Primeval Rampage 3. část

2 roky po události 2508/2015

Most SNP, Bratislava

17:38, podvečer 25. června 2017

Vozidla týmů Blue a Charlie, Speciální zásahová jednotka

Celá naše civilizace se začala hroutit. Dřív nebo později to muselo přijít, věřím ale, že jsme k tomu ani anomálie nepotřebovali. Nebýt hrstky našich hrdinů, naše civilizace by tohle nepřežila, nic to ale neměnilo na tom, že stejně jednou všichni zkončíme. Nejhorší na tom bude, že s sebou vezmeme i desetitisíce dalších druhů, to už je ale jiný příběh...

Náš tým se dostal do jedné z nejhorších situací v tomto boji. Z časoprostorové trhliny totiž na most, přes který se chtěli dostat k hradu, dopadl Titanic. Most se začal bortit, jeho kusy začaly dopadat do krví prosyceného Dunaje. Náš tým si musel pořádně pospíšit, slyšeli, jak ocelová lana mostu praskají. Kusy mostu dopadaly těžce do vody. Most se přeťal i na druhé straně, ale roztrhané kusy silnice našemu týmu posloužily jako rampa. Tak tak dopadli na druhou stranu, teď byli přímo na druhé straně odříznuti od ostatních týmů.

"Co teď," zeptal se Julio. "Teď, no to bych nejradši zapil to, že jsme to vůbec přežili," řekl Petr. "Vždyť nám to vycházelo tak akorát," zavtipkovala Lena. "Blázníš, málem jsme všichni umřeli," zakřičela Nikky. "Tak se nejdřív uklidníme, nejhorší je, že to musíme objet, aby jsme se tam dostali, možná už bude pozdě," dodal Alex. Na nic víc tedy nečekali, museli se prodrat přes zátarasy na silnici, predátory, teropody, pterosaury a gorgonopsidy. Během pouze několik set metrů dlouhé cesty je postihly prakticky všechny tyto nebezpečí a nejenom ty. Možná, že už to byl úplný začátek konce.

Po těchto komplikacích dojeli na nádvoří Bratislavského hradu. Zpočátku se jim zdálo, že tu bylo moc velké ticho a klid. Oproti ostatním částem města tu vlastně nebyli žádní živočichové, kteří jim mohli uškodit, tedy alespoň ne na první pohled. Přiblížili se tedy k budově, když tu náhle uslyšeli slabý skřek, který vycházel od stromů, které stály opodál. Zdálky byly slyšet nárazy dalších předmětů z časoprostorové brány, vrtulníky a bombardéry.

Skřek zesílil a ze stromů se snesla několika členná skupina sinornitosaurů. Tito teropodi vynikali v plachtivém letu, zároveň to byli jedovatí lovci, kteří se velmi rychle blížili k našemu týmu. Několik z nich zasáhly výstřely ze samopalů, ale další pokousali několik členů týmu Charlie. Chtěli to však dotáhnout do konce, proto něchali náš tým, aby šli dál, klidně i bez nich. Když pronikli do hradu, tak našli několik roztrhaných strážných. Rozdělili se na dva týmy po třech a chtěli komplex obejít a značně vyčistit.

Procházeli a narazili hned na několik malých i velkých problémů. První trojice, která sestávala z Alexe, Nikky a Petra, procházela levé křídlo hradu. V jednom ze sálů, zaslechli, jak se tam něco hýbe. Než se odvážili vejít dovnitř, tak se z místnosti vyplazil 11 metrů dlouhý Gigantophis. Toto stvoření bylo predátorem, který obýval tropické záplavové lesy eocénského egypta před 40 miliony let. Tento jedinec měl své oranžovorudé tělo žíhané černými proužky jako krajty, byl ovšem o něco málo větší. Zrak nebyl jeho hlavním smyslem, kvůli potemněné obloze byla také v celém městě poměrně tma, proto vystrčil z tlamy svůj dlouhý jazyk, který očichával a ohmatával vše okolo něj. Had rázem znejistil, cítil je.

Mezitím druhá skupina procházela pravé křídlo. Zprvu se prakticky nic nedělo, avšak když byli blíže ke schodišti, jejch pozornost zaznamenal jeden velmi dravý živočich, který na schodišti hodoval na mrtvole lystrosaura. Když byli od schodiště tak pět metrů, pomalu se za rohem vynořovaly žlutofialové čelisti, které byly lemovány ostrými zuby. Velice pomalu se pak vynořila i hlava a část těla. Ten teropod si je velmi pomalu prohlížel, pak se rozhodl zaútočit. Lena stihla uskočit na druhou stranu od teropoda, který se částečně zasekl o svůj hrb v úzké chodbě. Byl to Concavenator.

Gigantofis se "rohlížel" svým jazykem a cítil jejich přítomnost. Alex se tedy rozhodl vystřelit do chodby, kde spadla omítka a část výzdoby. Had se neskutečně rychlým pohybem vrhl po kusu kamene, který spadl na zem. Tým toho využil a šli dál chodbami, už se pomalu blížili k místě konání summitu. Cestou se jim však do toho připletl Phorusrhacos. Tohoto 2,5 m vysokého ptáka náš tým pouze uspal, jelikož nebyl pádný důvod ho zabít. Cestu jim však překazil někdo jiný...

Řev toho teropoda však přilákal predátora. Ten se na něj bez milosti vrhnul, začal ho kousat zuby, které byly dlouhé jako lékařské jehly a bodat drápy do hřbetu, krku a břicha konkavenatora. Ten vysílením a ztrátou krve padl na zem. Predátor se chystal na další kořist, která mu stál v cestě. Rázem se ale otočil a Lena po něm hodila kopí, které stálo u rytířského brnění. Tato stará zbraň se mu zasekla přímo do oblasti očí a sluchového aparátu a sílou prorazil okno a vypadl zem před budovu. Museli pokračovat dál.

Druhou skupinu mezitím na menší chvíli zabavili Bergerovi vojáci. Museli je zabít, jinak neměli volný průchod. Nebylo to však jednoduché, bylo tam hodně míst, kam se mohla jak jedna, tak druhá strana schovat. Poničené fasády, spadaný strop nebo převrácené stoly. Paradoxně jim však pomohlo několik zástupců rodu Barylambda. Ti nepřátele udupali. Byli velmi podráždění, jelikož to byli většinou samci a v období pozdního paleocénu začínalo období rozmnožování. Obě skupiny se poté setkaly těsně před vstupem do summitu.

"Co teď," řekl Petr. "Pořád ta stejná otázka, ukončíme to jednou provždy," řekl přísně Alex. Když tam ovšem vpadli, tak našli jen prázdný sál. Ovšem u jednoho z oken stál právě Tommy Berger. "Doufal jsem, že přijdete, konečně to můžeme ukončit," řekl s úsměvem. "Tohle je maximálně konec s tebou," řekl Julio. "To si myslíte vy, ale teď už mám prakticky absolutní moc, o tu mi ale nešlo," řekl. "Tak o co," zeptala se Anna. "O pomstu. To oni totiž zabili mýho otce, takže vás všechny chci zničit, o to mi jde. Beztak, do několika hodin už nebude svět existovat, tak jak ho známe, ale tu moc nad ním si tu chvíli ještě užiju," dodal.

"Kde jsou ti politici," zeptal se Petr. "Vedle v sále, ale to vám může být jedno, za pár chvil vás totiž zabiju a nechám to tady vyletět do vzduchu," dodal naposledy. Pak stiskl na jednoduchém zařízení jedno tlačítko a okny proskočili predátoři. Tým se však nedal tak jednoduše a začala hromadná přestřelka. Predátoři však měli převahu, přesto ale hodně z nich bylo zabito. Jedna kulka však trefila i Bergera, přímo do břicha. Spínač mu vypadl z ruky, zmocnil se ho Petr a rostřelil ho. Neurální svorky, které jím byly v lebkách predátorů řízeny, praskly a rozrhly jim lebky. Zároveň však to začalo odpočet bomby, zbývalo 5 minut.

Rozstřelili zámek dveří do dalšího sálu, nasměrovali politiky bezpečně ven a utíkali také. Julio s Annou si však vzpoměli i Bergera a vzali ho s sebou. Ptáte se proč ? Nesmněl nám podruhé uniknout. Když dorazili ven, detonátor odpálil bombu. Ochromilo to prakticky celou Bratislavu. Cítila to i veškerá prehistorická zvířata, hromadně se vracela do stejných dob, odkud přišla, protože šlo o jejich domovy. Byl to úžasný efekt. Pak se anomálie hromadně zavřely. Tohle způsobilo další řetězovou reakci. Veškeré předměty, které sem dopadly časoprostorovou trhlinou se vracely zpět a v původním stavu. Celá trhlina se poté zacelila. Chvilku to trvalo, ale šedobílá mraková kaše se o něco málo rozestoupila a objevily menší paprsky slounce. Vše už nejspíš bylo takové, jak mělo být...

Když se náš tým vrátil okolo osmé zpět do Prahy, tak slunce krásně ohnivě zapadalo. "Co bude teď," zeptala se Nikky. "Víš možná, že ta trhlina způsobila to, že anomálie zavřely nadobro," řekl procítěně Petr. "Nebude to divný, víte co, být zase o něco normální," smál se Julio. "Asi jo, možná že už to tak je," dodala Anna. Když už chtěli odejít, tak Alexovi zavolal Koh. "Ano pane, ano...vážně, dobře hned tam jedeme," řekl do telefonu. "Co se děje," zeptala se Lena. "Zdá se, že zas tak normální nebudeme. Na Ruzyni zmizelo letadlo do jasného bílého světla," dodal s úsměvem. Nová anomálie.

Takže si to shrňme, za měsíc se našemu týmu a naší společnosti odvrátit celosvětovou krizi, která mohla zničit celý svět. Už podruhé. Nikdy to sice nebude jako dřív, ale stále nám svět důvěřuje a můžeme ovlivnit, co se stane. Je to na nás. A když se zase objeví nějaká obluda, tak my to budeme vědět a budeme připraveni. Stále tu jsme s vámi a náš svět budemem chránit do posledního dne. My jsme totiž ti, co znají anomálie...