vytáhl zbraň a zastřelil toho tvora. To zvíře ale mělo ve velkých zubech jed. "Možná, že tohle zabilo toho chlapa," řekla Nikky. "Pokud jo, tak máme problém," řekl Alex.
Ještě horší zjistění je čekalo, když se podívali nad sebe. Bylo tam několik dalších podobných zvířat, které na ně upřeně hleděly. Ti tvorové měli krátkou černooranžovou srst a rozměrnou lebku. Pak rozevřeli své tlamy a proskočili skly dovnitř. Po dopadu se zvedli a vydali ohlušující skřek. Začalo kruté pronásledování vyhlédnuté kořisti...
Zatím se ale na druhé straně komplexu nic nedělo. Už bylo ale slyšet, že se na konci jednoho z křídel něco děje. Pak se ten řev ozval znovu, spolu se zběsilými výkřiky papoušků a dalších zvířat. "Zverimex," řekl Julio. Museli se tam rychle dostat, nesměl to odnést ještě někdo další. Když se tam dostali, tak se rázem rozeznělo ticho. Viděli, že papoušci seděli na vzduchotechnických trubkách úplně nehnutě. Klece byly rozervané silnými čelistmi. Rozhodli se, že projdou každý část. Julio se přiblížil k akváriím s rybami, ale vedle sebe uslyšel podivný zvuk.
Když se otočil, tak viděl na vyvýšené plošince stát obrovité zvíře s mohutným, 1,5 m vysokým fialovorudým tělem, s ohromnou hlavou, která mohla dosahovat délky okolo 70 cm. Tvor rozevřel tlamu a kromě jeho mohutných špičáků byly vidět i další ostré zuby. Připravoval se na skok po potenciální kořisti. Julio ale využil jeho nepozornosti, rozstřelil jednu z trubek a na tvora se vyhrnul proud studeného vzduchu. Podrážděně zařval a tým se dal na útěk. Živočich se ale rychle vzpamatoval a vydal se na jejich pronásledování. "Co tohle zase je," křičela Lena. "Možná Leogorgon," podíval se za sebe Petr," určitě Leogorgon," řekl.
Skupina jedovatých synapsidů mezitím už dohnala Alexe a Nikky pod skleněnou kupolí. Obklíčili je a cenili své velké zuby. Stékal z nich jed, o kterém už věděli, že je naprosto smrtelný. Vypadalo to, že se blíží konec. Pak ale uslyšeli jim známé hlasy, které pocházely od jejich přátel. Oni pak začali pálit do tvorů. Několik jich zabili a přiběhli za ostatními dolů. Tentokrát bylo velkou záchranou, že s nimi přiběhl i gorgonopsid. Jeho ostré a silné zuby se zakously do hřbetů a těl těch jedovatých synapsidů. Po několik minut trvajícím boji z něj vyšel vítězný leogorgon. Chtěl ale ještě jedno malé vítězství...
Rozběhl se proti týmu ale sám upadl na zem. Byl drobně pokousán jedovatými synapsidy. "Takže Purlovia byla jedovatá," řekl s údivem Petr. Museli rychle vrátit všechny mrtvoly do anomálie, dříve než se na místo dostanou záchranné složky. Když se potom dostali zpět do střediska, tak zjistili, že se nashromáždilo více dat, které glóbus ještě více doplnil. Možná, že už zanedlouho nebude potřeba ani radar na anomálie, ale ještě není všem dnům konec...