Ottoia

24.03.2019 13:40

Asi jedni z vůbec nejprimtivnějších druhů živočichů patří kroužkovci (Annelida) a mnohoštětinatí červi (Polychaeta), pravděpodobně nejstarší zástupci této skupiny se pohybovali v sedimentu na mořském dně patrně již na počátku kambria. Jejich podlouhlý tvar těla se ale ukázal jako velmi úspěšná adaptace, kterou ve stejném čase využili i zvláštní prvoústí živočichové, jejich evoluční příbuzní červi hlavatci (Priapulida). Pravděpodobně jedním z přímých evolučních předků skupiny je také velmi známý bezobratlý tvor Ottoia ze známého naleziště Burgesské břidlice v Britské Kolumbii. Na svou dobu šlo o poměrně velkého predátora lovícího vše menšího, než byl on sám. Vzhledově byl ale spíš něco jako tlustý masitý červ se zvláštním chobotem či výstupovou trubicí a shlukem ostrých trnů v přední části těla. Podle všeho šlo velmi účinného dravce, který na svou kořist číhal v zákrytu a využil správného okamžiku, kdy oběť pozřít. Skrýval se zavrtaný v sedimentu dna a pouze přední část těla opatřená několika seriemi zubů, poslední výzkumy navíc ukázaly širokou variabilitu tvarů tohoto loveckého nástroje. Většinou se jednalo o mohutné trnové výběžky či jejich shluky, jindy se ale mohlo jednat i o úzké jehly a celkově se podobaly hřebenu na vlasy. Paleontologové, při porovnání se současnými druhy, odhadují, že tento tvor obýval nory ve tvaru "U" a odtamtud také útočil na svou kořist. Samotný chobot se základnou plnou zubů byl velmi pohyblivý a schopný se vymrštit, jakmile se v dohledu objevila kořist. Naštěstí se většina se fosilií dochovala ve velmi dobrém stavu, takže je možné velice přesně prozkoumat i vnitřní anatomii červa. Známe například většinu trávící soustavy, víme, že hltan tohoto živočicha byl oddělen od chobotu bezzubou částí, což by naznačovalo zpracování kořisti ještě před pozřením. Kromě tohoto byly nalezeny i otisky střev a jakéhosi primitivního žaludku, zajímavý byl především obsah některých nalezených exemplářů. Některé měly v břiše uložené schránky malého hyolitida rodu Haplophrentis, Ottoia tedy mohla požírat i živočichy opatřené schránkou. Další fosilie ale ukazují i širší různorodost potravy, některé z nich totiž měly v trávícím traktu jiné červy stejného druhu. Šlo o kanibaly, což je u dnešních hlavatců poměrně častý jev, kteří svého příbuzného pozřeli krátce před smrtí. Stejně tak ale šlo o mrchožrouta, ani tato ekologická pozice mu nebyla cizí. Z hlediska jemné anatomie se určitě jedná o jednoho z nejlépe prozkoumaných kambrických živočichů, protože se u něj podařilo odhalit i další detaily týkající se jeho vzhledu a životního stylu.

Skvěle zachovalé exempláře tohoto druhu mořského červa jsou pravděpodobně důsledky častých sesuvů půdy a udušení v norách, které vyhrabávali. Ottoia byla často nalezená ve zmíněné pozici "U", což by tvaru těla ležícího v noře odpovídalo. V současné době známe přes patnáct stovek exemplářů, někdy s velmi detailním stupněm zachování. Známe, kromě celých exemplářů, také jisté mikrofosilie tohoto rodu z Nevady, Španělska, Utahu a množství dalších nalezišť, ale jejich příslušnost k tomuto rodu není zcela potvrzená.

Ottoia a její nejbližší kambričtí příbuzní, dochovaní z fosilií, ukazují zvláště velkou početnost skupiny hlavatců na počátku kambria. Spolu s rody Louisella, Selkirkia a Ancalagon totiž představuje poměrně dobré a hmatatelné důkazy o někdejší velké početnosti této skupiny, dnes přitom čítá pouze patnáct druhů a jakékoli další fosilie napříč geologickým časem jsou velmi špatně zachovalé. Vědci stále nevyřkli teorii nebo názor, proč je v průběhu geologického času tak patrná absence zástupců této skupiny, a nekompletní fosilní záznam k tomu příliš nepomáhá.


Červovité obludy

Červi, jako právě Ottoia, jsou někdy velmi dobrým námětem na filmové příšery všeho druhu a scénáristy asi nějakým způsobem přitahují. Z akčních a hororových filmů je můžeme znát ze snímku Chobotnice (kde dokonce padne názor, že jde o další evoluční stádium tohoto rodu) nebo poměrně pěkného nového zpracování King Konga z roku 2005.

Z jiných titulů se také tito červi, skuteční hlavatci, objevují v populárním britském seriálu Pravěk útočí. Zde jsou jako přes dva metry dlouzí masožraví červi ze svrchní části proterozoika, v naší atmosféře nemohou přežít kvůli nadbytku kyslíku. Sami se přitom pohybují pouze v oblacích oxidů síry a jiných škodlivých látek. Rozmnožují se roztržením vlastních těl a vyvržením svých potomků z vnitřku těla, pokud se okolní teplota tomuto způsobu přizpůsobí. Nebezpeční jsou především kvůli jejich velkému pružnému chobotu, který jsou schopni vystřelit ze svých útrob. V seriálu se objevili ve druhé epizdě druhé serie poté, co se anomálie do proterozoika rozevřela v jednom z londýnských mrakodrapů.

Jejich existenci ale nemůžeme prokázat z fosilních nálezů, nicméně kvůli absenci fosilií skupiny z předkambrického období se úplně vyloučit nedá (byť by určitě nešlo o tak obrovské tvory). Pokud by už něco takového, jako evoluční předchůdce rodu Ottoia, existovalo, pravděpodobně by se od seriálového vyobrazení velmi lišilo.

Naleziště: Burgesské břidlice - Britská Kolumbie, Kanada              Biotop: Mořská dna, sedimenty

Druhy: O. prolifica (typ.), O. tricuspida                                        Váha: pouze okolo několika desítek gramů

Strava: Jakýkoliv menší organismus, mršiny                                 Význam: "Ottova" odkazuje na Otta Creeka, nálezce (?)

Doba: stupeň "Stage 4" až "Stage 10", před zhruba 513-485 mil. l. Sok: Větší dravci

Délka: 4-8 cm (některé exempláře o málo více)                            Zařazení: Animalia, Ecdysozoa, Scalidophora,

Popsán: Walcott, 1911                                                               Priapulida, Archaeopriapulida, Ottoiidae

Výška: zanedbatelná, přibližně 2-4 cm                                         Synonyma: Žádná

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz