Operace Firestorm

04.10.2018 19:55

2 roky po události 2506/2017, 4 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

12:15, poledne 14. července 2019

Středisko HZT, Praha S/SV

I po třech dnech od posledního pomyslného útoku na nás jsme byli stále rozhořčeni a znechuceni tím, co se stalo. Byl to útok na naše lidi a mé přátele, proto jsme to nemohli nechat jen tak. Jako, kdybychom již neměli málo problémů s AMI, tak jsme začali vyjednávat i se společností GunTec. Ti samozřejmě veškerý podíl na pokusu odstranit z cesty náš tým popřeli, ale bylo poznat značné znejistění.

Nedali nám také žádné poklady k "robotickým obrům", jak jsme jim později přezdívali a nepodali žádné uspokojivé vysvětlení. Proto jsme museli pracovat s tím, co jsme měli. Co se týče AMI, bylo rozhodnuto zastavení jejich činnosti na další tři dny, déle jsme je na uzdě udržet nemohli.

"Ty jsi si vážně jistý, že to byl tvůj mrtvý přítel," zeptal se Koh Julia. "Jistě, určitě to byl on, ale měl být mrtvý. Viděl jsem, jak na něj spadl ten kontejner," odpověděl mu. Oba seděli ve výslechové místnosti, bylo to kvůli nahrávaní hlasu a lepší izolaci, než kterou mohla poskytnout rozměrná pracovna Koha. "Zdání často klame," odsekl Koh," ale řekni, co se stalo s jeho tělem, když jste ho, však víš...," koktal. "Když jsme ho seškrábli z asfaltu," zeptal se. "Ano, ano přesně tak," procenil mezi zuby. "No, nechali jsme ho zpopelnit, byl spálen," dodal.

"Jak dlouho jsou tam," zeptala se Nikky. "Už hodinu," odpověděl Alex. "Je tohle vůbec možný, aby si jeho mrtvej kámoš jen tak napochodoval do triasu a málem nás zatím jeho poskoci nechali zabít," řekla Lena. "Hitlera taky museli poznat jenom díky zubům, ale jistý si nebyli. A co když ten mrtvej v Mexiku vůbec nebyl Ramirez, co když to byl někdo, kdo vypadal přesně jako on," zamyslel se Petr. "Je tohle vůbec připustitelný," řekla Anna. "Když dokázali naklonovat ovce nebo mamuty, proč ne lidi," dodal. Ještě chvilku čekali než Julio vyjde, pak se všichni společně shledali u oběda.

Povídali si o mnohem prozaičtějších tématech, nechtěli myslet na to, co se událo a ani na to, že by příští obětí mohl být ten, kdo Ramireze poznal. Příliš hluboko ale nezašli, vyrušil se je totiž alarm. "Kde je tentokrát," zeptala se Nikky. "Tentokrát..., nemůžu ji přesně zaměřit, ale někde okolo oblasti Florenc," vysoukal ze sebe Petr. Jenže nemohli tušit, že se řítí přímo do předem připravené pasti...

Tato se totiž neobjevila náhodou. A byla také mnohem větší, než předpokládali, jelikož měla na šířku něco okolo 30 metrů. Ačkoliv by se na tomto místě dříve či později objevila, tak teď byla "popohnána" týmem z AMI. Ti totiž pomocí ukradené techniky provedli narušení magnetického pole v dané oblasti, které zapříčinilo její otevření. A míříla přímo do doby končího permu.

Tým už mířil na místo, ale když se příblížili k ostrovu Štvanice v půli Vltavy, tak uviděli, že se nad mostem pražského okruhu vznáší ohromná světlá anomálie. "Takhle velkou jsem ještě neviděl," zatajil se Petrovi dech. "Tahle asi nepůjde zavřít klasickou technikou, že ne," řekl Alex. "Ne, na tuhle budeme muset použít těžší kalibr," dodal Julio. Chvíli na ni udiveně zírali, pak se odvážili přiblížit se blíže. "Musíte zastavit provoz, jinak o internetovou senzaci bude postaráno," řekla do komunikátoru Nikky. "A jak myslíš že to mám udělat. Je to jedna z nejfrekventovanějších silnic v Praze, město se zblázní," odvětil ji Koh. "Prostě to zařiďtě, jinak to nejde. A přivolejte i dvě helikoptéry, alespoň dvě," dodala. Kohovi nic jiného vlastně nezbývalo, jelikož Nikky měla pravdu.

Když tam čekali na pomoc ze vzduchu, tak se stalo něco, co byla pouze předzvěst zkázy. Z anomálie totiž přímo do Vltavy vyletěl ohnivý projektil o velikosti auta. Byla to doslova ohnivá koule, která s hlasitým syčením dopadla do vodní masy. Když se rozplynul oblak páry a kouře, tak bylo rozpoznatelné, že se jedná o vyvrženou horninu, která byla vystavena působení magmatu. "Co tohle sakra bylo," zakřičel Alex.

Koh mezitím vyslal dvě jednotky vzdušné podpory, které se již blížily k místu určení. Nepodařilo se mu však sehnat, přesněji jeho sekretářce, všechna potřebná povolení k omezení či úplnému zastavení provozu na jedné straně Hlávkova mostu. Proto byl provoz stále silnější a neustál ani po opakovaných výzvách. To byla další fatální chyba.

"Jsou dvě možnosti," začal Petr. "Jaký dvě možnosti," zeptala se Lena. "Ta anomálie je otevřená do pozdního permu, což znamená, že první možností je jenom občasný průlet těhle ohnivých koulí nebo...," pokračoval. "Počkej nebo co," zeptala se Anna. "Nebo je to počátek největšího vymírání v dějinách naší planety a těhle projektilů bude čím dál tím víc," dodal. Všichni rázem zmlkli. Teď mohli jenom čekat. Hleděli vstříc 252 milionům let do minulosti.

Čekání protnul až pronikavý ostrý hluk vyslaných helikoptér. "Jak teda zjistíme, do kdy přesně vede," řekla Nikky. "Musíme se tam podívat, jinak to s jistotou vědět nebudeme," odpověděl Alex. "To tě hned napadne, možná se tam vážně odehrává velký permský vymírání," odvětil Petr. "Jdeš snad ty, tak to vidíš ne," řekl naštvaně.

V dalších minutách se tak Julio a Alex přesunuli do jednoho z vrtulníků, která je pronesl do permu. Nacházeli se zhruba 50 metrů nad zemí a viděli, že se začínají otvírat ohromné sibiřské sopečné sluje. Bylo to jako ohromný ohnivý drak, který otevřel svou děsivě vypadající tlamu a chrlí z ní tisícovky tun žhavého magmatu. Pod nimi začínaly hořet lesy a křoviny, bylo výborně vidět, jak lehají popelem celé hektary jehličnatých lesů, které ještě před pár dny byly bujnými lesy plnými života.

"Ohnivá bouře, doslova," procenil mezi zuby Alex. Pod helikoptérou se mezitím sunulo ohromné stádo pareiasauridů. Jejich mohutné lebky byly postranách posázeny velkými kusy zrohovatělé kůže, které čněly jako hroty výrazné barvy. Jejich robustní těla posázená zrohovatělými kožními pláty s krátkými ocasy a nohami polorozkročenými do stran se ohýbala ve zběsilém, ale marném útěku. Rozvířili ohromné množství prachu, ale přesto byly na některých jejich stále se ohýbajících se hřbetech špinavě žluté barvy byli rozeznatelní malí létající ještírci, kteří využili těchto kolosů ke své záchraně. Byl slyšet jejich řev, který se táhnul krajinou, nad kterou spočínalo rudočerné nebe plné popela.

Nad nimi byl jeden ze skalních převisů, na kterém ještě vegetaci nepohltil oheň, proto se rozhodli přistát, aby se podívali na dílo zkázy. "Takže tohle čeká Zemi, kdyby to chlazení od NASA nevyšlo a vybuchnul Yellowstone," zeptal se Alex. "Ne, tohle ne, protože to možná bude ještě horší, ale nás už to zajímat nemusí, vyhyneme nebo se zničíme sami, sázím na to druhý," odpověděl Julio. Dívali se na to, když uslyšeli další velký výbuch. "Musíme odletět, dokud je čas a varovat je," řekl pilot. Netušili ale, že se jim do helikoptéry vloudil jeden velice nepříjemný vetřelec.

Už se blížili do součastnosti, sledovali ohromný rozsah požárů pod nimi a zjišťovali, že by v tomto boji byli bezmocní. Úspěšně pronikli zpět do součastnosti a chystali se slanit na ostrůvek, na kterém byl podstavec mostu. Ze složených složených zavadel, které byly přímo za kokpitem pilota, se vynořila malá oražovočerná žíhaná hlava s vyčnívajícími tesáky. Tvor si Alexe a Julio nevšiml, ale vrhl se na pilota. "Viatkogorgon," pronesl Julio. Zakousl se mu do krku a pilot tak pustil řídící páku, aby mohl malého lovce odtrhnout, ale to už se vrtulník dostal zákrutu.

To už ale viděl i zbytek našeho týmu, kteří se okamžitě chtěli dostat na druhou stranu frekventované silnice. Nebylo to vůbec jednoduché, jelikož zde byl provoz v té nejvyšší spičce. Auta jim uhýbala a stala se i dost vážná nehoda.

Na poslední chvíli se jim podařilo z výšky asi 7 metrů vyskočit do Vltavy. Mohli to skončit přeraženými krčními obratli nebo zlomenou páteří, ale byla to jejich jedinná šance na záchranu. Helikoptéra se smykla, a tak se jejich skok o pár metrů zkrátil. Nevypadalo to, že se trefí do správně hluboké vody pro to, aby neutrpěli žádné zlomeniny nebo se nezabili. Rychlost se zvyšovala a oni tušili, že to možná všechno skončí.

Propadli trvdou hranou kalné a tmavé vody, ze které následně stoupaly pouze bubliny. Helikoptéra se mezitím zřítila na ostrov a s hlasitým hřmotem udělala do lehké trávy silnou stopu, přičemž její roztrhané kusy létaly všude po okolí. Jeden z nich se dokonce zapíchl i do mostní kontrukce. Pilot i vitakogorgon už byli po smrti.

Ostatní z týmu se nahrunuli k hraně mostu, kde sledovali strašlivé divadlo. Vteřiny byly jako hodiny, které čím dál tím více zkracovaly šanci na přežití. Už ani nedoufali. Pak se ale z kalné vody vynořili Alex a Julio. Všichni se rázem zaradovali, že to jejich nejbližší přežili. "Míří sem další, musíte jí zavřít, hneeed," zařval Alex. "Cooo, nejsi slyšet," odvětila mu Nikky. "Blíží se další, zavřete ji," dodal.

Z anomálie se rázem vyřítily dva ohromné kusy rozžhavené skály. Podobaly se ohromným vystřeleným dělovým koulím, jen jejich okraje byly značně roztřepené, jelikož byly odděleny při výbuchu sopečných plynů a ošlehány magmatem. Vyletěly rychlostí několika set kilometrů za hodiny, nezastavila je ani hranice 252 milionů let. Bohužel tyhle měly následky mnohem fatálnější. Jedna z nich se trefila přímo naproti otevřené anomálie do mostní konstrukce a na část vozovky. Vysoká teplota na jejím povrchu roztavila asfalt i několik aut, na které dopadly její kusy. Lidé utíkali z hořících aut, na něktrých hořely jejich oděvy a škvařila se jejich kůže.

Vše prolínal všeobecný křik a bezmoc civilistů. Jenže to ještě neskončilo. Druhý projektil dopadl až na protější nábřeží, kde zasáhl trojici mužských soch a kusy rozlámaly trojele a pouliční osvětlení. Jako by všech hrozných scén nebylo málo, i tato zasáhla několik lidí. Týmu nezbývalo nic jiného, než zavolat lékařskou pomoc, pro přeživší, ale i tak již mohlo být pro některé pozdě. Členi týmu na mostě se okamžitě vyběhli ke zraněným a poraněným civilitům, aby je mohli alespoň zajistit do příjezdu záchranářů. Byla to velmi těžká rána pro nás pro všechny, zdaleka ale nebyla poslední...

"Takže, jak dopadla Operace Firestorm pane Ramirezi," zeptal se ho jeho nadřízený. "Podle očekávání pane, byl to naprostý kolaps všech jejich složek," odpověděl mu. "Výborně, tohle je jen první krok, další bude mnohem fatálnější."


Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz