Pterosauří plameňáci v akci - Nálezy z Polska, co to jen potvrzují

Evoluční vývoj je do určité míry předvídatelnou záležitostí - mnohokrát bylo na tomto blogu zmíněno téma evolučních trendů, které se mohou ve vývoji objevit i několikrát po sobě a to u nepříbuzných skupin. Jinými slovy tu jde o evoluční konvergenci, za jejíž velmi dobrý příklad můžeme uvést současné plameňáky (Phoenicopteridae) a právě některé pterosaury z čeledi Ctenochasmatidae. Obě dvě skupiny si vyvinuly stejný způsob obživy, cezení vody skrz velké množství kartáčovitých zubů v tlamách a pravděpodobně i tito pterosauři měli nafialovělou, růžovou nebo načervenalou barvu jako jejich dnešní ekvivalenty. Fosilie těchto rodů jsou široce geograficky i stratigraficky rozšířené, ovšem dosud se nepodařilo objevit stopy po tom, jestli i jejich zažívací trakt byl podobný nebo shodný s tím plameňáčím. Zajímavý výzkum odkazující na toto téma teď publikovala skupina švédských paleontologů na základě rozboru nálezů z Polska, částečně nám podává představu o tom, jak pterosauři tvořili "druhohorní guano".

Pterodaustro je jedním z nejznámějších jihoamerických pterosaurů a jeden z druhů, u kterých máme ověřeno, že se živil jako soudobí plameňáci. Paleontologové původně datovali jeho fosilie do svrchní jury, ovšem recentní výzkumy potvrzují spíše stáří spodnokřídové, takže ukazují daleko větší evoluční úspěšnost tohoto způsobu obživy - s přihlédnutím k tomu, že se jeho počátky datují do doby před zhruba 150 miliony let, takže trval déle než u plameňáků (45 milionů let ku zhruba 26 milionům let). Polské nálezy to přinejmenším potvrzují. Kredit: Luis Rey, převzato z jeho blogu

U mnoha druhů pterosaurů bylo dříve zcela běžné tvrdit, že se živily rybami nebo jinými vodními obratlovci, ale v současnosti víme o daleko různorodějším jídelníčku této skupiny ohromujících obratlovců. Vyskytovali se mezi nimi rybožravé druhy, mrchožrouti, aktivní lovci, hmyzožravci a v neposlední řadě druhy schopné filtrovat drobné mikroorganismy a rostliny z jezer, pomalu tekoucích vod nebo estuárií. Zatím nám ale chybí větší množství důkazů jako je obsah střev nebo žaludků těchto živočichů, takže si nemůžeme být jisti, jakým způsobem probíhalo jejich trávení a na kolik se podobalo recetním ptákům, plazům nebo netopýrům.

Zvláštní problematiku se ale rozhodli řešit paleontologové z Univerzity v Uppsale, kteří se zabývali třemi koprolity nalezenými ve svrchnojurských horninách na polské lokalitě v lomu Wierzbica. Toto jurské naleziště také oplývá dalšími docela hodnotnými nálezy jako jsou stopy pterosaurů, často také chybějící v rámci jednotlivých skupin, zanechané pravděpodobně právě ktenochasmatidy.

Jednotlivé exempláře těchto koprolitů byly nalezeny v seriích šlépějí a jejich poloha téměř s jistotou určuje původce koprolitů totožné s původci těchto stop. Jedním z autorů rozboru těchto nevšedních a trochu nechutných, ale velmi důležitých komponentů při výzkumu fosilních obratlovců je i student PhD, Martin Qvarnström, podle kterého je musel zanechat pterosaurus živící se filtrováním malých mikroorganismů.

Skenování pomocí CT skenu v nich odhalilo zbytky drobných foraminifer (tedy drobných prvoků obalených tvrdou schránkou), rozdrcené drobné schránky mořských bezobratlích a možná také fosilie mnohoštětinatých červů (Polychaeta), které ktenochasmatid pozřel a strávil před vykálením. Je ovšem otázkou, jestli a jak tento tvor tuto potravu pozřel.

Paleontologové, kteří jsou autoři této studie, interpretují svrchnojurské ktenochasmatidy jako tvory s méně sofisitokovaným způsobem krmení pomocí filtrace vody a to kvůli tomu, že jejich štíhlé kartáčovité zuby byly méně vyvinuté a početné než u zástupců z křídy, jako je třeba již zmíněný Pterodaustro. Logicky by tedy jejich způsob krmení měl být daleko více "neohrabaný" a měli by tedy požírat i tvory s většími schránkami, polské koprolity ale ukazují opačný scénář. Jejich složení totiž odpovídá zhruba stejně složitému zubnímu aparátu jako u pokročilého tribu Pterodaustrini nebo současných plameňáků.

Autoři studie sami srovnali schopnosti těchto jurských ktenochasmatidů se současným plameňákem andským (Phoenicoparrus andinus), u kterého se také v jeho trusu nacházejí i velmi malé foraminifery a má poměrně složitý filtrací aparát. Dodávají však, že tomuto scénáři je pouze v případě, že stopy a koprolity mají stejného původce.

Na základě tohoto paleontologického výzkumu můžeme dále odvodit i fakt, že možná některé bohaté uloženiny foraminifer v pobřežních uloženinách od svrchní jury do spodní křídy jsou právě důsledkem hnízdění kolonií ktenochasmatidů. Je takřka jisté, že některé druhy pterosaurů, které ve velkých koloniích hnízdily na mořském pobřeží vytvářely guano podobné tomu, jaké tvoří současní mořští ptáci.

Na polské lokalitě se ale pravděpodobně jednalo o pouze nahodilé místo, kde mohli ptakoještěři přenocovat nebo přistát pro odpočinek. Takový výzkum je v rámci tzv. pterosaurologie docela ojedinělou záležitostí a bylo by jisté zajímavé sledovat, kdyby ho bylo možné provést i na známých místech výskytu těchto ohromujících létajících plazů jako je Brazílie, Velká Británie nebo Maroko.