Předci a příbuzní krokodýlů dosáhli v průběhu raného a středního triasu velkého rozmachu, rozrůznili se mnoha různých forem, které se lišily vzhledem i velikostí. Jednou z nejznámějších a nejdominatnějších čeledí krokodýlotvárých archosaurů byli prestosuchidi. Jednalo se o velké a velmi robustně stavěné predátory, kteří byli rozšířeni převážně kolem oceánu Tethys, ale postrach okolí souvrství Ischigualasato byl jednoznačně 9 m dlouhý prestosuchid Saurosuchus galilei. Velice dobře by mu seděl přídomek "T-rex triasu", jelikož se svou délkou patří k těm vůbec největším plně suchozemským krokodýlům, větší už byl pouze Fasolasuchus měřící v extrémech okolo 11 m, a také kvůli jeho dravosti jistým podobnostem, co se týče celkové tělesné stavby. Od svých příbuzných se lišil pouze jedinnou překrývající se řadou kostěných osteodermů, které měly tvar listů. Dále jeho záda kryly dvě řady kostěných nepřekrývajících se osteodermů a zrohovatělá kůže tvořící tupé výstupky. Ačkoliv mohl vážit až kolem 2 tun, pravděpodobně se dokázal poměrně rychle přemisťovat krátkými skoky či houpavým během. Dokázaly to jeho polorozkročené nohy, které byly zakončeny mohutnými tlapami s drápy o velikosti prstů. Když se Saurosuchus postavil na zadní, mohl jimi uštědřovat silné omračující rány. Hlavní útočnou zbraní však byla jeho masivní lebka s velkými vroubkovanými zuby. Lovil pravděpodobně tak, že se zakousl své kořisti do krku a prokousl ji hrdlo či průdušnici.

Hlavní složkou potravy tohoto monstrózního dravce byla velká zvířata, byli převážně pomalí stádní dicynodonti jako Jachaleria a Ischigualastia, kteří se samotní nedokázali účinněji bránit proti rychlému výpadu saurosucha. Ten silným zkusem pak prokousl hrdlo či rozerval břicho tomuto býložravci, a pak z něj rval velké kuy masa. Nepohrdl ale ani temnospondyly, lasici podobnými druhy terapsidů či prvními dinosaury, v tomto ohledu byl pro něj nejlepší kořistí prosauropod Chromogisaurus.

 Není známo, jestli Saurosuchus pečoval o své mladé, jelikož známe pouze jednu holotypní kostru, která však patří ještě subadultnímu jedinci. Je ale pravděpodobné, že o mláďata pečovaly pouze samice, které při určitém věku mláďat je ponechávaly svému osudu.

Saurosuchové obývali velmi velkou oblast dnešního souvrství Ischigualasto, ve kterém se, kromě velmi různorodé fauny, velice rychle měnilo podnebí. Byly zde období sucha, která z této oblasti téměř vysávala život, ale i deštů, kde zde převládly přesličky a cykasovité stromové rostliny.

Hřebenatý krokodýl

Lebka je dost zajimavým tématem sama osobě. Má totiž několik odlišností, které na první pohled nejsou patrné. Lebka se směrem dozadu a do stran rozšiřuje, což dává úchyt silným čelistním a krčním svalům. Diasterny ve spodní čelisti a za očima tak nabízely úchyt silným svalům, které dokázaly nejen zpevnit krk a lebku do optimální polohy pro útok, ale i velice silně zkousnout oproti svým příbuzným. K tomuto úkonu sloužily i silné a robustní klouby čelisti a výrazně zkrácené výběžky prvních krčních obratlů.

Zuby byly poměrně velké a vroubkované, jejich velikost se lišila podle umístění v čelistech, přičemž největší zuby se nacházely ve střední části horní čelisti. Lebka celkově vykazuje několik podobných, ale zároveň odlišných znaků od jeho příbuzných. Například rozšíření se dá pozorovat i u fytosaurů a krokodýlů, ale u žádných nejsou drážkování a morfologické znaky tak rozsáhlé. Avšak podobně jako u vyvinutějších lorikátů má patrnou malou kůstku u slzních kostí. A velice zvláštním znakem jsou dvě velmi mohutné kosti nad očima, které zaživa tvořily dva hřebeny. Ty se pravděpodobně lišly velikostí podle pohlaví, mezi samci také mohly sloužit k soubojům o samice.

Tekodont Osvalda Reiga

Dosud všechny validní exempláře rodu Saurosuchus byly nalezeny na slavném argentinském nalezišti Ischigualasto. Bylo jich nalezeno již několik, ale dosud neznáme kompletní kostru. Ty úplně první holotypní fosílie byly nalezeny roku 1959 argentinským paleontologem Osvaldem Reigem. Tentýž člověk popsal také jednoho z nejstarších teropodních dinosaurů, rod Herrerasaurus a sice roku 1963. Původní holotyp představoval kompletní ale značně deformovanou lebku, dorsální obratle a osteodermy a částečnou pánev (pelvis). Ty další pak představovaly hlavně přední končetiny, krkční a ocasní obratle a skapulakoidy. Saurosuchus tak byl řazen mezi tzv. tekodonty, což byla systematická skupina, která sdružovala prakticky všechy triasové archosaury. Později bylo zařazení zpřesněno, dnes je řazen mezi čeleď Prestosuchidae, což je sesterská čeleď čeledi Rauisuchidae. Roku 2002 byly nalezeny v arizoně v souvrství Chinle pozůstatky lebky a zubů menšího lorikata a objevil se názor, zda se nejedná o jiný druh či juvenilního jedince saurosucha. Moderní fylogeneze však poukazují na to, že se jedná o rauisuchida.