Plavající ichtyosauři - Oživení prvních ryboještěrů
Ichtyosauři neboli zastaralým názvem ryboještěři jsou bezpochyby jednou z předních skupin druhohorních obratlovců, jelikož za dobu své existence dokázali obsadit ohromné množství různých biotopů a vyvinuli se v širokou škálu forem různících se velikostí, tvarem i rozšířením. Víme, že byli skvělými plavci, doposud se to předpokládalo pouze o vyvinutější zástupců skupiny s více hydrodynamickým tvarem těla, ale nový výzkum britských paleontologů ukázal, že velmi dobrými plavci byli i jedni z prvních zástupců této skupiny.
Obrovský, přes patnáct metrů dlouhý, šaštasaurid Shonisaurus patřil k těm největším druhů živočichů, kteří plavali po triasových oceánech. Přestože stavba jeho těla je značně primitivní, i tento tvor mohl být stejně efektivním plavcem jako jeho pozdější příbuzní. Kredit: Todd Marshall
Ichtyosaury si jako skupinu představovat ani nemusíme, na blogu již bylo téma jejich ekologie a paleobiologie probíráno několikrát a z nedávných příspěvků se dá označit ten, který dokumentuje tělesné adaptace jejich pokročilejších zástupců. Až donedávna ale platil předpoklad, že efektivními plavci byli zpravidla pokročilé druhy ichytosaurů s tvarem těla, který se podobal spíše delfínům a jiným kytovcům, kdežto jejich evoluční předci byli o poznání horší ve stylu a efektivitě plavání.
Výzkum britských paleontologů ale tento předpoklad vyvrací, podle nich byli ichtyosauři s tvarem těla podobným ještěrce nebo chimérovitým parybám stejně dobrými plavci.
Původní názor vědecké veřejnosti byl takový, že evoluce ichtyosaurů spěla ke stále více hydrodynamcikému tvaru těla a tedy lepšímu stylu plavání, který měli starší zástupci postrádat. Jejich velikost jim totiž mnohdy neměla dovolit plavání s minimální ztrátou energie a výdrž na dlouhé vzdálenosti.
Studie hydrodynamiky těl primitivních druhů ichtyosaurů pochází z dílny Susanne Gutarrové, Ph. D. studentky paleobiologie na University of Bristol.
Podle jejích slov se zaměřili na výzkum rozdílné stavby těla u několika druhů těchto mořských plazů s odlišným stupněm vývoje. Zrekonstruovali přibližnou podobu jejich těl a tu, ve statickém stavu, posléze nechali vystavit vodnímu prostředí vytvořeném pomocí 3D modelů. Jako srovnávací subjekt jim posloužil současný delfín skákavý (Tursiops truncatus).
Její kolega, Dr. Colin Palmer, ji pomohl zrekonstruovat podobu prostředí, kde se "oživlí" ichtyosauři pohybovali. Tento odborník na hydrodynamiku také uvedl, že to bylo hodné podobné s konstruováním trupů lodí tak, aby kladly co nejmenší odpor ve vodě.
Zjištění bylo poměrně překvapivé, mezi energetickou náročností plavání všech těchto ichytosaurů různých vývojových stupňů nebyly prakticky žádné odchylky a v průběhu milionů let tvar těla ovlivnil styl plavání a jeho efektivitu pouze málo.
Michael Benton, paleontolog z University of Bristol a spoluautor studie, uvedl, že za změnou tvaru těla ichtyosaurů muselo stát něco jiného než efektivita plavání. Začali proto předpokládat, že na stylu plavání se podílela především velikost těchto tvorů. Velcí ichytosauři, jejich objemná těla, snižovali energetickou náročnost stálého plavání.
Za změnou celkového tvaru těla ale také mohla stát změna dominance způsobu pohybu, pokročilejší ichtyosauři mohli naopak daleko více využívat pohyby a kmitání svého ocasu, čímž se tato část těla zvětšila.
Studie vědecký tým uzavírá tím, že je potřeba daleko více podobných simulací na vznesení konečného závěru o evoluci tvaru těla u skupiny ichtyosaurů. Současné předpoklady totiž hovoří pouze pro statickou polohu těla těchto živočichů, podle Gutarrové budeme v budoucnu muset zkoumat i aspekty aktivně plavajících druhů.