Poslední souvrství - Úžasná fauna pozdně křídové Jižní Ameriky

30.03.2019 16:30

Projekt Poslední souvrství od jeho minulé části byl velmi dlouho neaktivní, za což se všem čtenářům autor omlouvá, a existovala i verze, že celý projekt bude bez řádného ukončení zrušen. Nicméně veškeré okolnosti, a má vlastní touha po zakončení, konečně dovolila zbylé části dopublikovat, konkrétně tato se zaměří pouze na poměrně rozsáhlou faunu křídových obratlovců jihoamerického kontinentu. Zdejší souvrství, především z jižní části, poměrně dobře mapují a ukazují, jací živočichové se zde vyskytovali ještě těsně před dopadem asteroidu Chicxulub, a kteří jeho následky pocítili na vlastní kůži.


Jižní Amerika - Brazílie a Uruguay

  • V geologických formacích vyniká jihamerický kontinent v mnoha směrech, za velmi dobrý příklad můžeme uvést slavná souvrství v současné Patagonii, která světu poskytla fosilie pravděpodobně těch největších suchozemských tvorů, kteří kdy existovali. Spadají do dob mezi ranou a pozdní křídou, jsou datované mezi 112-83 miliony let, přičemž konec této epochy následoval o skoro dvacet milionů let později. Nicméně přesto existují souvrství, jejichž sedimenty jsou datované do samého závěru křídy před 66 miliony let.

  • Uruguay je jednou ze zemí, odkud pocházejí fosilie jihoamerických neptačích dinosaurů ze samého konce křídy, přestože ty nejvýznamnější fosilie pocházejí z doby před asi 90-80 miliony let. Z konce křídy známe souvrství Asencio, ve kterém byly nalezeny pozůstatky jednoho druhu titanosauridního dinosaura z doby dopadu (diskutabilní exemplář dříve řazený k rodu Titanosaurus), vedle něho se zde pravděpodobně proháněli menší teropodi z příbuzenstva maniraptoranů (možná ze skupiny Oviraptorosauria), které ovšem známe pouze z vajec řazených do taxonu Tacuarembovum oblungum a Sphaerovum erbeni. Zdejší strohý fosilní záznam ale zatím neposkytuje přesné údaje o fauně této lokality.

  • Souvrství Marília v jihovýchodní Brazílii je velmi atraktivní pro paleontology zkoumající specifické druhy jihoamerické fauny z konce křídy, sedimenty ležící mezi spolkovými státy Mina Gerais, São Paulo a Goiás ukazují a dokumentují fosilní faunu, která zde existovala v době před asi 70-66 miliony let. Stratigraficky patří pod skupinu Bauru, jejíž stáří je pohybuje mezi stupni koniak (před zhruba 85 miliony let) do samotného závěru křídové periody.

  • Vědci už odsud popsali na pět různých druhů krokodýlů, převážně ze čeledi Peirosauridae (Peirosaurus, Uberabasuchus), a také zvláštního zástupce skupiny Notosuchia s čelistí ve tvaru písmene "Y" (Labidiosuchus). Mimo těchto se tu vyskytoval ještě jmenovec čeledi Itasuchidae, rod Itasuchus. Přestože jde o obdivuhodné zastoupení zvláštních druhů prehistorických krokodýlů, daleko hojnější jsou jejich fosilie v souvrství Uberaba a dalo by se svým způsobem říct, že jejich biodiverzita z neznámých důvodů klesla.

Mimo rozličných druhů prehistorických krokodýlů známe se sedimentů souvrství Marília také další druhy plazů. Garde krokodýlům tvořili také ještěři, zde vyobrazený leguán Pristiguana brasiliensis, pak také želvy rodu Pricemys a pravděpodobně příbuzný současných želv z čeledi Podocnemidae. Kredit: převzato z webu Dinopedia

  • Naopak poměrně hojně zastoupeni jsou zde neptačí dinosauři, alespoň o tom svědčí nalezené fosilie přibližně čtyř platně popsaných rodů a dalších devíti nedeterminovaných a nepojmenovaných fosilních rodů. Konkrétněji, vědecky platně popsané a pojmenované jsou druhy Aeolosaurus sp., Trigonosaurus pricei, Uberabatitan ribeiroi a Baurutitan britoi, všichni jsou titanosauridními sauropody ze skupiny Lithostrotia a tři z nich jsou také zástupci tribu Aeolosaurini. Další fosilie představují tři až pět různých druhů a možná i rodů jiných titanosauridů, vedle nich se potom podařilo nalézt fosilie malého maniraptorana a jiného célurosaura.

  • O poznání většími druhy byli dva velcí teropodi, jeden je zástupcem čeledi abelisauridů a pravděpodobně příbuzný rodu Pycnocnemosaurus a Quilmesaurus. Druhý je jiný velký dravec, jehož se však nepodařilo s naprostou jistotou zařadit. Podle studie z roku 2009 by mělo jít o zástupce čeledi Carcharodontosauridae, nicméně tento závěr se dnes nezdá příliš pravděpodobný. Podobný předpoklad totiž platil i u fosilií dalších velkých teropodů z jiného brazilského souvrství, Presidente Prudente, ale ty byly recentními výzkumy zařazeny do čeledi Abelisauridae. U zkamenělin z Marília tomu nejspíš nebude jinak.

  • Co se týče Brazílie a východního pobřeží Jižní Ameriky, pro geology a především naftaře jsou důležitá ještě souvrství Juréia a Itajaí-Açu na kontinentálním šelfu u brazilských břehů. Obsahují totiž rozsáhlá a poměrně bohatá ložiska ropy, která zde vznikala mezi 100-66 miliony let v době svrchní křídy. Mimo toho ale lze zde najít i ostrakody, zvláštní druhy korýšů, a také planktonní foramifery (miniaturní mořské organismy, které se v těchto sedimentech množily) a nanofosilie.

Jižní Amerika - Bolívie a Peru

  • Od brazilských a urugayských nalezišť se posuneme více na západ, souvrství El Molino leží na úpatí And v bolivijských departmentech Potosí, Cochabamba a Chuquisaca a fosilní nálezy z něj ukazují množství velmi různorodé fauny z posledních čtyř milionů let křídy. Velmi bohaté jsou zde uloženiny a sedimenty v podobě pískovců a vápenců, spolu s nálezy stromatolitů ukazují na vlhké jezerní prostředí s rozsáhlou sítí bažin a slepých ramen.

  • Pravděpodobně šlo spíše o vodní plochy s řekami, které ústily do mělkého zálivu na území dnešních východních And, který se zde v pozdní křídě rozkládal a tvořil vlastně hluboký závrt až do jižní Bolívie. Zároveň oplývaly velkou druhovou rozmanitostí ryb, podle autorových zdrojů zde žilo dvacet až dvacet tři různých druhů ryb. Většinou šlo o kostnaté ryby, sumce (Siluriformes), halančíkovci (?) (Cyprinodontiformes), příbuzný současných sardelí, arapimy, pilouni rodu Pucapristis, rejnoci jako Pucabatis a Dasyatis, menší druhy říčních ryb, pyknodonti, dravý Enchodus, ale také dvojdyšní (Dipnoi) a nepopsané druhy žab a červorů (mimo rodu Noterpeton).

  • Vedle nich vědci popsali ještě primitivního krokodýla rodu Dolichochampsa a známe i jeden nepopsaný druh. Pocházejí odsud i zbytky jakéhosi hada, možná velkého škrtiče z čeledi Madtsoiidae. Zařazení ale dosud není zcela jasné, podobné je to i s materiálem nepopsaného druhu želvy ze zdejšího souvrství.

  • Menší druhovou rozmanitost, než výše zmíněné skupiny, zde měli primitivní savci ze skupin Dryolestida a Eutheria známí prakticky zde dvou nálezů. Konečně, největší druhovou rozmanitost vyšších obratlovců zde měla skupina neptačích dinosaurů a to nejen na území souvrství El Molino. Každopádně z tohoto stratigrafického celku známe neurčený druh sauropoda a malého célurosaura, daleko zajímavější je velmi bohatý a rozrostlý konglomerát otisků stop těchto druhů. Víme, že po zdejším území pochodovali titanosauridi, ornitopodi a pravděpodobně hadrosauridi, jiní teropodi a také tyreoforani ze skupiny ankylosaurů (taxon Ligabueichnum bolivianum).

  • Do stratigrafického celku El Molino ale spadá i ohromně důležité naleziště pozdně křídového stáří, známá skalní stěna Cal Orcko nedaleko druhého hlavního města Sucre. Jedná se o ohromnou skalní stěnu se sklonem sedmdesáti tří stupňů, výškou osmdesát a délkou tisíc dvě stě metrů, v pozdní křídě byla dnem velmi mělkého jezera, kde se procházely rozličné druhy neptačích dinosaurů snad všech hlavních skupin. Vědci nalezli už přes pět tisíc otisků zařazených do nejméně dvouseti devádesáti tří (!) ichnotaxonů, což z tohoto naleziště dělá jedno z největších svého druhu na celém světě.

  • Stáří celé této kamenné desky se odhaduje na 68-66 milionů let, její sklon a umístění má na svědomí pozdější zdvihnutí horského masivu v kenozoiku. Nicméně vědci zde už stačili zkoumat takové detaily, jako stopy po rybách, vodních rostlinách a řasách, krokodýlech a želvách.

Neuquensaurus australis byl jedním z mnoha druhů sauropodů, kteří obývali Argentinu, Bolíviji a Uruguay v době rané pozdní křídy před 88-80 miliony let. Přestože vyhynul téměř 20 milionů let před koncem křídy, jeho blízcí příbuzní se v tomto obrovském areálu pohybovali ještě při dopadu asteroidu Chicxulub. Kredit: Graham Rosewarne, převzato z webu Science Library

  • Mimo nich tu ale samozřejmně jsou k nalezení četné dinosauří stopy a některé z nich jsou i značně velké. Jedna série by dokonce poukazovala na pohyb obrovského sauropoda o rozměrech severoamerického druhu Alamosaurus sanjuanensis, tedy mezi dvaceti pěti až třiceti pěti metry délky a váze mnoha desítek tun. Jeho stopa byla přibližně semdesát centimetrů dlouhá. V pozdní kříde zde ale existovalo i napajedlo pro jiné druhy, menší sauropody a také několik druhů ornitopodů.

  • Zásadní byl také objev stop ankylosauridů, protože se jednalo o první stopy této skupiny z původní západní části Gondwany. Tyto fosilie také svým způsobem dokázaly velmi dobře rekonstruovat polohu jejich končetin při pohybu. Velké zastoupení zde měly i stopy teropodů, některé dosahovaly délky mezi padesáti a třiceti pěti centimetry.

  • Za výzkumem této lokality stojí také paleontologický tým, který zde mezi lety 1994-1998 prováděl utříděný výzkum, a který vedl paleontolog Cristian Meyer. Sám byl z kvality a ohromného rozsahu všech nalezených stop a pozůstatků unešený, čtyři roky trvající práce přinesly ovoce v podobě katalogizace a podrobného popisu již výše zmíněných nových taxonů. Při další težbě a rozrůstání Sucre bylo navíc objeveno dalších osm lokalit, kde podobné výzkumy začínají a teprve mohou vydat další tajemství.

  • V bolívijských ložiscích souvrství Santa Lucía, ležící jen o několik kilometrů dále severněji, jsou naopak zdroje fosilních stop značně omezené. Tato formace dokumentuje přelom křídy a paleocénu, přičemž její stáří bylo přesně stanoveno na 67-62 milionů let. Odsud pocházejí další stopy ornitopodů a teropodů, pravděpodobně šlo o abelisauridy a hadrosauridy, ale z její mladší části známe už velmi hojné fosilie savců, hadů, obojživelníků a ryb.

  • Podobně strohý fosilní záznam nabízí i souvrství Vilquechico v departmentu Puno na jihovýchodě Peru. Tento celek se rozkládá poblíž známého jezera Titicaca, obsahuje záznam poslední deseti milionů let křídové periody a to včetně doby dopadu asteroidu. Zajímavé není ani tak objevy fosilních stop hadrosaurida ichnorodu Hadrosaurichnus titicacaensis, ale daleko zajímavější je objev zvláštních tříprstých stop rychlého a štíhlého teropoda, který patří do ichnorodu Ornithomimipus jaillardi. Pokud je skutečně zanechal jihoamerický ornitomimid, tak jde o skutečnou raritu pro celou oblasti bývalé západní Gondwany, jelikož existence těchto svižných omnivorů je v této oblasti stále otevřenou otázkou. Problematiku ornitomimosaurů z Gondwany je především řešena zde, nicméně autor v době její sepisování nevěděl o těchto stopách.

  • Za zmínku stojí i to, že z Bolívie byly hlášeny objevy fosilií údajných třetihorních dinosaurů, autor Leight M. Van Valen publikoval své poznatky ve své knize znějící Paleocene dinosaurs or Cretaceous ungulates in South America? v březnu roku 1988. Bohužel, recetní výzkumy poukazují spíše na druhotné uložení fosilií a tehdejší velmi vodnaté a vlhké prostředí by to také naznačovalo. V zásadě ale nemůžeme přežití alespoň některých populací zdejších neptačích dinosaurů vyloučit.

Jižní Amerika - Argentina

  • Argetina a její část Patagonie je často označována jako zaslíbená země jihoamerických neptačích dinosaurů. Nejslavnější jihoameričtí zástupci této skupiny pocházejí právě odsud, buď z doby velmi vzdáleného středního triasu nebo také z velmi rané pozdní křídy, kdy se zde pohybovali pravděpodobně ti největší živočichové všech dob. Svým počtem platně popsaných rodů neptačích dinosaurů se řadí mezi světovou špičku, nikoho proto asi nepřekvapí, že i zde se tito impozantní tvorové pohybovali v posledních minutách křídy.

  • U hranic s Bolívijí a Chile, kde se táhnou nižší vrcholky And, leží i sedimenty klíčového rozhraní křídy a paleocénu, souvrství Yacoraite je cosi jako argentinským ekvivalentem souvrství Santa Lucía, jelikož i odsud pocházejí skromné nálezy fosilních stop neptačích dinosaurů, ale obohacené i o fragmentární fosilie jejich kostí. Mimo tří druhů křídových ryb (zmíněný Pucapristis, pak Coelodus a Gasteroclupea) a krokodýla z rodu Dolichochampsa zde vědci rozpoznali pět ichnorodů, nejlépe známým je Hadrosaurichnus australis. Tato geologická formace je pomyslnou tečkou v případu velkého zálivu, který protínal v té době kontinent, jelikož zdejší sedimenty ukazují pobřežní vlhké oblasti plné písku a bahna, ve kterém se stopy a jiné fosilie zachovaly. Šlo o nejjižnější cíp této vodní plochy.

  • Jižněji leží potom větší plochy geologické skupiny Malargüe, například velmi významné souvrství Allen, kde se některé jeho střední části shodují se stařím 69-66 milionů let. Mezi tato souvrství patří Roca a Jagüel s přesahem do staršího paleocénu, nejsou tak bohaté na dinosauří pozůstatky jako starší části celé skupiny, ale stále zde můžeme některé fosilie nalézt.

  • Za velmi dobrý příklad patří poměrně velký hadrosaurid Willinakaqe o délce asi devíti metrů (dnes některými autory považovaný za nomen dubium nebo nomen vanum), pak také poměrně rozsáhlá savčí fauna. Fosilní nálezy prokázaly existenci čtyř druhů dryolestoidů (savci ze skupiny Dryolestoidea) a rodu Trapalcotherium ze skupiny Gondwanatheria.

  • Velmi podobné nálezy následují i ze souvrství Los Alamitos a Colorado, kde v prvním jmenované vědci popsali již čtrnáct druhů fosilních savců. Nicméně žádný z nich nepřežil velké vymírání na konci křídy, alespoň dosud prokazatelné fosilní nálezy o tom nesvědčí. Přinejmenším to demonstruje špatný pohled veřejnosti na vymírání K-Pg, stále je v paměti mnoha lidí, že savci ho přežili relativně bez úhony, ale tyto a další fosilie svědčí v opak. Již zmíněné Los Alamitos pak ještě vydalo fosilie tří druhů neptačích dinosaurů (Secernosaurus koerneri, Aeolosaurus rionegrinus a dosud nepopsaný teropod) a čtyři druhy jejich ptačích potomků (Alamitornis minutus - možná nelétavý běžec z čeledi Patagopterygidae, nepopsaný hesperornitid a dva nepopsané druhy).

Rekonstrukce menšího nelétavého ptáka rodu Patagopteryx z rané svrchní křídy současné argentinské Patagonie. Ačkoliv neptačí dinosauři byli dominantní skupinou po celém světě i v pozdní křídě, už existovaly některé nelétavé formy ptáků podobné současným pštrosům a hrabavým. Jejich existenci dokazují nejen fosilie z Argentiny, ale také z Francie (Gargantuavis) a Kazachstánu (Samrukia, dnes reklasifikována na pterodaktyloidního pterosaura). Kredit: Funk Monk, převzato z Wikipedie

  • Směrem k mysu Horn jsou pak fosilie neptačích dinosaurů stále četnější, alespoň těch ze samého konce křídové periody. Souvrství Angostura Colorada vydalo vědeckému světu fosilie dvou druhů titanosauridů (znovu Aeolosaurus a jeho nepopsaný příbuzný), Laguna Palacios další fragmenty a především velmi jemné struktury fosilizovaných včelích hnízd. Výrazně se na zachování těchto fosilií podílela činnost zdejších řek ve svrchní křídě, u souvrství Paso del Sapo potom činnost mělkého moře. Svědčí o tom fosilie středně velkého plesiosaurida rodu Aristonectes a také vegetace odnesené mořskými proudy.

  • Jedním z posledních významnějších souvrství z jižní Argentiny je pak Lago Colhué Huapí, jehož svrchní vrstvy obsahují fosilie několika druhů neptačích dinosaurů. O aeolosaurech už se ani není potřeba zmiňovat, mimo toho, že zdejší exempláře přestavují vlastní odlišný druh Aeolosaurus colhuehuapenesis, známe odsud také další exempláře jihoamerického hadrosaurida rodu Secernosaurus a potom také velmi neobvyklého malého ornitopoda z rodu Sektensaurus. Paleontologové pod vedením Lúcia Ibirica ho popsali teprve na začátku únoru tohoto roku a vykazuje některé znaky podobné skupině Elasmaria, malým ornitopodům rozšířeným pouze na jižní polokouli. Pokud by tomu tak bylo, pak by se jednalo o posledního známého elasmariana z celé Jižní Ameriky, ale příslušnost k jakékoli určité skupině malých ornitopodů není zatím příliš jasná.

  • Poslední představené souvrství se nachází na jihozápadě Argentiny a svými vrstvami v rámci geologické skupiny Divisadero zasahuje až do sousední Chile (odkud však také známe fosilie neptačích dinosaurů konce křídy) a jde o souvrství Cardiel. Přestože jsou odsud známý fosilní materiál neptačích dinosaurů velmi dlouhou dobu, jedná se o velmi špatně zachované fragmenty rodů Clasmodosaurus (dnes spíše Sauropoda nebo Titanosauria inter.) a Loncosaurus (Ornithopoda inter.). Dokazují ale přinejmenším existenci skupiny i v této oblasti.

Teď, po projetí šesti kontinentů, je jasné, že neptačí dinosauři se v době dopadu nevyskytovali pouze na západě Severní Ameriky a potažmo ve východní Asii. Opanovali celý svět ve velmi vysokých počtech a jejich populace rozhodně neplánovaly ústup další desítky milionů let, dokud nepřišlo náhlé a ohromné vymírání na konci křídy. V poslední části tohoto projektu nás čeká už jen menší shrnutí, co se týče ekosystémů dnešní ledové Antarktidy, které před 66 miliony let hostily další desítky živočišných druhů známých z fosílií. Společně s tím bude v příspěvku i zhodnocení celého projektu. Za tento bych chtěl jen dodat, že doufám, že je přehledný a nepříliš dlouhý pro čtenáře, a poděkovat všem, kteří ho sledovali.

Poslední souvrství - Úžasná fauna pozdně křídové Jižní Ameriky

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz