Scolosaurus
Ankylosauridi patří k bezpochyby jedněm z dinosaurů, které si lidé oblíbí a poznají je na první pohled. Tito v zásadě mírní a poklidní býložravci obývali severoamerický a asijský kontinent v době rané až pozdní křídy, ačkoliv jisté nálezy (Minmi z Austrálie, stopy z Cal Orcko v Bolívii) poukazují na to, že byli rozšířeni i jinde. Zdaleka nejvíce druhů se vyskytovalo na území dnešní západní Kanady a západu Spojených států, skvělým příkladem jejich diverzity je právě trochu časem pozapomenutý Scolosaurus cutleri ("Cutlerův ještěr se vztyčenými kůly") o délce malého auta a s brněním, za které by se nemusel stydět žádný středověký rytíř. Tento mohutný býložravec vážící až dvě tuny se procházel po někdejším východním okraji Laramidie na území dnešní Alberty a snad také Montany asi před 76 miliony let, žil v sousedství různých dalších druhů neptačích dinosaurů a to včetně svých příbuzných jako byl známý Euoplocephalus nebo nodosaurid Edmontonia. Obýval prostředí sezónně suchých lesů s říčními deltami a vodními toky, které ústily do moře Niobrara tedy Velkého vnitrozemského moře, které dělilo Severní Ameriku na zmíněnou Laramidii a na Apalačii. Nalezené fosilie různých bezobratlích ukazují, že se biotop skolosaurů skládal také z velmi deštivých měsíců mající svůj původ v deštích, které přicházely z nově vznikajících Kordiler. Tito opancéřovaní býložravci se pohybovali v lesnatých porostech s bující vegetací, při své velikosti a váze se živili na nižších rostlinách jako kapradinách, travách nebo primitivních benetitech. Dá se předpokládat, že skolosauři byla samotářská zvířata podobně jako velcí afričtí býložravci, jen občasně se mohli semknout do menších skupinek nebo stád, protože jejich životní styl a velikost je dostatečně chránily před všemi predátory v okolí. Také jejich spotřeba potravy by odpovídala samotářskému způsobu života, jelikož jejich objemné žaludky musely mít přínos většího množství rostlinné hmoty a té dokázali přijmout více, když se nemuseli dělit.
Kostěná palice na konci ocasu skolosaura byla pouze malý díl skládačky jeho úžasného pancíře. Nad rameny se mu rýsovaly dva velké hroty podobné tem u euoplocefala, kolem nich byly velké kostěné cvoky o velikosti podšálkových talířků a podobné se mu táhly po celém hřbetě až na ocas, kde k obloze čněla další čtveřice dlouhých ostnů. V neposlední řadě měl i skvěle obrněnou lebku se zaživa tupými záočnicovými rohy a také velmi dobře obrněným krkem složeným z pevných kostěných desek. Scolosaurus si proto nezadal s pancířem svých příbuzných, ve spojení s velikostí to byl skutečný tank.
Nebezpečí z Kanady
Dospělý Scolosaurus se nemusel obávat ani devítimetrových tyranosauridů, kteří byli v souvrství Oldman zastoupeni rody Daspletosaurus a Gorgosaurus. Stačilo mu jen zůstat při zemi a sem tam uštědřit ránu kyjem. Ostatně to samé platilo u dalších predátorů z tohoto souvrství, žili zde ještě dromeosauridi, troodontidi, krokodýli nebo jedovatí varani, Piksi a Montanazdarcho pak představují dva dosud známé druhy zdejších ptakoještěrů. Zbytek fauny tvořili další ankylosauridi (Euoplocephalus, Dyoplosaurus), nodosauridi, ceratopsidi (například Achelousaurus, Einiosaurus, Styracosaurus apod.), ohromné množství hadrosauridů různých druhů a také oviraptorosauři (Caenagnathus, Chirostenotes), nesčetné druhy scinků a jiných ještěrů, choridosterů a ptáků. Sladkovodní sedimenty a sedimenty příbřežních lagun uchovaly po miliony let fosílie žraloků, obojživelníků, rejnoků, ryb, jeseterů. V souvrství také došlo k objevu fosilních vajec nějakého druhu dromeosaurida, snad samotného druhu Dromaeosaurus.
Toto a ještě souvrství Dinosaur Park představují okno do časového úseku raného kampánu až raného maastrichtu tedy do doby před asi 80-72 miliony let. Vědci mají dnes velmi dobrou představu o tom, jak se zdejší fosílie zachovaly a to souviselo právě se vznikem Kordiler na západě. Sopečné erupce nově vznikajícího pohoří pokryly celé oblasti sopečných prachem, jež dokonale zakonzervoval zdejší faunu a flóru.
Zmar a nemotornost
Na velmi dlouhou dobu byl Scolosaurus považován za vlastně úplně jiné zvíře, než jak ho vnímáme dnes. Úplně první exemplář tohoto mohutného tyreoforana byl nalezen před více než sto lety, přesně na lokalitě Quarry 80 v Deadlodge Canyon v Albertě. Amatérský kolektor a dobrodruh William Edmund Cutler tehdy procházel zdejší horniny staré okolo 76 milionů let a nalezl zde kamennou desku s velmi zvláštním obsahem v podobě skoro celé zkamenělé kostry nějakého velkého živočicha. Kostru se pokoušel sám vyprostit z horniny, ale ohromný kamenný blok se na něj svalil a na několik dní ho tam uvěznil. Jako zázrakem ale přežil, ačkoliv už se ze zranění nikdy plně nezotavil. Nalezený exemplář si nakonec převzal slavný paleontolog Charles Sternberg a jeho synové, zaslali ho geologovi Arthuru Batherovi z Britského přírodovědného muzea na začátku první světové války roku 1915. Typový exemplář je dnes vystaven v sekci Dinosauria jako jeden z předních lákadel (samozřejmně mimo druhů jako Dromaeosaurus albertensis, Triceratops horridus nebo Deinocheirus mirificus).
Holotypní exemplář vyfocený autorem při návštěvě Britského přírodovědeckého muzea. Na fosilii jsou patrné obrovské hroty a masivní kostěné osteodermy, zaživa musel být dospělý Scolosaurus nedobytnou pevností.
Na nějakou dobu si tam ale poležel, byl popsán až o třináct let později význačným paleontologem Franzem Nopcsou jako zcela nový druh ankylosaurida. Druhové jméno cutleri potom zvolil právě díky nálezci, Cutler ale již o několik let dříve zahynul na malárii v africké divočině. Ačkoliv by Nopcsa dost pokrokovým paleontologem, tak vzhled i atributy skolosaura nějak špatně odhadl. Jelikož kostra byla v nepřirozené poloze s nohama roztaženýma do stran, začal být znázorňován jako obří želvě podobný tvor s dost nemotorným chováním. Po dlouhou dobu byl takovým synonymem pro evoluční zmar neptačích dinosaurů, jelikož byl zobrazován jako hloupé, studenokrevné a velmi pomalé zvíře, pravý opak toho, jak dinosaury vnímáme dnes. Ačkoliv toto platilo i pro mnohé jiné tyreoforany, zvláště třeba pro takové jako Stegosaurus nebo Ankylosaurus, u skolosaura to bylo určitým způsobem vyzdviženo.
Světoznámá rekonstrukce rodu Scolosaurus od českého malíře Zdeňka Buriana. Zde je skolosaurus zobrazen přesně, jak je výše popsán. Pomalý a nemotorný tvor se zde brání také nepříliš dobře, podle moderní vědy, ztvárněnému gorgosaurovi.
Za dobu, co ho známe, nastal ještě další problém a sice ten, že roku 1971 byl paleontologem Walterem Coombsem zařazen jen jako jedinec lépe známého euoplocefala. Podobný osud čekal i rody Anodontosaurus a Dyoplosaurus. Revize taxonomie ankylosauridů ale po nějakém čase ukázaly, že jde o samostatný rod, výzkum paleontoložky Victorie Arbourové a slavného Phillipa Currieho z roku 2013 ale ukázal mnohé odlišnosti od většiny pozdně křídových ankylosauridů (odlišná stavba lebky, jiné uspořádání a tvary osteodermů, delší kyčle, jinak utvářené sakrální obratle apod.) a je zcela platným. Fylogenetické analýzy ho nicméně řadí jako blízkého příbuzného již zmíněného euoplocefala. K rodu Scolosaurus je také řazen exemplář ze souvrství Two Medicine v Montaně, známý pod vlastním rodovým jménem Oohkotokia. Je sice o dva miliony let mladší, ale s tímto rodem sdílí mnohé anatomické charakteristiky, pokud by skutečně šlo o skolosaura, tak je jeho mladším synonymem.
V roce 2018 také došlo k takové menší revanži, jeden známý exemplář euoplocefala je totiž ve skutečnosti novým druhem skolosaura, konkrétně Scolosaurus thronus. On ten pomalý "ještěr se vztyčenými kůly" možná není úplně nejlepším příkladem toho, jak dinosauři (domněle) zaostávali ve vývoji, prosperoval miliony let před námi samými.
Naleziště: Alberta, možná Montana Biotopy: Sezónně vlahé lesy
Druh: S. cutleri (typ.), S. thronus Váha: 2-2,2 t
Strava: Nižší vegetace, plody a květy Význam: "Ještěr se vztyčenými kůly" podle utváření ostnů na ocase
Doba: stupeň Campanian, před 76 mil. l. Sok: Velcí tyranosauridi (?)
Délka: 5,6-6,5 m Zařazení: Dinosauria, Ornithischia, Thyreophora,
Popsán: Nopcsa, 1928 Ankylosauridae, Ankylosaurinae, Ankylosaurini
Výška: zhruba 1,25-1,5 m Synonyma: Oohkotokia (?)
Zdroje obrázků: