Paříž 1986
2 roky po události 2508/2015
Lumumba Boulevard, Kinshasa, DRK ve střední Africe
22:18, noc 6. června 2017
Operace týmu AAF, African Anomaly Force
Zdaleka ten největší problém, při tvoření sofistikované sítě středisek a stanic pro vyhledávání anomálii a zacházení s těmi tvory, jsme měli v Africe, která, jak jsem již řekl, spadala do tzv. Sahelokonžského kantonu pod vedením Tess (za což by ji mnozí měli padat k nohám). Museli jsme budovat na troskách zaniklých koloniálních říší, které zanechaly rozpolcené státy, které byly plné vnitrostátních bojů, zločineckých organizací, korupce, terorismu i jiných, a mnohdy i přírodních, faktorů. Bojovali jsme proti negramotnosti, chudobě i závažným pandemiím nemocí kvůli tomu, aby nebyla možnost toho, aby se tyto děje přenesly na zacházení s anomáliemi. Na druhou stranu ale nezaostávala ani velká moderní města a dopravní uzle ve všech státech Afriky. Rozrůstala se a s nimi i naděje lepšího pochopení těch zvířat, lepšího zacházení v celé oblasti tohoto úžasného kontinetu.
Například jedním z nejschopnějších našich pracovníků, v oblasti střední Afriky, byl dobrý přítel a skvělý vůdce Herbert Mustafa, kterého jsme poznali, když vyučoval na jedné ze škol při periferii Kinshasy. Byl to bývalý žoldák, ostatně jako většina zaměstatnců v našich řadách v Africe, který se však skvěle vyznal ve zdejších lidech, tradicích a především prehistorických zvířatech. Postavili jsme ho tak do čela důležitého zásahového týmu AAF, který měl dohled nad celou oblastí Brazzavillu, Kinshasy a přilehlých oblastí. Žoldáci, vyzbrojení poměrně chabou technikou jako zastaralými puškami, starými vojenskými uniformami nebo nemoderními helikopterami, se však vždy dokázali s problémy utkat na sto procent a úkol za jakoukoli cenu splnit. A to i v případě, že by se objevil v podobě patnáctimetrového teropoda rodu Giganotosaurus běsnícího na jedné z nejrušnějších ulic města.
Na rušné Lumumba Boulevard se přímo v jejm středu zformovala anomálie nová, tentokrát i velmi velká. Zářila do celého okolí místo dávno zaniklých lamp pouličního osvětlení, které tu mohly být skutečně jen na okrasu. Její dominanta byla okamžitě jasná, zdejší lidé ale neměli ponětí o tom, před čím vlastně stojí. Malé děti se schovávaly svým matkám pod sukně a držely se jejich jednoduchého oblečení, z nenadálého světla šel dozajista nesmírný strach a údiv. Když to Mustafa vyprávěl na mimořádné schůzi v Accře, vzpomínali jsme na to, jaké to bylo, když jsme poprvé my viděli anomálii, stejně vzrušující, jako pro ty děti. Někoho na té ulici napadlo zavolat zdejší policii, ta však dorazila na místo, policisté nemohli uvěřit svým očím. S ošklivou ranou na boku vyběhl z anomálie jeden z vůbec největších predátorů všech dob, patnáct metrů dlouhý karcharodontosaurid giganotosaurus.
Tento kolos se proháněl na semiaridních pláních svrchokřídové Argentiny před devadesáti devíti až devadesáti sedmi miliony let a jeho nejobvyklejší kořistí byli velcí sauropodní dinosauři jako Andesaurus nebo Argentinosaurus, měřící v druhém případě i okolo čtyřiceti metrů a vážící devadesát tun. Nalezené kosti potvrzují, že toto zvíře dlouhé okolo čtrnácti až patnácti metrů, vážící až osm tun, mělo jednu z nejdelších lebek mezi teropody, dosud je rekordmanem s úctyhodnou mírou sto devadesát pět centimetrů. Přesto měl ale dvakrát menší mozek, než slavný T-rex, slabší čelisti s mnohem štíhlejšími zuby, které se nehodily ke štípání kostí, ale spíše k pouhému řezání a drásání kořisti (což doplňovaly ještě velké drápy předních končetin). Při těchto parametrech se tedy určitě nedá mluvit o nebezpečnějším tvoru, než jakým byl Tyrannosaurus rex. Tento názor převládl krátce po tom, co byl rozhlášen objev a popis takto kolosálního predátora, jenže ve skutečnosti by T-rex jednoznačně vedl. Rozhodně ale šlo o neméně působivého predátora, který dokázal velice dobře lovit kořist typu velkých sauropodů.