Probelesodon
Trias patří mezi období, kde se stalo velké množství různých evolučních zvratů včetně vývoje skupin obratlovců, které později měly bezkonkureční vládu nad kontinenty. Za takové můžeme označit především neptačí dinosaury, ačkoliv to byli i předci současných krokodýlů, pterosauři nebo želvy a také předci prvních pravých savců. Mezi jejich nejbližší příbuzné a zároveň mezi synapsidy nejvíce se podobající savcům patřili zástupci kladu Chiniquodontoidea, kam patří i skuteční předci savců, a mezi nimi byl třeba i tento jihoamerický Probelesodon. Mluvíme tu o živočichovi, který se velikostně i vzhledově podobal jezevci, dá se proto předpokládat, že byl i ve stejné ekologické pozici vůči svému okolí a patřil tedy mezi pouze malé příležitostné dravce a spíše byl omnivorem, který v době středního triasu ničím nepohrdl. Jeho fosilie, včetně dobře dochovaných lebek s velmi zajímavou stavbou kostí a chrupu, známe z argentinských a brazilských souvrství o stáří zhruba dvě stě čtyřicet pět až dvě stě patnáct milionů let. Zastoupení ve čtyřech druzích, z nichž ale dva mohou být synonymy zbylých dvou, je důkazem o jeho evoluční úspěšnosti a určité schopnosti přežít i ve velmi silné konkurenci - koneckonců se objevil právě v době, kdy se objevovali první masožraví dinosauři a na vrcholu potravního řetězce stáli gigantičtí krokodýlovití prestosuchidi a rauisuchidi. Malá velikost z něj ale dělala spíše potravu pro první zmíněné, probelesodoni jim ale naopak mohli škodit požíráním jejich vajec a právě vylíhlých jedinců, jak je prezentováno i na rekonstrukci nahoře*. Pokud ovšem zrovna neplenili hnízda, tak se živili různými ještěry, primitivními menšími synapsidy, hmyzem a pravděpodobně také zdechlinami, kořínky a jedlými plody, jeho zubní sada obsahuje několik malých řezáků, velké špičáky a také silné stoličky. Ačkoliv to byl tedy převážně masožravec, dá se předpokládat, že mu nedělalo problém se živit i potravou složenou z rostlin a plodů, to ale v případě nouze. Více masité stravě také naznačují velké lícní a spánkové svaly, které mohly být schopné silnějšího zkusu. Stavbou těla byl Probelesodon poměrně nízký a podsaditý tvor schopný rychlého výpadu, jeho hlava byla v poměru k tělu docela velká a rozměrná. Přestože to z fosilií nelze prokázat, nejspíše se pyšnil krátkou srstí jako praví savci i jejich savcotvární předkové, jelikož s nimi byl v daleko užším příbuzenském vztahu než většina ostatních kynodontů. Mohl také obývat nory a vystupovat z nich na lov až v noci, ale to o tom už můžeme jen teoretizovat, protože podobně unikátní nálezy jako norující zahrabaní terapsidi (Thrinaxodon liorhinus apod.) nebo jiní prehistoričtí obratlovci (Oryctodromeus cubicularis, Broomistega putterilli apod.) jsou vzácností. Některé fosilní nory ze souvrství Chañares v Argentině (Fiorelli et. al., 2018) jsou ale zřejmě od menších terapsidů a mohl je vyhrabat právě tento rod nebo jeho blízký příbuzný. A vzhledem k tomu, že se niky denních dravých terapsidů postupně v této době dostávaly do drápů malých dinosaurů, nedá se to považovat za nepravděpodobné. Podporovaly by to i výzkumy v souvrstvích Ischigualasato a také Chañares (Romer, 1969), kde se fosilie probelesodonů nacházejí a ubývají spolu s fosiliemi jiných masožravých terapsidů v čím mladších vrstách se nacházejí. Tato výměna fauny v pozdním triasu pak pravděpodobně právě souvisí s vývojem masožravých dinosaurů a jiných pokročilých archosaurů, kteří jim tvořili silnou konkurenci.
Jak už bylo nadhozeno výše, téměř jakékoli důkazy o sociálním životě probelesodonů dosud chybějí, a můžeme je proto pouze odhadovat a předpokládat na základě srovnání s jeho příbuznými a také současnými dravými a všežravými šelmami, jako jsou právě jezevci evropští (Meles meles), medojedi kapští (Mellivora capensis) nebo třeba i hyenky hřivnaté (Proteles cristata). Tito triasoví draví terapsidi tedy mohli pečovat o svá mláďata v norách a možná i vytvářet složitější sociální společenství, případně malé lovecké smečky pro udolání větší kořisti nebo pro odolání nepřátelům. Zatím se ale nepodařilo shromáždit žádné fosilie, které by toto chování naznačovaly, přesněji řečeno k autorovi se podobná informace dosud nedostala, a považuje proto celý scénář za pravděpodobný, ovšem ještě neprokázaný.
Probelesodon měl už poměrně blízko k předkům savců a k savcům samotným. Ke konci své existence už s nimi dokonce sdílel část svých ekosystémů, vzhledově se jim také podobal až na chybějící ušní boltce. Jinak ale s nimi měl velké množství společných znaků, druhotné patro v tlamě, tlapy s polštářky nebo už téměř chybějící kosti mezi očnicemi a spánkovou jámou. Stále byl ale primitivní, pokud ho porovnáme například s pozdějšími tritylodontidy (Tritylodontidae), tak vykazoval znaky na kostře, jež ho jasně určovaly jako synapsida.
Argentinská selekce
Vůbec první fosilie rodu Probelesodon byly objeveny v oblasti již zmíněného souvrství Chanares v argentinské provincii La Rioja, popsal je potom roku 1969 americký paleontolog a odborník na fosilie permských a triasových obratlovců Alfred Sherwood Romer jako typový druh Probelesodon lewisi. Nalezený živočich sdílel mnoho společných znaků s již dříve popsanými rody Chiquinodon a Belesodon, podle kterého získal i pojmenování, a který je dnes synonymem prvého jmenovaného, ale utváření horní čelisti, stavba zubů a některé další znaky z něj dělaly tvora dostatečně odlišného pro vytvoření nového taxonu. Postupně bylo nashromážděno větší množství exemplářů, z nichž mnohé byly relativně kompletní, takže si vědecká obec mohla o tomto tvorovi udělat velmi dobrou představu.
Kostra malého, ale zajímavého terapsida druhu Probelesodon lewisi. Na kostře už si můžeme všimnout mnohých podobností se savci, je to například bránice, nohy směřující pod tělo nebo diferencovaný chrup na špičáky, řezáky a stoličky. Přesto ale titul "savec" tomuto rodu ještě zdaleka nepatřil. Kredit: převzato z webu ResearchGate
Romer o čtyři roky později popsal ještě další druh tohoto rodu, ovšem tentokrát pocházel z území brazilského spolkového státu Rio Grande de Sul a to pravděpodobně ze souvrství Santa Maria o stáří asi dvou set třiceti tří milionů let. Pojmenoval ho jako P. minor v odkazu na jeho velikost oproti typovému exempláři. Jeho validita je dnes ale otázkou, jelikož podle některých autorů by se ve skutečnosti mohlo jednat o případ sexuálního dimorfismu a patřil by mezi synonyma druhého brazilského druhu P. kitchingi (Romer, 1973). Jenže fakt, že nalezený jedinec je o polovinu menší, tento názor poměrně spolehlivě vyvrací a pravděpodobně jsou oba samostatnými druhy.
Posledním ze čtyř druhů tohoto rodu je pak P. sanjuanensis, který byl objeven také v souvrství Ischigualasato a od typového druhu ho odlišuje mírně odlišným utvářením lebečních kostí a zubů v čelistech**. Výskyt tohoto rodu by se přitom mohl týkat ještě souvrství Los Rastros v západní Patagonii, ačkoliv zde nebyl prokázán z fosilií. Mimo toho lze ještě dodat, že některými autory jsou všechny čtyři druhy považovány za jeden a na různých územích jde pouze o ekologické variace typového druhu. Jiní naopak všechny považují za synonymum druhu Chiniquodon theotonicus (Abdala a Gianinni, 2002), ale to doposud není potvrzené a otázkou je, do jaké míry je to pravděpodobné.
Naleziště: severní Argentina, jihovýchodní Brazílie Biotop: Sezónně vlhké oblasti u vodních ploch
Druhy: P. lewisi (typ.), P. minor, P. sanjuanensis, P. kitchingi Váha: do 1,5 kg
Strava: Menší obratlovci a bezobratlí, popř. vejce, kořínky apod. Význam: "Předek rodu Belesodon" dle podobnosti chrupu
Doba: stupeň Anisian až Norian, před 245-216 mil. l. (někdy uváděno 245-230 mil. l.) Sok: Jakýkoli větší masožravec
Délka: 25-50 cm Zařazení: Synapsida, Cynodontia, Eucynodontia,
Popsán: Romer, 1969 Probainognathia, Chiniquodontoidea, Chiniquodontidae
Výška: pravděpodobně 5-15 cm Synonyma: Chiniquodon sanjuanensis (?)**
*rekonstrukce se opírá o zpodobnění tohoto tvora v dokumentárním cyklu Dinosaur Revolution z roku 2011, kde jsou tito živočichové vykradači hnízda rodiny eoraptorů (Eoraptor lunensis). Vyruší je však u toho matka snůšky a všechny do jednoho je zabije, o posledního z nich se pak postará otec, který zabrání sežrání jediného přeživšího mláděte
**někteří autoři předpokládají, že druh P. sanjuanensis je druh rodu Chiniquodon
Zdroje snímků a rekonstrukcí: