Sangaia
Temnospondylní obojživelníci jsou patrně nejúspěšnější skupinou obojživelníků, tedy skupin, které za ně považujeme, vůbec, jelikož jsou patrně předci všech současných druhů moderní obojživelníků (Lissamphibia). Některé fosilie by potom jejich evoluční historii prodloužily až do doby spodního permu, kde už by své ekosystémy sdíleli se svými dávnými předky. Jedním z temnospondylů, zástupce čeledi Rhytidosteidae, pak žil ve stejné době jako jejich první žáby a jejich předkové, na konci permu a samotném počátku triasu byl i jihoamerický druh Sangaia lavinai ze spodního triasu. Datace jeho fosilií se pohybuje mezi dvě stě padesáti dvěma až dvě stě čtyřiceti sedmi miliony, tedy těsně ke konci velkého permského vymírání druhů, ale tato životní forma ho prokazatelně přijela. Pravděpodobně jde také o jednoho z nejstarších zástupců čeledi rhytidosteidů, kteří se sami osobě objevili nedávno před koncem permu. Nalezené fosilní pozůstatky ukázaly, že šlo o akvatického až semiakvatického lovce menších druhů obratlovců a bezobratlých, jež se nacházeli buď ve vodním prostřední nebo nebezpečně blízko vodní hladiny. Fosilie lebky jsou v poměrně dobrém stavu, který ukazuje špičatý čenich a poměrně nízkou lebku trojúhelníkovitého tvaru se širokým týlem. Svědčilo by to tedy pro poměrně silný zkus na lisování a kousání tvrdých chitinových schránek hmyzu a členovců, případně i menších druhů plazů a obojživelníků. Ve zdevastovaném světě po velkém permském vymírání měli tito tvorové poměrně omezené zdroje potravy, v souvrství Sanga do Cabral v jižní Brazílii měli před dvě stě padesáti miliony let ještě konkurenci v podobě semiakvatického archosaura druhu Teyujagua paradoxa a omezené zdroje potravy. Vyskytovali se zde sice menší druhy hrabavých plazů z rodu Procolophon, jiní nepopsaní temnospondyli a snad také savcotvární kynodonti. Konkurence a snaha o lov potravy ve velmi nehostinném světě jim poskytla adaptace pro nový evoluční směr, různé tvary, velikosti a adaptace. Znaky na lebce rodu Sangaia odpovídají loveckému stylu podobném temnospondylním obojživelníkům jako jsou permští Saharastega nebo Rhinesuchus, nicméně kratší čumák měl omezený dosah při útoku. Oči byly po stranách posunuté k vrchu hlavy, možná pro kontrolu světa nad hladinou. Dle zdrojů autora veškeré poznatky o postkraniální kostře chybí, měla by se ale proporčně podobat jiným zástupcům čeledi, ze které pochází.
Druh Sangaia lavinai je znám pouze z levé poloviny lebky, dalších lebečních fragmentů a částí kostěného patra v tlamě. Původně také došlo k misidentifikaci rodového jména při popisu, kolektiv tří brazilských vědců zvolil původní jméno Cabralia lavinai, které ale použil již roku 1882 biolog Moore při popisu nového druhu motýla z čeledi Noctuidae. Záhy potom tedy vědci museli změnit jméno na Sangaia, které odkazuje na geologickou formaci místa nálezu.
Fylogeneze tohoto rodu ukázala překvapivé vazby na druhy Mahavisaurus z Madagaskaru a Pneumatostega z Jihoafrického republiky. Mimoděj to potvrzuje pohyby této čeledi v rámci celé jižní Gondwany. V případě prvního jmenovaného jde dokonce o sesterský taxon brazilského druhu a s druhým sdílí společného evolučního předka, jež se pravděpodobně vyvinul již před velkým permským vymíráním.
Naleziště: jižní Brazílie Biotop: Sladkovodní zdroje
Druh: S. lavinai Význam: "Ze Sangaii" dle souvrství v místě nálezu
Strava: Hmyz, členovci, ryby, menší obratlovci Váha: v rozmezí (?) 10-15 kg
Doba: stupeň Induan až Olenekian, před zhruba 252-247 mil. l. Sok: Archosauři, jiní temnospondyli
Délka: do 0,5 m Zařazení: Batrachomorpha, Temnospondyli, Stereospondyli,
Popsán: Dias-da Silva et. al., 2006 Rhytidosteoidea, Rhytidosteidae
Výška: nepřesahující 15 cm Synonyma: Cabralia lavinai (preokupované jméno)
Zdroje snímků a rekonstrukcí: