Objev megapredátora z muzejního šuplíku - Simbakubwa kurofaafrika

Muzejní depozitáře někdy obsahují úžasné poklady v podobě nezařazených nebo dosud blíže neurčených exemplářích neznámých druhů. Za velmi dobrý příklad můžeme označit nečekaný objev obrovského neznámého druhu gekona ve sbírkách muzea v Marseille v roce 1986, vědci ho katalogizovali a popsali pod jménem Hoplodactylus delcourti, dnes známý spíše pod svým novozélandským maorským pojmenováním kawekaweau. Podobně překvapeni byli američtí paleontologové při pohledu do jedné velmi dlouho zavřené muzejní zásuvky Nairobského národního muzea, skrývala se tam fosilie obrovského savcovitého megadravce ohromné velikosti a síly. Pravděpodobně to byl ten největší suchozemský dravý savec Afriky.

Tajuplný a zároveň velmi zajímavý a úžasně obrovský druh Simbakubwa kurofaafrika ze spodního miocénu Keni. Tento gigantický kreodont byl patrně jedním z největších masožravých savců nejen Afriky, jeho velikost a váha ho dělala větším a mohutnějším než současné lední medvědy (Ursus maritimus) a i drtivou většinu ostatních vyhynulých savčích predátorů. Kredit: Maurício Anton, převzato z webu Sci-News

Nevím, jak Vy jako čtenáři, ale v době, kdy jsem s prehistorickými živočichy začínal, se dalo ve většině pramenů dohledat, že největšími masožravými prehistorickými savci byli zástupci rodu Andrewsarchus ze svrchního eocénu Mongolska. Od té doby se v literatuře a různých jiných zdrojích ale začaly zmiňovat i mnohé jiné druhy, ať medvěd krátkočelý (Arctodus simus) nebo entelodontid Daeodon shoshonensis a kreodont Megistotherium osteothlastes. Nicméně objev nového druhu kreodonta z oblasti současné východní Afriky by ale mohl debaty o maximální velikosti masožravých savců znovu otevřít. I lebku hyeny nebo lva by totiž mohl rozkousat v čelistech.

Paleontologové z Ohioské univerzity, hlavní autor popisné studie Dr. Matthew Borths z Katedry biomedicínských věd a také kurátor Sbírek fosilních primátů na Dukeově univerzitě a spoluautorka Dr. Nancy Stevensová z College of Osteopathic Medicine, mohli na základě těchto fosilních pozůstatků popsat naprosto nový druh savčího predátora, který se vyskytoval v Keni před asi 22 miliony let.

Jméno Simkakubwa kurofaafrika, v překladu ze svahilštiny "velký lev z Afriky", potom skvěle odráží jeho velikost a možná také vzhled. Šlo však o zástupce skupiny primitivnějších masožravých savců kreodontů (Creodonta), takže mezi jeho příbuzné patří i třeba slavný Hyaenodon, gracilní Tritemnodon nebo Sinopa. Oproti nim byl ale tento druh daleko větší a mohutnější, jeho hmotnost se podle autorů pohybovala u hranice asi třinácti set kilogramů živé váhy.

Z území Afriky pak známe také ještě některé další zástupce této skupiny v daleko větší velikostní kategorii, než ve které se pohybují současné šelmy galeriových lesů a savan, jako je již zmíněné Megistotherium nebo Hyainailouros, ale žádný z nich se tomuto nemůže velikostně rovnat.

Samotný objev byl přitom učiněn skutečnou náhodou, vědci totiž původně pátrali po fosiliích miocénních primátů z této oblasti. Náhodně, při otevření jedné ze zásuvek s údajnými fosiliemi této skupiny pak narazili na zcela nový druh obrovského predátora. Jak sami uvádějí, okamžitě si všimli nestvůrně velkých čelistí s ohromnými zuby dravce.

Bližší výzkum fosilního holotypu, dlouhé a mohutné spodní čelisti s masivními zuby a také části horní čelisti a několika jiných lebečních fragmentů, navíc ukázal, že nešlo ještě o plně vzrostlého jedince. Vědci zastávají stanovisko, že šlo o mladého dospělce.

Autoři popisné studie uvádějí, že tento nález je důležitý hlavně pro výzkum paleogeografie velkých masožravců z řádu Hyaenodonta, jelikož evoluce tohoto druhu na území současné východní Afriky podporuje názor o volném loveckém prostoru pro tak obrovská zvířata.

Jak uvádí Dr. Borths, je to velmi zajímavý evoluční skok pro obě vývojově nezávislé skupiny masožravých savců, tedy kreodontů a současných šelem (Carnivora), protože ve stejnou dobu, kdy příbuzní a předkové rodu Simbakubwa šli směrem na sever, se začali předci recentních druhů masožravých savců přesouvat jižně do Afriky a Asie. Konkurence těchto druhů se projevila hlavně po spojení afrického kontinentu a Arábie s Eurasijí a zánikem východního výběžku moře Tethys, kdy měli volnou cestu přes severoafrickou divočinu.

Samo osobě by to mohlo naznačovat, že tento obrovský predátor mohl vyhynout za nátlaku jiných masožravců. Pravděpodobně ale odpověď musíme hledat jinde, naznačovala by to síla a velikost jeho těla a poměrně široké spektrum potravy velkého kreodonta. Autoři ale za jejich vyhynutím spatřují spíše změnu klimatických podmínek, kaskádovité změny provázející faunu a flóru kenozoika již od raného oligocénu.

Paleontologové jsou přesvědčeni, že za vyhynutím tohoto masožravce stály spíše klimatické změny a přesněji rozsáhlá proměna krajiny tehdejší východní Afriky. Suchý klimat způsobil značný ústup původních deštných lesů a nahrazení je pastvinami s prostředím, které pro tyto lovce nebyly ideální. Jeho mohutná tělesná stavba a také stavba končetin mu nedovolila rychlý běh, což ho značně znevýhodnilo v porovnání s diverzifikovanějšími formami predátorů.

Studie je zakončená pravdivou přípomínkou, že je velmi důležité muzejní sbírky a depozitáře čas od času projít a znovu revidovat veškeré nálezy. Objev paleontologů to přinejmenším potvrzuje a také ukazuje, jak markantní byly změny vedoucí k utvoření současné africké fauny.