Poslední souvrství - Tam, kde se dinosauři dožili konce

Neptačí dinosauři jsou patrně hlavním tématem tohoto blogu a, ačkoliv se o něm již pár příspěvků mihlo, tak o jejich vymírání jsem stále ještě nepublikoval žádný rozsáhlejší článek s ucelenými poznatky. Přesto, tento jsem se rozhodl zaměřit skutečně na ta souvrství, odkud známe prokazatelné fosilie neptačích dinosaurů těsně před dopadem asteroidu Chicxulub. Z každého kontinentu známe přinejmenším jedno takové, odkud se nám dochovaly fosilie různých rodů, druhů a celých čeledí této ohromující skupiny prehistorických obratlovců a příspěvek má také nést menší poselství všem gradualistům prosazující ústup neptačích dinosaurů ještě před dopadem oného meteoritu. Jaká fauna a biotopy zde tedy převažovaly, jací zde byli neptačí dinosauři a ze kterých skupin je tedy máme čekat?

Severní Amerika

• Ze severoamerického kontinentu máme asi nejlepší doklady biodiverzity těsně před koncem křídy před 66 miliony let. Pro ucelený přehled by asi bylo nejlepší podrobně popsat hlavně ta velmi známá souvrství jako jsou Hell Creek, Frenchman nebo Lance, zde se ale zaměříme na naprosto opačný kout tohoto kontinentu.

• Dobu nejpozdnější křídy dokumentují i některá souvrství v někdejší Apalačii, východě Spojených států. I odsud známe fosilie křídových obratlovců žijících před dopadem, především potom neptačích dinosaurů. Souvrství Navesink v Monmouth County v New Jersey je datováno do doby nejpozdnější křídy, stupně maastricht, před 70-66 miliony let. Zdejší uloženiny tvoří především sedimentární horniny jako slín s poměrně vysokým obsahem radonu, v nich nacházíme fosilie mnoha druhů různých živočichů a to včetně neptačích dinosaurů. Z tohoto místa, a přilehlého souvrství Hornerstown, jsou známy fosilie přibližně tří až čtyř platně popsaných dinosaurů, z toho jeden ptačí a řazený ke dlouhokřídlým (rod Telmatornis), přičemž rod Dryptosaurus patří k těm větším z nich. Tento dravec, vzdálený příbuzný T-rexe a jeden z prvních popsaných dravých dinosaurů tohoto kontinentu, se vymírání pravděpodobně dožil.

• Mimo již výše zmíněného tyranosauroidního teropoda se v této části Států podařilo nalézt a popsat ještě několik dalších rodů ze samého konce křídy, další tyranosauroidy (Teihivenator macropus, snad také další nepopsaný druh), ornitomimidy (druh "Coelosaurus" antiquus, živočich je často označovaný za nomen dubium, ale zdá se, že jde o platný rod, známe i další diskutabilní fosilie), další teropody (Diplotomodon, dnes jako nomen dubium), široké zastoupení ptačích druhů a také některé blíže nedeterminované hadrosauridy. Některé zdroje uvádějí také blíže neurčené nodosauridy a ceratopsidy. Z dalších skupin živočichů lze vyjmenovat dravé ryby a paryby (Enchodus, Squalicorax) a také velké mořské plazy (pozůstatky dnes řazené k rodu Mosasaurus).

• Sedimenty souvrství Hornerstown navíc ukazují, že zdejší mořská fauna byla zasažena přílivovými vlnami, pravděpodobně obřími tsunami po dopadu Chicxulubu. Představují proto velmi důležité okno do závěru druhohorní éry, kterým můžeme přímo zkoumat některé účinky dopadu velkého asteroidu na zemský povrch.

Evropa

• I z evropského kontinentu známe mnohé fosilie neptačích dinosaurů a dalších prehistorických obratlovců ze svrchní křídy, pravděpodobně tím nejlépe probádaným je známý ostrov Hateg v Rumunsku. Překvapivě ale známe daleko více míst, odkud pocházejí fosilie posledních známých evropských dinosaurů, nemusí se přitom jednat jen o kouty východní část tohoto kontinentu (ačkoliv srovnatelně staré usazeniny s dinosauřími fosilie známe i z Ukrajiny, konkrétně z Krymského poloostrova, a i Německa), jelikož i ta západní má hodně co nabídnout.

• Od západu se budeme přesouvat k východu, první souvrství, které si představíme, je souvrství Tremp v severním Španělsku o stáří srovnatelném s již výše zmíněnými stratigrafickými celky. Ačkoliv představuje více než 11 milionů let geologického času, tak v jeho nejstarších částech Conquès a La Posa již vědci nalezli velmi mnoho fosilií neptačích dinosaurů, krokodýlů, savců, ptáků a dalších druhů, z nichž mnohé byly již platně popsány. Většinu popsaných neptačích dinosaurů představují hadrosauridi, známé rody Arenysaurus, Blasisaurus nebo Pararhabdodon, některé jsou dosud nepopsané, a i jejich fosilizované stopy nalezené na více než čtyřiceti pěti lokalitách. Zdejší sedimenty poskytly také fosilizovaná vejce taxonu Megaloolithus, zkamenělá vejce sauropodů blízce příbuzných rodu Hypselosaurus (mohou být dokonce i jeho zástupci), což jsou velmi důležité nálezy pro pochopení ekologie těchto býložravců.

Malý evropský titanosaurid Hypselosaurus se svými devíti až dvanácti metry zdaleka nemohl rovnat svým vzdáleným argentinským nebo egyptským příbuzným, ale může se rozhodně chlubit tím, že je jedním z vůbec prvních popsaných sauropodů. Navíc známe i jeho fosilní vejce, takže přecejen jde o docela výjmečného živočicha. Obýval současnou Francii a snad také Španělsko před zhruba 67-66 miliony let. Kredit: Nobu Tamura, převzato z Wikipedie

• Mimo nich odsud vědci popsali ještě stopy nějakého teropoda, pozůstatky těchto dravců známe z několika fosilií, které by mohly patřit neoceratosaurianům nebo údajným svrchokřídovým megalosauridům (ačkoliv nejde o jednoznačné nálezy, pravděpodobně jde spíše o fosilie jiných teropodů jako abelisauridů, vzhledem ke geografickému rozšíření by mohlo jít o primitivní tyranosauroidy). Prokazatelně tu byli nalezeni ještě célurosauři a maniraptoriformové, některé fosilie by snad také daly přiřadit k dromosauridovi druhu Pyroraptor olympius. Pravděpodobně se zde vyskytoval i neznámý druh nodosaurida.

• Ve svrchní křídě šlo o delty a lesy poblíž mořského pobřeží, dokazují to nejen další bohaté uloženiny slínu, hnědého uhlí a prachovců, ale také fosilie četných krokodýlů rodů Allodaposuchus nebo Arenysuchus.

• Jen o pár set kilometru severovýchodně, na rozhraní departmentů Aude a Héralt a také severněji v oblasti Meudón v širším okolí Paříže a ve východní Francii v departmentu Var, známe také četné fosilie mnohých druhů neptačích dinosaurů, především sauropodních titanosauridů. V těchto oblastech se zde procházel zhruba dvanáct metrů dlouhý Ampelosaurus, dále jeho příbuzní rodu Lirainosaurus a Atsinagosaurus. Vedle nich pobíhali menší býložraví ornitischiani rodu Rhabdodon a také velcí pozemní ptáci rodu Gargantuavis. Další fosilie prokázaly existenci zdejších malých célurosaurů a to včetně dromeosauridů (Variraptor a pravděpodobně i další podobní), ve stejné oblasti byly nalezeny i fosilie údajných abelisauridů. Až sem také zasahovalo rozšíření nodosaurida rodu Struthiosaurus, dříve byly tyto nálezy označovány jako Rhodanosaurus, ale dnes se považuje za synonymum tohoto nodosaurida.

• Zdejší geologické formace Argiles et Grès à Reptiles (department Var), Gres de Saint-Chinian (departmenty Aude a Héralt) a Marnes Rouges Inferieures (severní Francie) poskytují okno do samé svrchní křídy, fosilie se zde datují do doby mezi 71-66 miliony let, zdejší sedimenty jsou značně podobné těm španělským ze stejné doby. Geostratigrafické celky na jihu Francie tvořily s těmi španělskými tzv. Iberský mikrokontinent, takže zdejší živočichové jsou si velmi podobní, přesto ale tvoří některé skutečně zvláštní formy s jistým typem endemitismu.

• V západní, tedy spíše severozápadní, Evropě najdeme ještě jedno souvrství o stáří samého konce křídové období, leží na hranicích dnešní Belgie a Nizozemska, ačkoliv tehdy se jednalo o bohatě zarostlé příbřežní oblasti s dostatkem srážek a potravy pro mnoho druhů mořských i suchozemských živočichů. Poprvé ji roku 1849 určil belgický geolog André Dumont (1809-1857), podle přilehlého města Maastricht na nizozemské straně nese souvrství jméno Maastricht. Po geologické stránce se jedná o uloženiny pazourkových konkrecí z jeho starší části, mladší uloženiny představují hlavně slín a jíl. Pro výzkumy se stal důležitý především důl Sint-Pietersberg.

Rekontrukce menšího teropoda druhu Betasuchus bredai, který obýval současné Nizozemí v době nejsvrchnější křídy před samotným dopadem asteroidu Chicxulub. Pravděpodobně šlo o živočicha dlouhého asi čtyři metry, takže se zaměřoval spíše na menší kořist než jeho příbuzní z jiných částí světa. Kredit: Jonagold2000, převzato z Wikipedie

• První fosilie zdejších neptačích dinosaurů popsal již významný paleontolog Harry Govier Seeley (1839-1909) v roce 1883 jako druh Orthomerus dolloi, šlo o druh hadrosauridního ornitopoda dlouhého zhruba čtyři až šest metrů. Tělesné rozměry tohoto tvora by odpovídaly efektu tzv. ostrovního nanismu, který je u evropských dinosaurů velmi dobře znám, ačkoliv jsme v rozměrech a celkových příbuzenských vztazích tohoto živočicha tak trochu na pochybách. Obecně je většinou paleontologické veřejnosti považován za nomen dubium, jelikož exempláře k němu řazené jsou poměrně diskutabilní a má dosti spletitou minulost. Mimo něj známe z toho souvrství ještě fosilie jakéhosi příbuzného hadrosauridů, pravděpodobně jiného než je tento rod.

• Daleko slibnějším je ale neptačí teropod rodu Betasuchus, jež podle posledních fylogenetických studií patří do skupiny abelisauroidů. Původně ho také popsal Seeley a to také roku 1883, ovšem, na tu dobu obvykle, jako další druh rodu Megalosaurus, tedy Megalosaurus bredai. Až roku 1932 ho paleontolog Friedrich von Huene (1875-1969) popsal jako samostatný rod blíže nedeterminovaného zástupce skupiny teropodů a současné studie ho určují jako zástupce skupiny abelisauroidů. Šlo tedy o menšího zástupce této skupiny a také dosud jediného neptačího teropoda, který byl v tomto souvrství nalezen. Ostatní jsou totiž enatiornitní a jiné ptáci, celkově tři různé nepopsané rody.

• Souvrství samozřejmně poskytlo ještě četné fosilie mořských plazů, holotyp obrovského mořského ještěra rodu Mosasaurus, jeho menších příbuzných rodů Liodon, Carinodens a Plioplatecarpus (který se ale vymírání nedožil) a také fosilií jednoho druhu savce (Maastrichtidelphys). Zdejší uloženiny mohou v budoucnu vydat ještě mnohé další živočichy, které budeme moc popsat jako platné rody neptačích dinosaurů a jiných skupin, zatím o tom ale uvažovat nelze.

• Každopádně Maastrichtian Beds (anglický výraz pro tuto geologickou formaci) představuje velmi důležitou geostratigrafickou formaci západní Evropy, především proto, že její datace se pohybuje jen zhruba pět set tisíc let před dopadem Chicxulubu. Zdejší životní formy se tedy skoro určitě s jistotou dožily zničujícího nárazu a následných důsledků.

Osobně jsem nepočítal s tím, že tento příspěvek bude tak rozsáhlý, nicméně vzhledem k tomu jsem se rozhodl z něj vytvořit nový projekt se stejnojmeným názvem. Pokud Vás tedy zaujal natolik, že by jste chtěli vědět o dalších místech, kde se známé skupiny druhohorních obratlovců dožily velkého vymírání na konci křídy, tak by jeho další část na téma Afrika, Madagaskar a Indie měla vyjít v přístích dvou týdnech.