Pobřežní edmontosaurini aned původ kolosálních kachnozobců - Kamuysaurus japonicus

08.09.2019 21:05

Přírodní vědy jsou krásným oborem i z hlediska téměř nekonečnosti možností nových vědeckých pojmenování pro nové druhy živočichů, rostlin, chemických prvků nebo minerálů, jen musí splňovat pravdila zoologické, botanické nebo jiné nomenklatury. U fosilních obratlovců je potom velice běžné jim dávat různé přezdívky nebo pojmenování ještě před vědeckým popisem, někdy se pak tyto názvy mohou dokonce objevit jako skutečná vědecká pojmenování pro nové taxony. Z Japonska jsme do minulých dnů znali také jeden takový exemplář, který představoval středně velkého hadrosaurida, přezdívaný "Mukawaryu". Tuto přezdívku mu dali jeho nálezci, protože fosilie byla objevena nedaleko města Mukawa a slovo ryu znamená v japonštině drak. Nyní se mu ovšem dostalo oficiálního pojmenování a také zařazení, které kupodivu může změnit chápání o ekosystémech pozdně křídové východní Asie a Japonska, stejně tak ale díky němu můžeme nahlížet do tajů přesunu některých kladů neptačích dinosaurů na konci křídy.

Ačkoliv jsou fosilie hadrosauridů z východní Asie už docela běžnou záležitostí, zdá se, že nás stále mohou lecčím překvapit. Tito tzv. kachnozobí dinosauři jsou sice veřejností vnímaní jako hlavně americká záležitost, ale mnoho fosilií této čeledi je už známo i východní Asie - především Ruska a Číny. Nově popsaný druh z ostrovního Japonska ale ukazuje jejich diverzitu i ve zdejší oblasti a také rekonstruuje docela důležitou část dinosauří fauny ve svrchnokřídové Asii. Kredit: Masato Hattori, převzato z Wikipedie

Hadrosauridní ornitopodi (Hadrosauridae) jsou jedněmi z nejlépe známých čeledí neptačích dinosaurů a to jak mezi paleontology, tak i mezi laickou veřejností. Jsou ikoničtí svým vzhledem, jako čelistmi přeměněnými v zobák vzdáleně podobající se kachnímu, ale také i celkovými tělesnými tvary a velikostmi. Po sauropodech se mezi nimi vyskytovali ti patrně největší dinosauři a tedy suchozemští živočichové všech dob, jako je východoasijský druh Shantungosaurus giganteus nebo severoamerický Edmontosaurus annectens. Právě z příbuzenstva druhého jmenovaného pochází nově popsaný, ale už 16 let známý, druh z japonského ostrova Hokkaidó, který paleontologům výrazně rozšiřuje obzory ohledně evoluce hadrosauridů ve východní Asii a pohybu neptačích dinosaurů ve svrchní křídě Japonska.

Jako takový byl exemplář známý jako Mukawaryu nalezen již roku 2003 amatérským paleontologem Yoshiukim Horitou v okolí města Mukawa, zdejší horniny spadají do geologického souvrství Hakobucho a jsou staré zhruba 72,4-70,6 milionů let. Původní nález představoval pouze konec ocasu nějakého vyspělého ornitopoda, až výzkumy paleontologů v letech 2013 až 2014 na této lokalitě odhalily přes 60 % procent kostry tohoto dinosaura. Právě tito vědci mu také dali přezdívku Mukawaryu.

S takovou kompletností se jedná o jeden z nejkompletnějších exemplářů dinosaurů objevených v Japonsku, spolu s teropodem rodu Fukuivenator, takže se paleontologický tým z Hokkaidského univerzitního muzea v čele s hlavním autorem Yoshitsugem Kobayashim rozhodl celý exemplář ještě jednou prozkoumat a materiál jako takový revizovat.

Výsledkem je popisná studie, která před nás představuje nový druh hadrosauridního edmontosaurina Kamuysaurus japonicus, který je zajímavý svým přínosem pro zdejší paleontologii, ale také svým jménem. Znamená totiž cosi jako "japonské ještěří božstvo" a odkazuje na mytologii původních obyvatel ostrova Hokkaido. Podle autorů popisné studie šlo zhruba o osm metrů dlouhého živočicha, který vážil mezi čtyřmi až pěti tunami, horní odhad je zhruba pět tisíc tři sta kilogramů. Jelikož byl holotyp nalezen v mořském prostředí, paleontologové soudí, že tělo bylo odneseno do moře, kde kleslo ke dnu a bylo překryto ještě před příchodem mrchožroutů (jako mosasauridů nebo žraloků).

Histologie odhalila, že holotypní exemplář zemřel ve věku asi osmi let a byl plně dospělý, bohužel se nám přímo nedochovaly části lebky jako možný hřeben nebo jiná ozdoba lebky, který by ukazoval podobu plně vzrostlého jedince. Nicméně existují některé náznaky, že zaživa mu na čele rostl tenký plochý hřeben. Dochovaly se také diagnostické znaky na kostech lebky a obratlech, které ho řadí jako příbuzného asijských rodů Laiyangosaurus a Kerberosaurus do tribu Edmontosaurini.

Autoři popisné studie také přicházejí s tvrzením, že pro evoluci společného předka hadrosauridů a prvních zástupců podčeledí Lambeosaurinae a Saurolophinae byl důležitý přístup k mořskému pobřeží nebo velkým říčním deltám. Podle nich tu existuje možnost, že hadrosauridi jako čeleď získali některé své specifické znaky při diverzifikaci poblíž vodních zdrojů a pláží, čemuž by odpovídaly i uloženiny s fosiliemi bazálních zástupců čeledi.

A druhý argument, se kterým přicházejí, se týká společného předka všech edmontosaurinů, který dle jejich interpretace prodělal svůj vývoj v Asii a jeho potomci se rozšířili i do Severní Ameriky. Celkem silným opěrným bodem jsou v tomto ohledu také fosilní stopy pravděpodobně i edmontosaurinních hadrosauridů v Národním parku Denali na Aljašce o stáří necelých 70 milionů let. Kamuysaurus do tohoto schématu také slibně zapadá, protože vykazuje blízkou příbuznost k ostatním asijským i severoamerickým taxonům.

Tento japonský hadrosaurid je ale důležitý i tím, že celkem dobře dokumentuje podobu a především ohromnou podobnost mezi ekosystémy pozdně křídové Severní Ameriky. Dnes máme prokázané, že v pozdně křídovém Japonsku žili vedle hadrosauridů také tyranosauridní teropodi možná odsud známe i fosilie ornitomimosaurů a ceratopsidů, což ukazuje na velice podobné ekosystémy se stejnými aktéry. Další výzkum v této oblasti je tedy velmi zajímavou záležitostí.

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz