Sacabambaspis
Ačkoliv první známí obratlovci se objevili již v období kambria, jejich pokročilejší příbuzní se daleko více rozrůstají až v následujícím ordoviku a tehdy se dají označit za skutečné rybovité obratlovce. Přestože šlo o poměrně špatné plavce a filtrače mořského sedimentu a kalu na dně, v této části ekosystémů už tvořili docela významnou složku fauny. Sacabambaspis je jedním z nejlépe známých fosilních obratlovců ordoviku, se svými třiceti centimetry se řadí k menším živočichům tohoto geologického útvaru, ale rozhodně tím neznevažuje svůj ekologický a evoluční význam. Patřil k rybovitým obratlovcům, kteří se zdržovali při mořském dně a zde hledali potravu v podobě malých organismů a zbytků jejich těl. Tyto malé částečky nasávali pomocí ústního otvoru bez pohyblivé čelisti, nacházelo se v něm ale asi šedesát zubních plátů zastávající funkci kousání a stavba ústní dutiny mu umožnila sání kalu pro cezení potravy. Tito obratlovci měli ústní otvor na samém začátku lebky mezi očima, jejichž umístění je jejich charakteristickým znakem, a celou hlavovou část potom kryl kostěný štít. Sám osobě se tento štít skládal ze zkostnatělých šupin, poskytovalo to jistou proti větším druhům masožravých bezobratlých, se kterými se v jeho ekosystémech setkával. Mezi zhruba dvaceti kostěnými štítky, které tvořily i horní i dolní část pancíře, byly také schované žaberní štěrbiny a mezi očima se ještě nacházely dva menší otvory. Některými vědci jsou považované za nozdry, ale jejich význam není dosud zcela jasný. V případě kostěného štítu ale šlo také o jistou překážku v pohybu, jelikož tíha onoho pancíře z něj nedělala příliš dobrého plavce. Nasvědčují tomu i chybějící párové ploutve. Jediný pohon tvořila silná ocasní ploutev s jedním lalokem a poměrně silnými svaly a zpevňujícími oblouky. Jeho stavba se v mnoha rysech odlišuje od všech pokročilejších zástupců skupiny Pteraspidomorphi a proto se tento rod spolu se svými příbuznými nedá zařadit k pokročilejším heterostrakomorfům (Heterostracomorphi). Po celé délce jeho těla se táhl senzorický orgán srovnatelný s postranní čárou současných ryb, Sacabambaspis díky nim mohl detekovat změnu pohybu ve vodě a směr, ze kterého přicházel. Tento orgán tvořily póry mezi šupinami, ve kterých se nacházela nervová zakončení. Stavba jeho těla ale celkově připomínala cosi jako přerostlého pulce.
Na lokalitě, kde bylo nalezeno mnoho exemplářů typového druhu Sacabambaspis janvieri poblíž bolivijské vesnice Sacabamba v departmentu Cochabamba, byly s nimi nalezeny také četné fosilie lingulidních ramenonožců. Na jedné lokalitě se nacházelo až příliš mnoho takových živočichů včetně třiceti jedinců sacabambaspisů a vědci dospěli k názoru, že všichni zemřeli ve stejný čas. Za pravděpodobný se považuje scénář, že příbřežní oblast, ve které tito živočichové žili, byla zaplavena tak velkým množstvím sladké vody, že to změnilo koncentraci salinity v oblasti. Důsledkem toho byla masová smrt, jelikož tuto koncentraci nebyli schopni snést.
Formálně popsaný je zatím pouze typový druh Sacabambaspis janvieri ze souvrství Anzaldo v již zmíněné Bolivii. Vědci ale rychle pochopili, že tento tvor byl vlastně docela kosmopolitně rozšířen a tvořil další tři dosud nepopsané druhy. Jednoho známe z ordovických pískovců ve střední Austrálii, izolované šupiny a části krunýřů jsou velmi podobné bolivijskému druhu, dalšího ze souvrství La Cantera v Argentině. Třetí druh je ale tím pravděpodobně vůbec nejpodstatnějším, jelikož naleziště Amdeh v Ománu ukázalo, že se tento rod vyskytoval i daleko severněji v Gondwaně, než se původně předpokládalo.
Naleziště: Bolívie, Argentina, Austrálie, Omán Biotop: Přímořské oblasti
Druhy: viz výše Váha: do 2 kg
Strava: Kal, drobné organismy Význam: "Štít ze Sacabamby" dle naleziště a hlavového štítu
Doba: stupeň Dapingian až Sandbian, před 470-453 mil. l. Sok: Větší masožravci
Délka: 20-35 cm Zařazení: Chordata, Agnatha, Pteraspidomorphi,
Popsán: Gagnier, Blieck a Rodrigo, 1986 Arandaspida, Arandaspididae
Výška: zanedbatelná, zhruba 10 cm Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí: