Scutosaurus

18.11.2018 17:10

Gigantická zvířata nejsou jen záležitostí druhohor, přesněji řečeno obřích sauropodních dinosaurů. Skoro padesát milionlů let před prvními velkými lessemsauridy se po planetě procházela masivní zvířata o velikosti dost statné krávy, jejich hrdým reprezentantem byl právě ruský Scutosaurus z doby svrchního permu. Zjev a postava tohoto zvířete musela budit respekt a děs zároveň, záda ve výšce přibližně metru a půl měl posetá kostěnými pláty a keratinovými i menšími kostěnými hroty a a jeho hlava nebyla nepodobná dračí. Kdyby jste se podívali na tohoto mohutného plaza zpředu, upoutaly by vás především jeho vystouplé lícní kosti a široký ropušníkovitý čumák, v neposlední řadě ještě dva velké výrůstky ze spodní čelisti čnející dolů. Spolu s velmi hrubou a robustní konstrukcí lebky plnou hrbolů a silných krátkých hrotů tvořila skutečně zajímavou mozaiku schopnou pohltit i velmi silné nárazy. Podle mnohých paleontologů a expertů na permské fosílie sloužila tato adaptace k boji mezi samci, ve vnitrodruhových soubojích o samice. Mimoděk tuto teorii podporuje i studium obratlů a krčního svalstva, které bylo mimořádně vyvinuté. Pokud skutečně jeho silná hlava sloužila k nárazům do ostatních zvířat, je oprávněné se domívat, že ho využíval i pro odstrašení predátorů a případně jim mohl působit i krvácivá tržná zranění. Souboj se čtyřtunovým skutosaurem nemusel být vždy vítězný ani pro vrcholové predátory, jako byl gorgonopsian Inostrancevia nebo záhadný Leogorgon. Ve své podstatě šlo ale o docela mírného  býložravce, přičemž největší kusy tohoto rodu dosahovaly délky asi tři a půl metru. Živil se pravděpodobně nižší vegetací jako přesličkami nebo kapradinami snášející sucho. V tlamě se mu rýsovaly menší ale silné slabě vroubkované zuby, které dokázaly trhat vegetaci, nemohl ji ale zpracovávat. K tomu mu ale pomohly břišní gastrolity, skutosaurus je dokázal účinně využívat k drcení potravy dávno před tím, než se to naučili sauropodi.

Vzhledem k tomu, že tělo skutosaura potřebovalo neustálý příjem potravy se paleontologové domívají, že nešlo o stádního živočicha, nýbrž samotáře, který se zřídka kdy sdružoval do stád. Plynulo by z toho, že jako samotář by se nemusel starat o potravu ostatních ve stádě a lépe by uživil své ohromné tělo. Na druhou stranu by ale pro něj ve stádě plynulo více výhod, než nevýhod a i většina dnešních velkých zvířat se sdržuje do stád.


Otázka těla

Scutosaurus patřil k prvním velkým zvířatům, která se pohybovala po Zemi. Větší permské zvíře byl snad jen další ruský plaz, přesněji řečeno synapsid, Estemmenosuchus, který byl ještě asi o osm milionů let starší. Jenže ne všichni paleontologové jsou přesvědčeni o suchozemském způsobu života těchto zvířat. Například význačný ruský paleontolog Michail Ivakhnenko předpokládal, že skutosaurus byl ve skutečnosti vodním živočichem jako dnešní želvy, vyhříval se na okrajích jezer a řek, zatímco ve vodě požíral vegetaci. Podle něj tomu nasvědčuje i nedostatečné adaptace kostry pro život na souši (nízká nosnost ramen, špatně tvarované epifýzy končetin), včetně toho, že mnohé kostry skutosaurů byly sestavovány v pozici ještěrky, tedy s do strany rozteženými končetinami. Přesvědčení některých paleontologů vychází také z faktu, že první skulptury koster skutosaurů byly zobrázovány s postojem obloustlého velkého ještěra. Jenže tato teorie má jednu velkou trhlinu, málo který prehistorický plaz nebyl zobrazován v pozici ještěrky (stačí si například vzpomenout na první rekonstrukce sauropodů, třeba Apatosaurus a Diplodocus od Heinricha Hardera), což přinejmenším naznačuje, že nebyl plně vodní živočich.

A například kostry vystavené v západních muzeích za doby studené války jasně ukazují, jak jeho nohy byly pod tělem a podpírají ho. V minulosti se sice objevovaly pochybnosti, že se nejedná o pozůstaty skutosaura, ale trny na cervikálních obratlech jsou identické se skutosaury z Ruska. Všeobecně se dnes tvrdí, že skutosaurus sice žil v blízkosti vodních toků, pokud nešlo o dobu sucha, ale ve vodě se zdržoval velmi zřídka. Navíc i biotopy, které obýval, zrovna neoplývaly vodním prostředím.


Unikátní obr

Jak už jsem zmiňoval, Scutosaurus byl typický svou velkou ornamentovanou hlavou. Oproti ostatním pareiasaurům, především z afrického kontinentu, měl poměrně odlišně tvarované kostěné oblouky lebky, pokud opomene unikátně utvářené hrboly a ostny. Zejména potom lícní kosti byly dost odlišné od příbuzných, protože čněly do stran a dolů, mezi nimi a vrchem hlavy byl úhel až 120°. A ještě přinejmenším jedna byla na tomto plazu zajímavá, dokázal hlasitě troubit a snad se tak dorozumívat i na větší vzdálenosti.


Gorgonopsid - nepřítel číslo jedna

Skutosaury jsme mohli vidět v mnohých dokumentech, téměř ve všech se ale s nimi setkáváme v sousedství velkých gorgonopsidních synapsidů. V dokumentárním cyklu Putování s pravěkými monstry dokonce jeden starý osamělý samec padl za oběť velkému gorgonopsovi, při jeho velikosti ale nejspíš nešlo o nám známý druh nebo to byl Gorgonops zvětšený filmaři. Ani skutosaurus tomuto "zvětšovacímu pravidlu" neutekl, v roce 2007 se objevila jeho přes dva metry vysoká a snad osm metrů dlouhá verze v populární sci-fi seriálu Primeval (Pravěk útočí). Mimo célurosauravuse "Rexe" byl prvním zvířetem, se kterým se výzkumný tým profesora Cuttera setkal, poprvé ho viděli v lese za noci a později i na druhé straně anomálie v permu. Patřil také ke zvířatům, která nechal Oliver Leek ve druhé sérii převést a uvěznit v jeho tovární hale.

Kostra vyfocená autorem na výstavě Dinosaurium roku 2014. Na této rekontrukci si nepozorné oko ani nevšimne něčeho atypického, ale pravdou je, že Scutosaurus měl zadní nohy s koleny, které se ohýbaly dopředu a nikoliv dozadu. Nicméně na druhou stranu vynikne jeho mohutnost.

Tato ohromná verze skutosaura bývá často kritizována, protože skutečné zvíře bylo asi dvakrát menší, nicméně není uvedeno, o který druh tohoto plaza se jedná. Nedá se tedy vyloučit, že nějaký obří bratranec známého druhu skutosaura se objevil na sklonku svrchního permu. Můžeme ho znát ještě z knížek (Obrazová encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat, Svět dinosaurů a jiné) nebo také z výstav a expozicí (Dinosaurium).

Naleziště: severovýchodní Rusko (evropská oblast)                        Biotop: Mokřady i sušší oblasti

Druh: S. karpinskii (S. tuberculatus a S. itilensis?*)                        Váha: od 1 do 4 tun

Strava: Měkčí i tvrdší rostliny, nízká vegetace                                 Význam: "Štítovaný ještěr" podle kostěných cvočků

Doba: stupeň Wuchiapingian až Changhsingian, před 259-252 mil. l. Sok: Gorgonopsiani

Délka: 3-3,5 m (6 m?)                                                                 Zařazení: Parareptilia, Procolophonomorpha, Hallucicraniata,

Popsán: Heinmann-Wartenberg, 1930                                          Pareiasauria, Pareiasauridae

Výška: 1-1,5 m                                                                         Synonyma: Pareiasuchus elegans, Proelginia, Pareiosaurus

*systém druhů skutosaura není zcela jednotný, někteří ruští vědci rozeznávají i tyto dva druhy, ale podle mnohých může jít o synonyma původního typového druhu

Zdroje obrázků:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz